Mé vlčí já - Rychlý

*10*

Několik dní poté se nic pořádně nedělo. Nevěděli jsme, co dělat, takže jsme otravovali rodiče. Nakonec se rozhodli nám vyprávět o Měsíční vlčici, Slunečním vlkovi a tak. Vlastně Vlčí duchy.

Zodpovědná si pohodlně lehla před noru. Slíbila ním vyprávět příběhy! Alfa byl s většinou pryč, na lovu, takže jsme se nudili. "Takže... Čím začneme?" zamyslela se matka.

"Měsíční vlčicí!" řekl jsem okamžitě. Vlčice přikývla: "Víte, kdo to je?" "Ten šedý kotouč, co je vidět jen v noci!" řekl jsem hrdě. Zodpovědná se pousmála: "Ano, ale né tak úplně. Měsíční vlčice nám dává v noci dost světla, abychom viděli na cestu, ale zároveň natolik málo, abychom se mohli v klidu vyspat." "A proč nesvítí i teď?" zeptala se zvědavě Hvězda. "Protože teď odpočívá. Přes den jí nahradí Sluneční vlk. Ten nám dává velmi světla, abychom mohli dobře lovit."

"A jak být možno, že my spát i v den?" zeptal se Stínek. Nechápal jsem, proč ještě neumí dobře mluvit- je ze všech největší a nejsilnější!

"Víte, to bylo tak, že dříve vládla obloze pouze Měsíční vlčice. Avšak byla velmi vyčerpaná. A proto se Nebeský vlk, který i teď představuje nebe, rozhodl, že to chce udělat ještě jednu denní dobu než jenom noc. Proto se tu objevil další Vlčí duch: A to přesně Sluneční vlk. Jeho velké světlo zajišťovalo dobrý lov. Ale protože někteří starší vlci si na to stěžovali, rozhodl se, že bude dávat i teplo. A na vyhřátém kameni se moc dobře spí. Nakonec byl však i on unavený a proto se rozhodlo, že se bude s Měsíční vlčicí na nebi střídat."

Všichni jsme měli oči navrch. Je to pravda? Snad ano! "A jací jsou další Vlčí duchové?" zeptal se se zájmem bratr. Zodpovědná se zamyslela: "No... Je jich hodně. Například Větrní vlci nebo Říční vlčice."

"Říční vlčice? Ta nám dává vodu?" zajímal se Hnědá tlapka. "Přesně tak," pousmála se matka: "Díky ní nezemřeme žízní. Je velmi štědrá. V jejích vodách totiž také žije spousta ryb. Když jste trpělivý, dokážete nějakou ulovit. Je to pochoutka!"

"A Větrní vlci?" zeptala se s překvapením Hvězda. "Ano. Jako jediný je jich více. Celá smečka, a velká! Nikdo je nevidí, jen ti nejrychlejší. Prohání se kolem nás, je to pro ně zábava." "Ale pro nás ne," zabručel Stínek: "Je mi kvůli nim zima!" "Ale jsou důležití," opravila ho matka: "Odnáší náš pach jiných směrem, aby nás kořist necítila." "A proč je někdy bezvětří?" zeptal se Hnědý tlapka. "To je, když odpočívají nebo loví jinde," pousmála se vlčice. "A proč je nevidíme?" zajímal jsem se. "Protože žádný normální vlk je nedožene. Musel by být velmi rychlý." Se zájmem jsem se podíval kolem sebe a měl pocit, že kolem mě zrovna proběhl jeden z Větrných psů. Jednou je uvidím!