Spoiled girl <FF M&M>

Chapter Five

Je pět ráno a já nespím, proč? Jedu si pro svojí nejlepší a taky jedinou kamarádku na letiště. Oblékám si svůj černý bomber a vyrážím s tátou k našemu autu.
Už jedeme asi hodinu a půl. „Tati jak dlouho ještě?" Zeptala jsem se.
„Ještě tak hodinku." Odpověděl, ale oči z vozovky nezpustil. „Zastavíš mi? Potřebuju na záchod." Zasmála jsem se nad tím, že jsme před půl hodinou stavěli a já říkala, že nepotřebuji. „Dobře na další odbočce." Stále mi nevěnoval pohled.
Zrovna jsme přejeli druhou čerpací stanici a táta zas nezastavil. „Tati, já fakt potřebuju." Řekla jsem. „No vždyť jo." Zasmál se. „Jestli to ještě jednou přejedeš, tak si auto čistíš sám." Přidala jsem se k němu se smíchem.
Konečně jsme zastavili a já mohla jít na záchod. Když jsem vycházela, táta si dělal kafe, ale nestál u kávovaru sám, stál tam s tátou těch dvojčat. Zastavila jsem se u pití. Ohýbám se pro pití a najednou mě někdo plácl přes zadek, otáčím se a za mnou stojí smějící se Marcus, asi si něco šlehl, ale najednou byl hodný. „Kam je vystrčíno, tam je dovolíno." Zasmál se ještě. Zčervenala jsem. „Co tu děláte vlastně?" Zeptal se stále s úsměvem. „J-Jedem pro Kayce, pro tu holku se kterou půjdete ven." Zakoktala jsem se, protože jsem byla stále v rozpacích z jeho činu. „Počkat půjdete? Snad půjdeme ne? Ty jdeš taky." Řekl už normálně. „A co bych tam s váma asi dělala? Ty mě nemáš rád a Martinus o to taky nestojí." Sklopila jsem pohled. „Kdo řekl, že tě nemám rád? A kdo řekl, že o to Martinus nestojí?" Uchechtl se. „Jen jsme se prostě nepohodli, měli by jsme začít asi od začátku." Usmál se na mě zářivě. „Já jsem Marcus Gunnarsen, těší mě." Zasmál se svým krásným smíchem. „Takže dej mi číslo na tvojeho dealera, protože tohle neni možný." Zasmála jsem se. „Mám jen dobrou náladu a taky jsem se předtím nechoval nejlíp. Promiň." Sklopil hlavu. „T-To j-je v poho-pohodě." Nevěřila jsem svým očím, právě se mi omluvil. „Taky se omlouvám." Usmál se na mě a následně mě objal.
„Zlatíčko, budem muset jet." Přerušil nás táta. „Jo už jdu, jen si to zaplatím" Vzala jsem své pití a přešla k pokladně, kde jsem následně i zaplatila. „Emo? Dáš mi tvoje číslo?" Zeptal se. „N-Na ten d-dnešek." Poškrábal se na zátylku a zčervenal. „Jo jasně." Začala jsem diktovat své číslo, zatímco jsme šli k našim autům, před jejich autem stál Martinus. „Ahoj" pozdravil a rozpřáhl ruce k tomu, aby mě objal. Jeho pohyby jsme zopakovala. „Ahoj" zamumlala jsem mu do hrudi. „Takže dnešek platí a ty jdeš taky rozumíš?" Pohrozil mi s úsměvem Marcus. „Platí." Řekla jsem a taky se usmála. „A-A dáš nám číslo?" Zeptal se Martinus a zčervenal, stejně jako jeho bratr, když se ptal. „Marcus ho má, tak ti ho dá, my už musíme." Usmála jsem ne na ně a začala nastupovat do auta. „Ahoj." Mávla jsem jim ještě s úsměvem. Oni mé gesto zopakovali.

No ahooj♥️
Nová kapitola je tu. Co na ní říkáte?😌
No schválně, do koho je Ema zamilovaná(jak jsem prozradila v minulém díle)?🤫
Hope you like it🎉
Naty💫

🚀Jeg elsker deg🚀