Mé vlčí já - Rychlý

*19*

Smečka tehdá začala smutně výt. Přišli jsme o silného alfa vlka a mého otce. Nezemřel hrdinou smrtí při bránění území, nýbrž se utopil. A kořist navíc utekla. Kdybychom dnes na lov nešli, možná bychom hladověli, ale pořád měli svého vůdce. Ale to by jsme si asi neuvědomovali.

Táhli jsme tělo bývalého velitele do tábora. Bude pohřben tam, kde mu to náleží. Netušil jsem, co bude teď. Kdo bude nový alfa?

V táboře jsme u balvanu vyhrabali velkou jámu. Každý do ní něco dal, nějaký dar. Já jsem vybral čistě bílou kožešinu králíka. Přitáhli jsme tělo a jeho nejmladší vlčata, tedy včetně mě, ho opatrně položili dolů. Povzdechl jsem si- včera jsem byl pojmenován a zcela přijat do smečky a dneska mi umřel otec. Tvrdá lekce do života. Prominul jsem mu, že mě ráno ztrapnil- my všichni jsme mu odpustili. "Ach lásko," povzdechla Zodpovědná: "Co si bez tebe smečka počne?" 

Po chvíli jsme začali vrstvit na tělo hlínu. Odpoledne bylo vše hotovo. Všichni jsme byli zticha, netušíc, co teď. Truchlili jsem za starého alfu a neměli nového. Poté se zvedl Upřímný: "Ehm," zamumlal, aby získal pozornost. Všichni jsme se na něj obrátili: "Myslím, že je čas pro zvolení nového alfy." "Máš pravdu, bratře," zasouhlasil Bojovný a také se postavil: "A náš otec se jasně prokázal, že jím mám být já." Čokoládově hnědý vlk se naježil: "Ne, díval se na mě!" zavrčel naštvaně. Vypadalo to, že bude souboj.

Najednou však z lesa vyběhla Omega. Vůbec jsem netušil, že zmizela v lese. "Hoří!" vydechla ze sebe vyplašeně: "Oheň se blíží k táboru!" 

"Co to meleš, omego?" zavrčel Vychytralý: "Každý přece ví, že je začátek zimy a všude kolem sníh! Oheň nemá jak vzniknout a kdyby nějakým záhadným způsobem ano, tak by se jen těžko šířil!" "Ale tohle není žádná hra!" zakňučela černobílá vlčice: "Viděla jsem ho na vlastní oči!"

Nedůvěřivě jsem se na ní koukal a neochotně musel v duchu souhlasit s Vychytralým. Vždyť sníh je zmrzlá voda! "Vlčí duchové se zlobí!" vydechla Bílá: "Cítím kouř! Omega má pravdu!"

Všichni jsme začenichali- opravdu! Ve vzduchu visel kouř a uviděl jsem nad špičkami lesa plameny. "Vlčí duchové se zlobí, měli jsme zachránit bývalého alfu!" zajíkla se Mrštná. "Ale to nejít! Utopit se on!" zakňučel Stín. "Měli jsme poznat, kdo byl určen jako nový alfa!" řekl nejistě Odvážný. "Kašlete na to a utíkejte!" zavyl jsem a vyběhl z tábora druhým směrem, k řece. Všichni okamžitě poslechli- oheň už byl na kraji tábora. Snad bude otcovo tělo pod hlínou ochráněno! zaprosil jsem přitom.

Úplně jako první jsem doběhl k řece, kterou jsem několika skoky překonal. Ignoroval jsem studenou vodu, ve které zemřel můj otec- musel jsem se dostat do bezpečí. Brzy na to z lesa také vyběhl Odvážný s Mrštnou a omegou. Postupně se přes řeku dostala celá smečka, jen Půvabná s Bojovným pomáhali Zodpovědné, která měla pochopitelně s během problém. Rychle jsem je nasměřoval na místo, kde byla řeka mělčí. Konečně jsme byli všichni v bezpečí. Smutně jsem se koukal na les, který býval mím domovem. Stále hořel- i přes všechen sníh okolo. Vlčí duchové se zlobí.