Spoiled girl <FF M&M>

Chapter Fourteen

Martinus
Samozřejmě že mě to ničí. Vidím jak se na něj usmívá. Je na ní vidět, že ho miluje a to je ten důvod, který mi dokáže srdce rozdrtit ještě na menší kousky. Nikdy by si nezačala se mnou, celou dobu se jí líbí Marcus, jenže já se zamiloval špatně. Ano konečně jsem to přiznal, po rozhovoru s ní mi všechno došlo, miluju ji, ale ona mě ne. Pokud s ní Marcus bude, tak jim to přát budu, ale mojí bolest to neutiší.
Ani nevím, kde jsem, prostě jsem z tý poutě musel vypadnout a to co nejdřív. Nepotřeboval jsem vidět jak se tam na sebe culí a jestli se zítra ve studiu budou ocucávat, tak Marcuse asi zabiju. Počkat, neříkal jsem, že jim to budu přát? No žárlím asi až moc, když vím, že o mě nestojí. Z mých myšlenek mě ale vyrušil můj telefon.

Ema🥰💔

Objevilo se na obrazovce. Nemohl jsem to zvednout, co bych jí řekl. Jó odešel jsem, protože tě miluju a nemůžu koukat na to, jak se usmíváš na Marcuse? To asi těžko. Když mi ale zavolala ještě dvakrát, musel jsem to zvednout.

„Martinusi Gunnarsene, můžu tě zabít hned a nebo až potom?!" Křikla do telefonu.

„P-Proč?" Nechápal jsem jí.

„Ani nevíš, jak si mne vyděsil. Proč si to nezvedal?" Řekla už trochu klidně. Počkat ona se o mne bála?

„T- To je jedno," odpověděl jsem jednoduše.

„Není to jedno! Kde jsi?!" Tak teď mi příjde jak starostlivá máma.

„A víš, že ani nevim. Z tý poutě jsem prostě šel a nekoukal jsem kam jdu. No a teď stojím v parku a přemýšlím, kudy se jde domů," řekl jsem pravdu.

„Popiš mi ten park, nebo aspoň co je okolo, dojdu pro tebe," ani nevíte jak mě tyhle slova zahřáli u srdce.

„Jsou tady všude stromy-"

„Ne? Fakt? Já myslela, že to jsou velký lízátka," skočila mi do řeči.

„Kdybys mě nechala domluvit, řekl bych to celý," zasmál jsem se.
„No takže, všude jsou stromy. Tam, kam koukám, tak tím směrem je Starbucks, to určitě víš kde je," zasmál jsem se znovu, protože Ema chodí na kafe jenom tam.

„Jo to bude Højsen park, je tam uprostřed taková stříška?"

„Nevím kde je prostředek," řekl jsem narovinu.
„Ale počkej, jestli je to bílý tak jo, je to tu,"

„Vím kde jsi, počkej tam, tak nějak deset minut a budu tam," ani nevíte jak jsem rád, i když nevím proč jde pro mě, když může bejt s Marcusem.
     Po deseti minutách jsem doopravdy v dálce viděl dívku, no vlastně Emu. Hned co mne zpozorovala, usmála se. Kéžby to mělo stejný důvod, jako když se směje na Maca.
    Po chvíli stála už u mne. Mě pohltil ale jeden jediný pocit. Měla vždy tak krásný rty? Byla vůbec někdy ještě hezčí než teď? Ómůjbože chci jí tak moc políbit, ale nemůžu.

„Kam ses to zatoulal?" Prohrábla mi vlasy. No bejt holkou tak řeknu, že asi teču.

„Potřeboval jsem se odreagovat," podíval jsem se na svoje nohy, protože jsem na ní už nemohl koukat dýl, jinak by to dobře nedopadlo.

„A od čeho ty trdlo?" Zasmála se, ale takovým tím nejvíc roztomilým smíchem, co holky umí. Musel jsem se na ni podívat, ale věděl jsem co se stane.

„Omlouvám se,"

„Za c-" nenechal jsem jí to ani doříct, prostě jsem jí políbil a nechal se unášet těmi pocity. Překvapivě spolupracovala, za její boky jsem si jí nadzvedl k sobě. Nejdřív to asi nechtěla udělat, ale poté mi obmotala nohy okolo pasu a tím mi dovolila ve všem tom pokračovat.

Ahoj😅 hádejte kdo je zpět? 😂
Tuhle knihu chci co nejdřív dopsat, stejně jako jsem dopsala hunger games in real life, protože mám nápady na další knihy, které se vám snad budou líbit.

Co říkáte na tuhle kapitolu?😅❤️ jakoby já jsem totálně změnila to, jak jsem chtěla tuhle knihu napsat, ale to nevadí no😂❤️

Hope you like it🤪

Nataly🖤