Maybe I love you [CZ] ✅ [Korekce]

#69

Je to jako v bludišti. A celá chodba svítí zeleně, až mi z toho bolí oči.

Doleva, doprava, doleva, doprava... a zase doprava. Jsme tady snad celou věčnost. Lynn mi ještě nepustila ruku a Nate jde jako první. Pořád nás vedle do slepé uličky. Po chvíli si dáme pauzu. Lynn si sedne na zem a táhne mě dolu. Nate si sedne naproti nás.

„Co myslel tím, že jsme jeho uši a oči?" Promluví do tichá Lynn. Pokrčím rameny.

„Asi myslí tím, že jsme jeho špióni." Špitné k nám Nate. Přitahnu si kolena blíž k tělu a rukou ho obejmu.

„Tak jo. Ten chlap by se měl jít léčit, jako fakt."

„Lynn." Zabručím.

„Co? Nemám pravdu? Kvůli němu teď leží někde Ella. Kvůli němu jsme tady... no, spíš je to kvůli Zackovi." Zvednu se na nohy.

„O něm už ani slovo. Pokračujem." Zvedne ruce a já ji vytáhnu na nohy. Teď jdu jako první já, všichni mě následují.

***

Trvalo to snad hodiny, než jsme se z toho dostali a před námi na nás čeká nekonečno schodů. Malém jsem si zlomila vaz, jak jsem se koukala nahoru. „Ale no tak!" Zaječí Lynn a dupne nohama o zem jako malé děcko.

„To si děla prdel." Přidá se k ni Nate. Povzdechnu si a vydám se ke schodů. Vylezem ani ne do půlky a hned si dáme pauzu. Ten labyrint nás úplně oslabil.

„Mám hlad!" Postěžuje si Lynn.

„Já taky!" Přidá se o Nate.

Utřu si pot z čela a zvednu se na nohy. „Tak si pohněte. Čím dřív to budeme mít za sebou, tím dřív se dostaneme ven."

„To je dobrá motiva k smrti." Zamumla Lynn. Podám ji ruku a vytáhnu ji znova na nohy.

Uběhnou snad další hodiny, než vylezem na poslední schod a rozplacneme se vedle sebe na zem.

„Fuj! Už mi chybí tělak u nás." Vydechne ze sebe Lynn.

„Mě taky."

„Mě ani ne." Podívám se na Natea.

„Kam chodíš na školu?"

„Veřejná škola."

„Aha." Já s Lynn chodíme do soukromé. Já se tam dostala díky stipendium.

Tentokrát se zvedne Lynn a vytáhne mě na nohy.

„Jdeme!"

Zamíříme dveřmi, co je na konci železného mostu. Je trochu rezavý, takže jdeme po jednom. Jako první jde Lynn, pak já a na konci Nate. U půlky se začne most třást a vyhrožovat, že brzy spadne, ale i přesto se Nate pohybuje klidně a pomalu. Když už je skoro u nás, most se hlasitě ozve a pomalu padá dolu. Nate se rozběhne a chytne mi za ruku, když celý most spadne dolu. Lynn mi chytne kolem pasu a drtí mě.

„Drž se, Nate!"

„Nemám v plánu se ani pustit!"

„Nech toho, ty kryple a vylez nahoru!" Rýpne do něho Lynn. Mám pocit, že to všechno brzy vyzvracím, jak mi Lynn drtí břicho. Nate mě pustí za jednu ruku a chytne se za kraj zemi. Nohama vyleze nahoru a když vyskočí, všichni spadneme do zadu. Já na Lynn, Nate na nás. „Au! Slez ze mě!" Zařve spíš na Nate než na mě. Postavím se, ale teď ji Nate zvedne na nohy. Otočím se a hlava se mi zamotá o 360 stupňů. Přede je dlouhá chodba s milion dveří.

„Nepřipadá vám to skoro jako v hororu, jenom, že to není děsivé, ani vtipné." Prohlásí Nate.

„Jo." Řeknu to zároveň s Lynn.