Spoiled girl <FF M&M>

21

Few weeks later
Všechno jde skvěle, s Martinusem jsme nejlepší kamarádi, děláme skoro všechny věci společně, naopak s Marcusem jsme sice míň, ale chodíme spolu. Aspoň prozatím se cítím doopravdy šťastná.

Martiiineeez😭✊🏻: Přespávačka. Dneska. U nás.
Já: no nevím, neni náhodou dneska ta párty?
Martiiineeez😭✊🏻: no proto spíš u nás, já tam nejdu a nepočítám, že ty tam teda máš v plánu jít😏
Já: no dovol🥺
Martiiineeez😭✊🏻: takže platí🖇 přijď kolem 8😎
Já: dobře pane🙃
Martiiineeez😭✊🏻: ještě buď naštvaná, že večer strávíš aspoň se mnou, když Marcus na tu párty jde🙃
Já: .... moc mi nepomáháš
Martiiineeez😭✊🏻: tobě to nějak vadí, že tam jde?
Já: promluvíme si o tom kdyžtak večer❤️
Martiiineeez😭✊🏻: dobře❤️

      Jelikož byli teprve 4 hodiny odpoledne a já neměla co dělat, pustila jsem si film. U kterého jsem následně stejně usla. Takže jsem z filmu viděla maximálně prvních dvacet minut a to ještě možná přeháním.
      Vzbudila jsem se v sedm, takže přesný čas na to, začít běhat po domě jako kretén, protože nemůžete najít půlku věcí. V kuchyni jsem pobalila ještě nějaké jídlo, abych tam u nich neumřela hlady. Přeci jen, jdu ke Gunnarsenovým domů, ti vlastně nikdy nemají jídla dost. Martinus sice bude zase nadávat, co to tam taham, že toho mají dost, ale tak teď už je to jedno, když už jsem na cestě k nim.

     Už jsem skoro spala, když najednou bouchly vchodové dveře. Martinus to nejspíš taky nečekal, protože se mírně lekl.

„Chci abys mi to udělal pořádně a tvrdě," zavzdychal hlas nějaké dívky, v tu chvíli jsem poznala, že je něco hodně špatně. Martinus to také zpozoroval, takže mne rychle chytil za ruku, abych tam té kurvě neudělala něco tvrdě já.

„Prosímtě už mi ho ukaž, klidně tady, budu potichu," při těchto slovech jsem vystřelila z gauče v obýváku tak rychle, že i Martinus, který má sakra dobrý postřeh, mě nestihl chytit. Vběhla jsem do chodby a viděla Marcuse nalepeného na nějaké blondýnce. Blondýna div mu nespolkla až nos a divím se, že Marcus nerozdrtil stěnu, která byla za již zmíněnou blondýnou, protože to, jak na ní tlačil, by to možná dokázalo. Najednou mne ale dívka zaregistrovala a Marcuse od sebe značně odstrčila. On si mne tedy také milostivě všiml.

„Promiň, nevěděla jsem, že máš doma ségru," stihla říct ještě rychleji než jsem se já vůbec nadechla. K jejím slovům Marcusovi ještě prohrábla vlasy, asi aby to bylo efektivnější. Marcus chtěl něco odpovědět, ale tentokrát jsem byla já, ten kdo někoho přerušil.

„Nejsem jeho sestra," sykla jsem. To už jsem za sebou spozorovala, že do chodby vešel i Martinus.
„A teď už nejsem ani jeho holka," prskla jsem po nich, vzala si bundu, rychle obula boty a odešla z jejich baráku. Podle křiku jsem si dokázala odvodit, že se do toho vložil Tinus. A podle ran, které se také ozývali, mi došlo, že až znovu Tinuse uvidím, bez modřiny také nebude.
     Já se ale nemohla otočit a zastavit je. Moje nohy mne neposlouchali, oči byli čím dál tím víc plné mých slz a začínala mi být velká zima. Proto jsem přidala do kroku a mířila přímo domů. Myslím si, že zmrzlina a moje postel už se na mne také moc těší.

Ahoj❤️
Omlouvám se, že dlouho(zas tak dlouho jako neeee😂 někdy jsem nic nevydala třeba měsíc) nic nevyšlo, ale jsem na střední a měli jsme adapťák❤️ hrozně jsem si to tam užila, ale teď zpět ke kapitole, tak co? Líbí?😂❤️

Nataly🖤