Mé vlčí já - Rychlý

*2*

Narodil jsem se do smečky, která vlastně byla má rodina, jen pár vlků bylo cizinců. Mí rodiče byli alfa pár. Měl jsem hodně sourozenců. Se mnou se totiž ještě narodili dva bratříčci a sestra. Navíc jsem ale měl ještě dva další bratry, kteří se však narodili předchozí jaro. Ačkoliv jsme byli z jiných vrhů, rodiče jsme měli stejné. Ale uživit čtyři vlčata, to není žádný med. Naštěstí, jaro bylo hojné, vlčí duchové nám požehnaly. První měsíc jsem byl pouze v noře.

"Mami, mami!" vyštěkl jsem a čumáčkem šťouchnul do světle hnědé vlčice. Matka mi jemně olízla ouško. Najednou mě však někdo svalil na zem. Překvapeně jsem se otočil a uviděl svého bratra. Byl trochu slabší, ale zato mazaný. Jeho tlapy a čumák byli tmavě hnědé, zatím co zbytek těla světle.

"Kdopak tu dělá takový hluk?" zeptal se někdo naoko přísně. Rychle jsem otočil hlavu a spatřil hnědého vlka s bílým břichem a tlapami. Byl obrovský, srst hustou a přes čumák velkou jizvu. Alfa vlk.

"Tati! Tati!" vypískl jsem a rychle k němu přiběhl. Mí sourozenci mě následovali a společně jsme se pokusili dostat na záda našeho otce. "Koukám, že ti už nebyli dlouho klidní, viď, Zodpovědná," pousmál se vlk na svojí družku. "To teda, Spolehlivý. Nevydrží chvilku na jednom místě," odpověděla mu na to má matka.

"Víte co je dneska za den?" pousmál se otec a než někdo stačil cokoliv říct, odpověděl si sám: "Dnes vás poprvé ukážeme smečce a pojmenujeme!" Všichni jsme začali radostně poskakovat a vrtět ocasy. Někteří rodiče dávají štěněcí jména už při narození, jiní až déle. Vlastně jsem ještě neměl jméno.

Alfa vylezl z nory a začal všechny svolávat. Jeho vytí bylo hluboké a autoritativní. 

Poté něco zaštěkal k mé matce. Ta okamžitě ven popostrčila jednoho z mých bratrů. Byl to ten, co mě předtím svalil na zem. Sice jsem příliš nerozuměl, ale pojmenovali ho Hnědá tlapka, což je velmi originální jméno. Po chvíli matka postrčila ven mojí sestru. Ta byla už od malička krásná a měla ráda pozornost. Také podle toho dostala štěněcí jméno Hvězda. Pak jsem měl přijít na řadu já. Místo toho mi však Zodpovědná zatarasila cestu a vystrčila ven mého druhého bratra. Naštvaně jsem zafuněl. Ten vypadal úplně stejně jako jeho otec. Dostal jméno Stínek.

Po chvíli, co tam něco mluvil a mluvil a mluvil, mi došla trpělivost a zvědavě jsem vyběhl ven. Oslnilo mě podivné světlo a všude bylo spoustu nových pachů. Rychle jsem začal brzdit, až jsem spadnul na čumák. Vlci okolo se začali hlasitě smát. Tiše jsem zakňučel a zvedl se. Rozhlédl jsem se: U nory sedělo v půlkruhu přes půl tuctu vlků. Všichni byli velcí a silní. Dokonce i omega, o které mi otec vyprávěl, že má čistě bílý kožich s černýma ušima a nohama nebyla vůbec hubená.

"No, koukám, že je někdo nedočkavej," zasmál se otec a šťouchnul do mě čumákem: "Myslím, že se můj syn projevil dost. Bude se jmenovat Rychlík!"