Maybe I love you [CZ] ✅ [Korekce]

#57

„Aly!... Aly stůj!" Zakříčí Taylor ke mě. Když mi řekl, že mě nezná ani si mě nepamatuje, utekla jsem. Prostě jsem vyběhla z pokoje a Taylor je mi teď v patách. Kluci zůstali uvnitř a snaží přesvědčit Tylera, ať si na mě vzpomene nebo ať nedělá srandu. Doufám v tom druhé. „Aly!" Taylor mě dohoní a přitáhne si mě do objetí. Tentokrát nebrečím, ale je mi líto, že si na mě nevzpomíná.

„Jak to, že si na mě nevzpomína? Říkala jsi, že mu nic není!" Zamumlam ji do ramene. Odtáhne mě od sebe a podívá se mi do oči.

„Já si myslela, že je v pořádku. Vždy si na všechno pamatoval. Věděl i co se stalo v té noci. Pamatuje si i na naše dětství. Ale..." polkne a já čekám.

„Ale?" Zopakuju tu větu.

„Ale prý vidí něco rozmazaného. Myslela jsem, že po dlouhém spánku vidí rozmazaně svět nebo světlo ho oslepilo. Ale vůbec mě nenapadlo, že to má souvislost s tebou." Rozhodí ruce nad hlavou.

„Promiň. Musím jít." Otočím a rozběhnu se k výtahu. Taylor mě zase pronásleduje.

„Počkej! Kam chceš jít?!?" Houkne za mnou.

„Kamkoliv pryč." Dořeknu slovo v včas, když se dveře zavřou a výtah se dá do pohybu. Nemůžu tu zůstat, když si mě nepamatuje. To jako bych mu vlezla do domu a když mě chytí, nemůžu tam jen tak stát a zírat na něho. Musím utéct. A právě to dělám. Utíkam. Cely život jenom utíkam.

Chytnu první bus, které jede někam... ani jsem se na to nepodívala. Prostě jsem skočila dovnitř a řekla, ať mě odveze na poslední zastávku. Sednu si úplně dozadu a autobus se dá do pohybu. Jestli mě vyhodí někde v Mexiku, tak jsem mrtvá.

***

Zack

„Vzpomeň si, bracho! Tohle ji nemůžeš udělat!" Zařve Lance a přitom s ni třese.

„Nech mě, debile! Tohle ti nepomůže." Setřese jeho stisk. Lance ho pustí a prohrabne si své krátké hnědé vlasy. „Jak to, že si nás pamatuješ, ale Aly ne?" Kopne do gauče.

„Hej, uklidni se, jo?" Poplaca ho Dean po zádech.

„Ty jo. Ten kluk ji musí mít vážně rád." Zašepta Spencer ke mě a já ho odstrčím od sebe.

„Já prostě nemůžu, jasný? Nemůžu si vzpomenout na Ali..."

„ALY!" Vykřiknem všichni, i Dean, který svírá Lance za límec trička. Už je to po dvacáté, co ji říká Alison s i.

„Fajn, ok. Budu se snažit, ale můžete vypadnout? Bolí mi z vás hlava." Ukáže na dveře a promne si kořen nosu.

„Ok." Řeknu a zvednu se. Kluci mě napodobí a už pochodujeme za sebou. Zastavím se s ruce u kliky, když mi zazvoní mobil. Kluci mi nakouknou přes rameno, když vytáhnu mobil z kapsy a na displeji se mi ukáže Taylořin číslo. Vyměníme si pohledy, protože ještě předchvíli tu byla než šla za Aly. Zvednu mobil a přiložím si ho k uchu. „Co je? Ztratila ses cestou do bufetu?" Řeknu vážným hlase a kluci se za mnou hihňáji, dokonce i Tyler.

„Dej si voraz, Rossi. Tohle je vážně!" Zakříčí do telefonu, že mi brzy vybuchne mozek.

„Klid, co je?"

„Aly utekla." Řekne to tak jednoduše, ale mě se zastaví srdce.

