Mé vlčí já - Rychlý

*17*

Po útoku lišek jsme se začali vzpamatovávat a zjišťovat, kdo byl těžce zraněn.

Zatřepal jsem hlavou- rány na bocích a ocasu se nechtěly moc zklidnit. "Smečko, bojovali jste dobře," oznámil beta: "Lišky utekly. Půjdeme si zchladit zranění do řeky." "Alfo," vyštěkla rychle Hvězda: "Zodpovědná se mě snažila chránit, když jsem to nezvládala. Je ale těžce zraněná." Hnědobílý vlk sebou cukl a rozeběhl se ke své družce. Ve mě by se krve nedořezal, když jsem taky mířil k vlčici. Je to má matka a nechci o ní přijít!

Když jsem se dostal k tvořícímu se hloučku, oddechl jsem si. Alfa vlčice si pomalu sedala, otec jí pomáhal. Měla na sobě hodně krve, ale vypadalo to spíše na mělká zranění. Proč teda sestra tvrdila, že je těžce zraněná?

"Jdeme k řece," rozhodnul alfa: "Hned." Přikývl jsem- rád si rány zchladí. Nikdo tady nebyl těžce zraněný, zdá se, že lišky nejsou takoví soupeři. Zatím co všichni mířili do lesa k vodě, otočil jsem se na rodiče. Matka se pomocí svého druha zvedla a pomalým krokem zamířila za ostatníma. Trhnul jsem sebou, zjistíc, že Hvězda měla pravdu. Sice neumírala, ale kulhala na levou zadní nohu. Lépe řečeno ji měla skrčenou a pajdala po třech, opírajíc se o alfu. Doufám, že se rána brzy zahojí, pomyslel jsem si, takhle jinak nebude moct lovit.

Když byli všichni v lese, i přes svá zranění jsem vyběhl dopředu. Byl jsem ze všech nejrychlejší- možná to bylo tím, že jsem jako jediný běžel. Skočil jsem do vody a rány mi zchladila Říční vlčice. Několik sekund na to jsem ale vyskočil s kňučením- i přes ten sníh jsem zapomněl, že je zima a voda byla ledová! No výborně...

Po chvíli se z lesa jako první objevili Chtivý s Hnědou tlapkou. Všimli si, že jsem celý od vody. "Ale, někdo běžel tak rychle, že si nevšiml řeky?" řekl pobaveně mladší bratr a opatrně položil krvácející tlapu do vody. Zavrčel jsem, přiběhl k němu a strčil, takže celý skončil ve vodě on. Naštvaně vyštěkl. A máš to!

Večer, když už jsme se vrátili do tábora a všichni byli suchý, svolal nás alfa: "Smečko, jak jste si určitě všimli, po dnešním boji nebyl nikdo vážně zraněn, až na mojí družku, která kulhá na zadní nohu. Je proto dočasně zproštěna lovů." Nikdo neodporoval.

"Zároveň si myslím, že naše čtyři vlčata dospívají. Dobře loví a po dnešku ukázali i schopnost boje. A jelikož se už na nás dívá Měsíční vlčice, je ten správný čas."

Alfa vyskočil na balvan a omega přitáhla bílou kožešinu. Ani nevím, kde ji vzala.

"Hvězdo?" pobídl dominantní vlk. Mladá vlčice si spokojeně sedla. "Smečko, Hvězda je dnes úplně první, koho pojmenujeme. Jaké je její pravé jméno?" Napřímil jsem se- Budeme pojmenováni dospělým jménem! Jako plnohodnotní členi smečky! 

Strhnul se hukot. Slyšel jsem jména jako Odhodlaná, Milá nebo Krásná. "Půvabná!" zavyla nahlas Mrštná. Všichni začali přikyvovat. "Výborně," za souhlasil alfa: "Vítej mezi námi, Půvabná."

Když hnědá vlčice odešla k ostatním, alfa vybídla Hnědou tlapku. U něj byl chvíli jen šum- nikdo nevěděl, jaké jméno ho správně vystihuje. Nakonec však omegu napadlo Vychytralý. A tak se i stalo.

Poté jsem přišel na řadu já. Seděl jsem hrdě, uši nastražené, Měsíční vlčice mě ozařovala svými paprsky. "Co takhle Hnědý?" navrhl Beta. "Nebylo by lepší Neschopný?" utrousil Upřímný. "Ne, bude Udatný!" rozhodl Chtivý. Všichni začali přikyvovat. Takže se budu jmenovat Udatný?

"A co takhle Rychlý? To vyhovuje víc!" navrhnul Odvážný. To se zalíbilo mému otci: "Tak dobře. Vítej mezi námi, Rychlý!" Hrdě jsem švihnul ocasem a uvolnil místo. Nejsem Udatný, ale Rychlý!

Na kožešinu se posadil Stínek. "Jaké jméno je vhodné pro mého nejsil-" umlkl. Byl přerušen samotnými vlčími duchy! Všichni jsme vzhlédli vzhůru na nebe- před Měsíční vlčici se valily mraky. "Vlči duchové promluvili! Není hoden svého zcela dospělého a pravého vlčího jména!" vydechl alfa: "Navždy se bude jmenovat Stín!"