Mé vlčí já - Rychlý

*13*

Seděli jsme u toho kmene a každý jsme měli říct, jak se nejlépe uloví sob. Já jsem hlasoval pro zakousnutí do nohy, Stínek zardoušení, Hnědá tlapka kousnutí do boku a Hvězda pro dívání se.

Alfa se pousmál: "Největší pravdu z vás všech má Hnědá tlapka," pousmál se. Menší bratr hrdě zavrtěl ocasem, zatím co Hvězda jen otočila oči v sloup.

Já se Stínkem jsme se překvapeně dívali: "Počkat, co?" řekl jsem nechápavě: "Proč zakousnutí do boku je to nejlepší?" Otec se na mě pobaveně podíval. Přitom se zvedla alfa vlčice: "Zakousnutí do krku je sice dobrá taktika pro rychlé zabití," podívala se na mého bratra: "Ale pouze když kořist stojí nebo je velice zpomalená buď vodou, nebo ostatními vlky. Avšak když je kořist v plném běhu a jsi u ní první, skok po jejím krku je téměř nemožný. Navíc riskuješ, že spadneš a přitom tě podupe kopyty." "A proč se nemohu zakousnout do nohy?" zeptal jsem se se zájmem. "Ach Rychlíku," pousmál se otec: "Ty jsi zatím viděl kořist jen mrtvou ležící na zemi. Ale když je živá... A rychle běží... Stačí jen malé špatné načasování, čenichem se přiblížíš moc blízko a dostaneš kopytem do čenichu." "A zakousnutí do boku je nejlepší proč?" zeptala se sestra. "Protože tam nehrozí, že tě sejme kopyty. Nebo hrozí, ale málo. Navíc, když se ho budeš pokoušet stáhnout k zemi, zpomalíš toho soba. Když to takhle udělá celá smečka, poslední může skočit po krku." "Ale co když se po mě ožene parohy?" "Na to by se musel zastavit," řekl otec lišácky: "A tudíž by ho smečka hned dohnala."

"Alfo, je dobré plížení?" zeptala se Hvězda. "Plížení?" zamyslel se otec: "Možná na malou kořist jako jsou myši či hraboši. Nicméně, na velkou kořist to není vždy výhodné. Jistě, moment překvapení je dobrý, ale my využíváme hlavně toho, když se kořist rozuteče do všech směrů, to pak můžeme sledovat jednoho jedince a nebýt ohrožení ostatními. Plížení spíše přenech rysům." Otec mi vyprávěl, kdo to ti rysové jsou, ale nikdy jsem je neviděl naživo. Jen tu kožešinu.

Najednou jsme uslyšeli kroky. Z lesa se vynořil Odvážný, Mrštná a Zjizvený. "Alfo!" řekl v rychlosti beta: "Nedaleko odtud jsme našli soby. Celé stádo. Smečka už čeká poblíž. Půjdete?" "Jistě!" řekl okamžitě: "I má družka. A vlčata alespoň uvidí, jak vypadá opravdový lov." Šťastně jsem zavrtěl ocasem: "Jdeme lovit!" "Jo! Lov!" přitkal Stínek. "Nic takového!" napomenula nás matka: "Na tak velkou zvěř se máte ještě co učit. Budete se koukat zpovzdálí a když za námi poběžíte, tak s mezerou!" Smutně jsem sklopil uši. Pak jsme ale všichni vyrazili.

Pokud chcete vidět tu mojí představu lovu zakousnutím se do boku a skokem na krk, podívejte se na youtube na dokument "Černý vlk: Příběh rebela" na od času 42:30. Jinak je to moc pěkný dokument.