Maybe I love you [CZ] ✅ [Korekce]

#20✔️

Alyson

Po obědě jsme se všichni rozešli. Ella odnesla Robina do pokoje, protože usnul, když jsem vstala a začala sbírat talíře. Lynn si vzala zmrzku a odešla do obýváku s Danielem. Bruno taky odešel. Kam? Tak to nevím. Zůstala jsem tu se Zackem. Pomáha mi s uklizením. Což je překvapení.

Nevěřila bych, že jsme to tu všechno vážně snědli. Do posledního drobku. Lynn byla schopná i olíznout omáčku z talíře, že tam nezůstal ani šmouha, ale zastavila jsem ji. Je to strašné čuně.

V kuchyně je takové hrobové ticho. A to mě nervózňuje. Umyla jsem první věž talíře a Zack mi přinesl další. Když se Zack vrátí s posledním věži, položí je vedle dalších a opřel se o linku. Trochu mě nervózní, jak sjíždí pohledem po mém těle. Nelíbí se mi to, takže spustím:„Hele, hodláš mě očumovat celou dobu?"

„Proč? Mě to nevadí." Pokrčí rameny, ale nijak neuhne pohledem.

„Ale mě jo. Hele, Rossi, jdi si najít jiný koníček." Pobaveně si odfrkne. Odstrčí se od linku a obejde mě. Vezme pár čistých nádobí a začne je skládat do myčky. Tu jeho tichost a záhadnost mě už leze na nervy. „Rossi?" Zabručí. „Nevím, co ti rodiče nakukovali, ale proč se chováš jako tichý outsider? Mě jako nevadí, kdybys byl trochu sám sebou."

„Jak můžeš vědět, jaký jsem?" Zvedné obočí. Teď pokrčím rameny já.

„Všímám si. A vím, že se snažíš ovládat svůj..." zamyslím se a hledám správné slovo. Ale nic mě nenapadá, takže mlčím.

„Hele, věř nebo ne. Mě doopravdy nechceš poznat. A fotr a matka mě varovali a vydírali, takže nemám jinou možnost, než si hrát na šprta. Ale ve škole mi to poslední dobou jde, co?" Uličnický se na mě usměje. To je poprvé, co vidím tak upřímný úsměv od něho.

„Mě to neva. Mám brachu, který mě sere, takže si s tebou poradím." Vrátím se k umývání.

„Jak je libo." Přistoupí ke mě. „Mám ti pomoct?"

„To budeš hodný. Poskladej je do myčky." Usměju se na něho a náhle slyším, jak vyjeknu a můj úsměv mi zmizel ze rtu, stejně jak se objevil. Po podlaze se valí skřípky od talíře. Znovu vyjeknu, když hodí na zem další talíř. „Co to vyvadíš?" Vyhrknu. Ihned si kleknu na zem a začnu rychle sbírat střepy, který způsobil Zack. Hodí další. Vyskočím na nohy a chytnu ho za zápěstí. Oproti moji drobné postavě je jeho jako hora, samy sval, kam se jenom podívám. Snažím se ho zastavit, ale vytrhne se mi jedním rukou a hodí další.

„Alyson, nech mě dodělat práci. Vypadáš unaveně, běž si odpočinout." Sladce se na mě usměje, že mu to skoro sežeru. Moje ruce jsou bezmocné, takže použiju nohy a začnu do něho kopat. Nic mu to neudělala. Spíš jako by mu to lechtalo, protože se začne tiše smát. Oba ztuhneme, když se ozve za námi hlas.

„Co se tu, proboha, stalo?" Zařve Daniel. Prudce se k němu otočíme, ale Zack mě nijak nepouští. Nejdřív si nás prohlídné a pak jeho oči skončí na podlaze plných střep od drahých talířů a misek. „Rossi, vím, že tvoje rodiče jsou milionáři..." promné si kořen nosu. „Ale rozbijet tak drahé nádobí je zbytečné." Odtáhne svoji ruku od obličeje. „Myslíš si, že mě to baví každý den kupovat!" Zařve. Zack mě konečně pustí a jeho hlas zní chladně a pevně sebevědomé.

„Trhni si, Paulsone!" Udělá krok dopředu. „Jenom jsem ji chtěl pomoc."

„Já věděl, že tu masku neudržíš dlouho. Ale tohle je už po patnácté, co jsi rozbil polovinu nových nádob!" Patnácté? To rozbije talíře každý den? Je to snad jeho každodenní rutinná, že musí všechno rozbijet? A podle jejich chování, asi spolu moc nevychazeji.

Chci tomu zabránit a něco říct. Ale když otevřu pusu, nic z toho nevyjde. „Víš, co? Běž si do toho New Yorku za svou courou a přestaň mi dělat tady chůvu. Už jedná mě tu sere, nepotřebuju další." Au. Tohle mě trochu ranilo.

„Co jsi to řek o Zaře?" Je ode mě nějakých pět metru, ale tu auru, která se hněva, cítím až sem. Mám chuť se někam schovat, než to všechno vybuchne.

„Slyšels." Zavrčí Zack. A dost. Tohle je trochu moc.

„Ahem. Můžete se hádat později? Mám tu práci a jestli si chci odpočinout, byla bych ráda, kdybyste mi pomohli nebo zmizeli mi z oči." Oba dva se na mě podívá. Danielovi, jakoby došlo, že tu sem. A Zack se na mě zamračí.

Jak jsem očekávala. Daniel tu zůstal a pomohl mi to tu uklidit, dokonce i poskladat nádobí do myčky. Nádobí, které tu zůstaly. Oba pracuje v tichosti, nikdo z nás ani nepípné. A Zack? Ten odešel dveřmi do zahrady a už se nevrátil. Začínám se o něho trochu bát. Protože venku se začalo stmívat.

***

Je 20:03h, holky už odešly domu. Robin stále zůstal v pokoji a Daniel se vytratil do pokoje pro zaměstnance. Páč tu i bydlí. Bruno se sem tam občas dostavil, ale náhle zase zmizel. Zůstala jsem v obýváku u krbu a čekala, až se Zack vrátí. Nebojím se o něho, ale sem jeho opatrovatelka, takže strach bych měla mít. Bude to teprvé měsíc a krásně jsem si tady zvykla. A udržela jsem si je blízko sebe a nikdo nedělal rošťárný. Až teď.

S čajem a dekou u krbu čekám další hodinu. Dvě. Dva a půl. Povzdechla jsem si, zhasla krb a vydám se ke schodům, když se hlavní dveře otevřou a dovnitř někdo stoupí, zastavím se a obrátím se k zábradlí.

Je to Zack. Trochu sebou kymácel. Najednou mu došlo, že ho sleduju ze shora, podívá se mi přímo do oči a já zalapám po dechu. Rossovi mě zabijou!