„Cože? Jak to myslíš?" Zařvu.

„Prostě jsme probírali Tylera a najednou s promiň utekla pryč! Nevzala si tvoje auto?"

„Ne, klíče mám u sebe. Kde je?"

„Já nevím a tvoje auto tu vůbec... už vidím! Tak jak mohla utéct?"

„Uklidni se, jo?"

„Já se má. Uklidnit? To ty tu řveš do mobilu! Takže laskavě drž hubu!"

„Fajn! Už jsem na cestě." Típnu mobil a vrazim si ho do kapsy. Otočím se ke klukům. „Aly utekla." Všichni vytřeští oči a Tyler zmateně na nás hledí.

„O co jde?" Ozve se.

„Aly. Alyson Collins! Milá holka, kterou jsi předchvíli řekl, že ji vůbec nepoznaváš, utekla!" Vysvětli mu to Lance. Trochu hlasitě.

„Alison?"

„NEEEEEEEEEEE!" Zařvem všichni, co nejhlasitěji, aby se mu to konečně vyrylo do mozku.

„Alyson, kámo! Alyson! A-l-y-s-o-n!" Vyhlaskuje mu její jméno Lance. „Seru na tebe! Jdu ji hledat." Popadne klíče a bundu z gauče a praskne dveřmi.

„Já půjdu taky. Je to moje holka, nemůžu ji nechat jenom tak sama bloumat po světě." Vytáhnu klíče a už letím po chodbě. Nestihnu výtah, protože nějaká bába zavřela dřív, než jsem stihl otevřít pusu. Radši jsem to vzal po schodech.

Dorazil jsem dolu dřív, než výtah. Ten je ještě v druhém patře. Na parkovišti najdu Lance, jak z dali otvírá auto ovladačem. Já to musím udělat ručně. Začnu hledat klíče od auta, povede se mi to popáté. Nastoupím, zapnu pás a už se řitím po silnici.

Nemám tucha, kam jedu. USA je obrovský stát, teda Země je obrovské, ale daleko nemůže být. Ne, když zmizela před deseti minutami. Deset minut, ale pro mě to je jako měsíc. Ztratila se měsíc. Pomyšlení, že by mě opustila, mi bolí na hrudi. Jestli se ji něco stane, asi to psychický nesnesu.

Několikrát ji zavolám, ale vůbec mi to nebere. Buď má vypnutý mobil nebo vybitý. „Kurva!" Zařvu a praštím pěsti do volantu. „Kurva! Kurva! Kurva!" Jediné, co tu nechala je její čelenka.

Nevím, o dělat už. Tak zavolám ostatní. Dean a Spencer se stále snaží vrátit Tylerovi paměť. Lance už prohledává LA a Taylor...

„Do prdele! Ona není ani doma! Ani u svých holek! Zacku! Jsme v piči!" Začne zpanikařit.

„Fajn! Právě zkoumam Beverly Hills, ok."

„Ona tady není. Hledala jsem to tu! Dostala jsem i za překročení rychlosti pokutu! Takže jeť pomalu, protože to je vážně balík."

„Taylor!" Zařvu, protože tohle není dobrý čas pro vtípky. Je schopna vtípkovat, i kdyby někdo zemře.

„Fajn! Už jedu do Chicaga!"

„Cože? Nenene! Zas tak daleko není!"

„Co ty víš?" Zasyčí do mobilu.

„Já nevím. Tak se sejdeme a půjdem na to spolu."

„Lepší je se rozdělit." Oponuje.

„Ne! Společně!"

„Rozdělit!"

„Řekl jsem SPOLEČNĚ!" Zařvu z plný plic, že i vedlejší auto se na mě řidič podívá.

„Fajn! Vyhráls! Kde se sejdeme?"

„V penthousu. Řekni to Lancovi."

„Cože...?" Nedořekne větu, protože vypnu mobil a vrazim ho do kapsy. Změním směr a příští zastávka je penthouse.