Mé vlčí já - Rychlý

*3*

Ještě teď si pamatuji, když jsem se poprvé seznamoval s mojí smečkou. A vlastně i se zbytkem rodiny. Byl jsem oproti nim naprosté mrně, aby ne, když jsem poprvé vylezl z nory. Alespoň, že jsem mohl po celém táboře.

Rozběhl jsem se skrz tábor. Musím to tu prozkoumat! Hlouček se rozpadl, každý si šel svým směrem. Malá planina už byla celkem ušlapaná- smečka zde musela žít dlouho. V kruhu byly vyhrabané nory, včetně té, ve které jsme žil. Najednou ke mě přiběhl můj bratr, Stínek: "Cítit to, co já?" Začenichal jsem ve vzduchu a opravdu- vzduchem se nesla vůně něčeho. Ale byla krásná. "Odkud to jen jde?" zamyslel jsem se a rozhlídl. V tu chvíli u mě byl i druhý bratr: "Ty hlupáček, neumět použít čenich? Odtamtud!" ukázal k trsu trávy a vyběhl tam. Okamžitě jsme vyběhli za Hnědou tlapkou. Když jsme tam doběhli a procpali se skrz trávu, zděsil jsem se. Bylo tam několik zvířat, mrtvých! Netušil jsem, co jsou zač ani jak se sem dostali, ale rozhodně to nebyli vlci.

"Co to je?!" zakňučela Hvězda, o které ani nevím, kde se tu vzala. Ta malá hromada čehosi nevypadala, že by měla nějak velký význam. Nebo jo?

Když v tom jsme uslyšeli kroky. Než jsem cokoliv udělal, vynořili se u nás dva vlci. Jeden byl tmavě hnědý, druhá, vlčice, zase čistě bílá. Překvapeně se na nás koukli a pak se vlk zavyl na mého otce: "Synu! Tvá vlčata chtějí krást kořist!" Jeho hlas zněl pobaveně. Synu? Kořist? Co?

"Tak jdeme, jdeme," popostrčila nás bílá vlčice. Se skloněnými hlavami jsme vylezli zpět doprostřed tábora. "Tati, říkal jsem ti, že jsem alfa! Pro všechny!" zavrčel můj otec. "To já jsem taky byl, než jsi mě svrhnul, a mohl jsi mi říkat otče!" Oba dva na sebe vrčeli. Takže tito dva postarší vlci jsou mí prarodiče? Nakonec do toho stoupla má babička: "Vlčata sotva vylezou z nory a vy se tu hned poštěkáte? Přestaňte se hádat!" Můj otec něco zamumlal, ale potom šel do nory. Autorita asi v malém měřítku stále přetrvává, pomyslel jsem si.

"Máte krásná jména," řekla babička: "Budou z vás jistě velcí bojovníci." Hnědá tlapka se na ně zvědavě podíval: "Jak se jmenovat vy?" "Já jsem Chtivý," zavrčel hnědý vlk: "A má družka se jmenuje Bílá." Přikývl jsem- Rodiče mi vysvětlili, že jména dospělých jsou podle vlastností či vzhledu. "A co to tam být za ta mrtvá... Zvířata?" Bílá se na nás překvapeně podívala a pak se usmála: "To je kořist." "Kořist?" řekl překvapeně Stínek: "Co to je?"

"Vy zatím ještě sajete mateřské mléko od své matky, ale až budete větší, pochopíte, že vlci musejí žrát maso." "Maso?" řekla nechápavě Hvězda. Tolik cizích věcí! "Vlci loví jiná zvířata a žerou z nich maso, aby měli sílu. Většinou však malý kousek necháme jako dar Měsíční vlčici a dalším vlčím duchům." "Vlčí duchové??" řekl jsem tentokrát překvapeně já. Bílá si povzdechla: "Všechno časem pochopíte, teď už běžte za vaší matkou, ať nemá starost."