Maybe I love you [CZ] ✅ [Korekce]

#64

Škola končí, ale já ještě nejedu domu. Dnes měl učitel z dějáku debilnou náladu, tak nám buď dával po škole nebo referát. Díkybohu, že jsem dostala jenom referát. No, asi polovina z nás má referáty a ta druhá polovina je zase po škole.

Uklídím si své věci z lavici a odejdu ven na chodbu. Všude je takové ticho, až je to děsivé. No... celá tahle škola je děsivá. Dojdu ke své skříňce a hodím tam své věci. Jediné, co budu potřebovat je učebnice do dějáku, papír, něco na psaní a mobil. Všechno to vrázím do tašky a zamířím do knihovny. Tahle knihovna je ta největší knihovna ve městě, až po veřejné knihovny. Otevřu dveře a knihovnice po mě už syčí. Jenom na ni zamávam a půjdu k počítači. Není tu moc lidí a to mi vyhovuje. Nedokážu pracovat, když je kolem mě víc než deset lidí. A nemůžu pracovat zase doma, když je tam Harry. Ten vždycky přijde a začne mě otravovat tak, že úplně zapomenu, že nějaký úkol máme.

Sednu si na volné místo u počítače, daleko od jednoho kluka. Začnu ťukát do klávesnic a hledat informace.

***

O dvě hodiny později

„Hotovo." Zašeptam si pro sebe a začnu se v sedu protahovat. Seděla jsem na zadek skoro dvě hodiny a mám ho úplně ztuhlyho. Nechám si vytisknout referát a všechno zavřu. Vypnu počítač a půjdu ke kopírce pro papír. Ten tam na mě už čekal, stačí si pro to jít a zamířit ke knihovnici a zaplatit za papír. Tady se snad platí za všechno.

Papír opatrně uložím do fólii a podívám se na hodiny na mobilu. Ukazuje 17:49h. Mám skoro padesát minut než se knihovna zavře. Tady se už zavírá v 18:30h. Zamířím ke své oblíbeném místě, vezmu si knihu, kterou jsem ještě nedočetla a zamířím na jedno místo, kde to je skoro opuštěné. Na konci cesty zahnu na roh, pak do práva a zastavím se na konci. Všude kolem jsou staré knihy, které jsou rozházené i na podlaze. Sednu si úplně dozadu, za všemi těmi knihy, aby mě nikdo neviděl, i když sem nikdo nechodí, a začnu číst. Miluju Kasie West a nejvíc miluju její knihy. Minule jsem od ní přečetla Po tvém boku a teď se chystám ukončit Náhradní kluk. Je to úžasné a sladké.

Přitahnu si batoh blíž k sobě, sako si hodím přes nohu jako deku, mobil nechám vedle sebe, jídlo si rozcházím kolem sebe a konečně se pustím do čtení.

***

Pomalu otevřu oči, když zaslechnu zvonění. Není to zvonění budíku, je to zvonění mobilu. Vůbec jsem si nevšimla, že jsem usnula. Promnu si oči a vezmu do ruky mobil. Telefon stále vibruje a ukazuje na displeji fotku mě a Harryho. Všechno sbalím do batohu, včetně i jídlo, které jsem nesnědla a hodím batoh na rameno. Knihu jsem ještě nepřečetla, ale nechce se mi to tahat domu. Zvednu se ze země a příjmu hovor. „Aly! Kde seš?!? Zase spíš u Lynn?" Vypalí do mě.

„Sklidní hormon! Jsem v knihovně. Zachvíli budu doma." Řeknu a zahnu do levá.

„Knihovna? Víš vůbec, kolik je hodin?" Zařve do mobilu, že jo musím odtahnout od ucha.

„Budu hádat. Je po půl sedmé, že?"

„Jo. A já budu hádat, že je tam zamčeno."

„Nope. Je tu tma, že jsem se zakopla o židli."

„No... jsi tam uvězněna. Musíš to nějak přežít." Řekne to pobavením hlasem.

„Cože? Ani se nebudeš snažit mě dostat ven?" Vyhrknu.

„Hmm... ne." Zalapam po dechu. „Řeknu, že jsi u Lynn."

„Oh... ne! To neuděláš!" Zachechta se.