Maybe I love you [CZ] ✅ [Korekce]

#52✔️

Alyson

„Tak...? Kam máme namířeno?" Zeptám se po chvíli tichá. Od té doby, kdy jsme se zastavili před penthousem od Tylera, už uplynulo deset minut. Celý den jsme byli venku, protože Taylor nechtěla být sama doma, tak jsme se šli po městě projít. Dali jsme si oběd, hráli si ve fontáně, zkoušeli jsme oblečení a Zack nás hodnotil, hráli jsme arkády v Game of world...

„Uvidíš." Řekne a usměje se před sebou.

Jsem trochu nervózní. Nemám ráda překvapení. Člověk nikdy neví, co na něho může vyskočit. Otočím se k okýnku a sleduju ulice. Z dneška jsem hrozně unavená a oči mi pomalu ztěžknou. Zívnu. Zack si toho všimne a hodí po mně tenkou bundu.

„Vyspí se. Trochu to bude trvat." A to mě trochu znervózní. Doufám, že to nebude jako v hororu, kde vás přítel zabije a všechno to hodí na nehodu.

Ne, já mu musím věřit a to by mi nikdy neudělal. Stejně nemám na vybranou. Oči mi pomalu ztěžknou a než se naděju, tak už spím.

***

*píp*

Trhnu sebou a otevřu oči. Jako první si všimnu tmu kolem nás a jako druhý Zacka, který se vedle mě šklebí.

„Promiň." Zasměje se.

Natáhnu se, abych ho praštila, ale moje pohybu jsou pomalé, takže mě Zack chytí za zápěstí dřív, než se zvednu. „Tentokrát ne." Řekne a stiskne svoje rty na ty moje. Chvíli se líbáme, dokud se Zack neodtáhne a nevystoupí. Zmateně ho sleduju, nakonec ho taky napodobím a hodím jeho bundu na zadní sedačku.

„Kam... kam to jdeme?" Zakoktám nervózitou.

„To je překvapení." Usměje se a natáhne ke mně ruku. Povzdechnu si a položím svoji drobnou ruku na jeho obrovské pařáty. Jak já to překvapení nesnáším. Trochu mě vyděsí, když půjdeme hlouběji do lesa. Už se začínám děsit, jestli by se z něho nevyklubal vrah s nožem uvnitř mikiny. Cítím, jak se mi potí ruce, ale Zack to asi ignoruje a dál nás vede do neznáma.

Už jsem myslela, že mě zabije uprostřed lesa, ale když řekne: „Zavři oči." No, tak si myslím, že tohle je nejhorší. Mám takový strach, že nevím, co mám dělat. Teda vím, co mám dělat, ale nechce se mi. Mám strach. Zack si mě trpělivě prohlíží a zopakuje samou větu. „Zavři oči, Alyson." Nadechnu se a zavřu oči. Čekala jsem, že mě zabije. Probodné mě nožem a shodí mě z toho útesu. Ale ne, on mě vede hluboko do lesa a já nevím, přesně kam. Začínám být paranoidní.

Mám chuť do něho kopnout a utéct, ale než si to rozmyslím, zastavíme se. Teď jsem nervózněji než předtím. Trochu mě posune a já do něčeho zakopnu. Chytí mě dřív, než si vyvrtnu kotník. „Pozor." Uchechtne se a ještě mě trochu posune. Bez tak tě chce strčit z útesu. Řekne mozek.

Ignoruju to a ještě se trochu posunu. Když toho už konečně necháme, obejme mě kolem pasu. Jednou rukou. A co ta druhá? Bože, začínám být paranoidní!!! „Otevři oči." Pobídne mě a já ho poslechnu. Pomalu otevřu oči a zalapám po dechu.

„Ne." Je to horkovzdušný balon. Ucouvnu o krok, ale jeho ruka mi v tom bráni. „Chceš mě strčit z balonu?" Špitnu tak tichounce, že se divím, že mě slyší.

„Cože?" Vyhrkne.

„Nic."

„Ty... tys myslela, že tě chci zabít?" Zeptá se podivnem.

„Možná." Rudnu hanbou, že jsem ho obvinila z něčeho, co nechtěl ani udělat. K mému překvapení se zasměje a oběma rukama mě ještě víc obejme.