Maybe I love you [CZ] ✅ [Korekce]

#66

Lynn prudce zastaví auto před jejich bránou a natáhne se pro zvonek. Několikrát zazvoní, ale nic se neozve. „Nejsou doma." Zašepta. Ellin rodiče moc často soma nebývají. Když nám bylo čtrnáct, tak jsme u ni přespavali každý den, dokud se její rodiče nevrátí. Mamka nás každé ráno vyzvedla do školy. Ale když jsme vyrostli, bývá Ella čím víc sama doma. Občas u ni přespíme, ale není to jako za starých času.

Otevřu dveře a vystoupím ven. „Co- co to děláš?" Vyhrkne Lynn uvnitř. Dojdu k bráně a rukama je svírám. Prohlédnu si okolí. Vypadá tu v poho, jako by se tady někdo staral každý den. „Aly!"

„Přelezem."

„Whoa! Whoa! Whoa! Nejdřív FBI a teď se tam chceš vloupat? Ty jo, Zack ti musel vymít mozek." Zamračím se na ni, když se mi ozve mobil z batohu v autě. Odstrčím se od brány a vlezu dovnitř pro mobil. Najdu ho hned a na displeji se mi ukáže Zack. Ukážu to Lynn. „Zvedneš to?" Podívám se na ni, a pak na mobil.

„Ne. Bude šílet strachy." Hodím mobil zpět do batohu a zavřu za sebou. Lynn zaparkuje auto za křoví a doběhne ke mě.

„Máš něco u sebe?" Podívám se na ni. „Co? Nemůžeme vlézt do něčí domu a nemít u sebe žádný zbraň! To je sebevražda."

„A ty něco máš?" Ušklíbne se. Chytne mě za ruku a zatáhne do křoví, kde schovala auto. Otevře kufr a zvedne položku, kde pod tím odhalí svoje zbraně. Spadne mi brada do haleluja. „Odkdy vlastníš zbraně?"

„Táta chce, abych měla vždy u sebe nějaký zbraň. Prý ať to není zbytečné, když mě celé roky učil střílet." Zvednu jeden revolver a prohlédnu si ho. „Dobrý vyběr. Tohle je nejjednodušší zbraň, co mi táta kdy dal. Dobře se střílí. Blbě se nabijí." Vrátím ho zpět. Lynn zvedne do vzduchu glock. „Tenhle je dokonalý!" Vezmu ho a vlezu dovnitř pro batoh. Vysypu všechno na zadní sedačky a strčím tam zbraň, náboje a par nože pro případ. Lynn si zastrčí glock za opasem kalhot a zamkne auto. Konečně se rozběhneme k bráně a Lynn mi pomůže nahoru. Vyškrabu se nahoru a pomůžu Lynn. Malém spadnu, když zapomenu, že vážíme stejně. Obě dole dopadneme na nohy a rozběhneme se dovnitř. Lehce se dotknu dveří a ty se hned otevřou. „Nezavřené dveře? Něco tu fakt smrdí a nemyslím tím můj batoh."

Protočí oči a vstoupím dovnitř. Všechno to vypadá úplně stejně, kdy jsme tu byly naposledy. Lynn se postaví vedle mě a prohlédne si místnost. „Přesně jako naposledy." Prohlásí. Chystá se odejít do kuchyně, protože to první věc, co ji napadne. Natáhnu ruku a zastavím ji, když se zmateně ke mě otočí, prstem úkažu na kaluž vedle schody. Lynn se podívá tím směrem a vykulí oči. „Jej. Zůstal tu i moje krev."

Podívám se na ni. „Tys ten den nekrvacela." Zamrka.

„Ale jo, když jsem spadla na hlavu."

„Ne. Byl čistý."

„Tak jsem krvacela někde jinde, víš?" Otočí se ke dveří.

„Ne, byla jsi čistá. Vím to, protože jsem tě v ten den objímala a nic si neměla. Myslím." Otočí se na mě, když mi někdo dojde. „ELLO!" Zakřičím, ale Lynn ke mě doběhne a zacpe mi pusu.

„Pšššt! Někdo může být ještě v domě." Zašepta. Když přikývnu, pustí mi ruku z pusy a začneme zběsile prohledávat dům. Lynn si. Vybrala pravou část, protože tam je kuchyň. Já si vzala levou část. Prohlédla jsem každý pokoj, tajné místa, kde jsme si hrály jako malé děti... Prázdno. Vrátila jsem se do haly v naději, že Lynn něco najde, ale vrátila se s prázdno v ruce. Obě jsme se podívali nahoru.

„Něco jsem slyšela odshora." Špitnu k ni. Přikývne a na povel se vydá nahoru. Tiše ji následuju a ruce mám blízko batohu pro případ. Na první patře je ticho a klid. Rozdělíme se a začneme prohledávat pokoje. Všude je prázdno. Znovu se sejdeme o schodů a zamíříme do vyššího patra. „Vypadá to tu nějak... opuštěné." Řeknu po chvíli.