Mé vlčí já - Rychlý

*22*

Od této kapitoly se objevují spoilery na knížku Mé vlčí já-Queen!

Po smrti mé matky se ve smečce moc nemluvilo- truchlili jsme pro ni, položila život za svého syna. Několik dní jsme cestovali přes území nikoho.

"Vyrazíme na lov," oznámil alfa: "a rozdělíme se, pro lepší možnost nalezení kořisti. Rychlý a Odvážný půjdou spolu, ostatní se mnou. Pokud najdete kořist, můžete se nasytit a zbytek přinést. Všechno jasné?" Přikývli jsme.

Se šedým vlkem jsme se vydali prozkoumat okolí. A nakonec jsme opravdu ucítili kořist. Šli jsme po stopě a nakonec uviděli mladou sobici, co byla navíc sama a trochu zraněná. Výborně!

Obklíčili jsme ji, každý z jiné strany. Pak jsme s vrčením vyběhli. Než se sobice stačila rozeběhnout, vyskočil jsem a zakousl se do boku. Odvážný poté dokončil útok skočením na krk. Kořist se skácela na zem. Nacpeme si břicha!

Byl jsem hladový. Pamatoval jsem si, co řekl Bojovný, a proto jsem okamžitě začal polykat maso, Odvážný hned na to taky. Moc jsme nevnímali okolí. Nebylo proč! Tahle kořist je jen naše.

Po chvíli jsem však uslyšel varovné vyštěknutí. Překvapeně jsme se podívali ke keři, kde vykukovala bílá hlava vlčice. Nestačil jsem pořádně zaostřit a už se na mě zezadu vrhnul obrovský medvěd. Bolestně jsem zavyl, když se mi ty obrovské drápy a tesáky zaryli do kůže. Pak mě odhodil. Koutkem oka jsem zahlédl, jak šedý vlk uskočil tomuto velkému zvířeti. Jenže medvěd se vrhnul na kořist. Hej, to jsme si ulovili my! zaklel jsem v duchu a rány nerány jsem vstal a vrhnul se na zvíře.

Byl jsem hned na to shozen, ale Odvážného vzal do tesáků a švihal s ním. Najednou jsem však uviděl tu bílou vlčici. Ačkoliv byla menší, vyskočila z křoví a vrhla se po medvědově zadní tlapě. Odvážný byl puštěn, ale ona sama skončila v tesácích. Avšak to už vyběhla další, tentokrát zrzavá vlčice. Zavyl jsem a vydal se na pomoc.

Po chvíli bojování z křoví vyskočili další tři vlci. Zbytek mé smečky! Museli slyšet naše vytí. Srazili medvěda na zem a když jsme se mu všichni vrhli na krk, byl mrtvý.

Dvě cizí vlčice si sedli vedle sebe, ta zrzavá si lízala rány. My se postavili naproti nim. "Alfo, ty dvě nám zachránily život. Varovali nás před medvědem a pak i bojovaly." Černý vlk přikývl a začal mluvit s bílou vlčicí. Ani nevím, co přesně říkat. Upřeně jsem se na ní díval. I přes rány byla krásná. Navíc až teď jsem si všiml, že má jen jedno ucho. Druhé jí někdo urval, pomyslel jsem si, musela projít mnoha bitvami.