Maybe I love you [CZ] ✅ [Korekce]

#4 ✔️

Alyson

Dnes večer jsem nemohla usnout. Ještě že zítra není škola. Je 23:58 a celou dobu se válím na posteli a měním polohu. Podle ticho na chodbě soudím, že všichni spí. V domě je takové děsivé ticho, že mi to nedá spát. A jak je dům velký, vůbec neslyším zvuky přístroji. Doma nám 24 hodiny řve naše stará lednička. Táta stále nemá čas to vyhodit a koupit nám nový, takže večer poslouchám zvuky zdola než usnu.

Když už mě to nebavilo, tak jsem se zvedla, vzala mobil a šla dolu. Sváča by bodla. Potichu jsem šla po schodech dolu a zamířila ke dvoukřídlých dveří, které vedou do kuchyně. Neslyšně jsem nakoukla dovnitř. Když jsem si byla jistá, že tu nikdo není, rozsvítila jsem a vstoupila dovnitř. Přišla jsem potichu k lednici a zkoumala, co je tam dobrého. Hmm....všechno je tu čerstvé. Ti lidí ale plýtvají penězi. Vzala jsem si čokoládový dortík a sedla si ke kuchyňským ostrůvku. Zatímco jsem se cpala dortem, tak jsem projížděla Instagram. Nic nového. Před spaním jsem projela všechny příběhy a lajknula všechny fotky, že tu nic nezbylo.

Dojedla jsem poslední sousto a šla umýt nádobí, když někdo vtrhl do kuchyně a začal řvát. „Hej chůvo! Mám hlad, udělej mi něco!" Řekl mužský hlas. Jako dítě nezněl. Ten hlas byl tak hluboký...

„Chlapče, jestli se neuklidníš, tak dostaneš..." Otočila jsem se čelem k němu a ztuhla. Vůbec to není 10 lety kluk, jak jsem si myslela! O asi hlavu vysoký kluk, černé vlasy, nezvyklé jantarové oči, vylisované lícní kosti, plné rty... zkrátka byl dokonalý. A ještě byl polonahý!!!! Měl odhalenou horní část těla s tetování  a jeho svaly se ve světle lesklý. To není možné! To se mi snad zdá.

„Na-...Kdo jsi?" „To snad ne." Vyhrkly jsme naráz.