15ti letá dívka jménem Ema je dcerou známého majitele největší Norské nahrávací společnosti. Každý den se Ema potká nejméně s 2mladými lidmi, kteří si myslí, že jsou něčím vyjímeční. Její otec je velmi přísný, do svého podniku nepřijme jen tak nějak...
Každý den je stejný. Vstanu, udělám si ranní hygienu, nasnídám se, jdu do školy, příjdu ze školy, pomáhám tátovi s mladými talenty, umyju se, jdu spát.... každý den je to takhle a dnešek stoprocentně nebude jiný. ————————————————— Probudila jsem se na svůj budík v 6:30, dnes stíhám, to je celkem divný. Dojdu si na záchod, vrátím se, obleču si již připravený outfit a jdu se nasnídat.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Po snídani jsem se připravovala do školy, táta se nabídl, že mě odveze, takže nemusím pospíchat. Chodím na soukromou školu, někteří si myslí, že na soukromé škole a ještě k tomu tahle není tak levná, budou jen takové ty pipiny a kluci co se bojí i pohnout, aby se jim nerozcuchala ofinka, ale opak je pravdou, i tady se najdou lidi, co jsou naprosto v pohodě, jenže pak jsou tu lidi, co ostatní šikanujou. A já jsem jedna z obětí, buď jsem rozmazlená a namyšlená, nebo mám špatné kalhoty a nebo jsem se usmála na kluka, pak jsou tu i případy, kdy jsem někomu odporovala, nebo taky schytávám trest za to, že je otec nevzal do své společnosti. Jsem před školou, čekám než odjede táta, aby neviděl, jak se ke mě chovají, neví, že mě šikanují a ani nechci, aby to věděl, pak by mě dal na jinou školu a mou jedinou možností je Grane Kommune Skoleadministrasjon, protože tady v Trofors jiná škola už není. Vcházím do školy, všechny pohledy spadnout na mě, lidé si začínají něco pošuškávat, nekteří se dokonce i smějí.
*Flashback* „Děláš si ze mě prdel Henriksen?! Ty jsi mi právě vzala poslední, čokoládový muffin?! Tak tohle ne holčičko." „Marku já-já-já ti to dám, klidně si ho vem, já ho stejně nějak nechci." „Zaprvé, od kdy ty mi smíš říkat jménem? Za druhé, radši si ho nech, nechci něco, na co šáhla tak hnusná a blbá holka jako jsi ty." Po těchto slovech se otočil a odešel. Celá jídelna se již dívala na mne. Když mi došlo, co řekl v posledních větách, měla jsem na krajíčku, proto jsem rychle odešla na záchody, kde jsem se naplno rozbrečela. Poté jsem šla za ředitelkou s tím, že mi není nejlépe a jestli bych mohla domů. Táta v ten den nebyl doma, to byla moje výhoda. *End of flashback*
Stalo se to v pátek, což znamenalo odpočinek, dnes je ale pondělí a všichni si tento "super" zážitek pamatují. Stačilo mi pár jejich pohledů a hned bych zase mohla jít brečet na záchody, ale teď by to bylo moc nápadné. Dnešek jsem přežila s tím, že se mi 4holky vysmály do obličeje, 2kluci mi řekli jestli s nima nechci spát, ale že ať si nic moc nemyslím, že je to prý jen proto, že nemají s kým šukat. Jeden kluk mi podkopl nohu, z čehož mám bouli na hlavě a celkem velkou modřinu na koleni. Jsem doma, táta zde zatím není. Dnes má přijít někdo na večeři. Upřímně? Vůbec nemám náladu na další děti, které mě stejně nebudou mít rádi.
Ahoj❤️ Nová kapitola tohoto příběhu je venku❤️ Mám pokračovat? Jestli ne příběh smažu💔
