Maybe I love you [CZ] ✅ [Korekce]

#33✔️

Alyson

„... no, a tak mu dlužím 10,000 dollaru." Pronesl Zack s klidným hlasem a ještě u toho pokrčil rameny, jako by o nic nešlo. O nic. Já jsem stala před něho se založenýma rukama na prsou a vztekle na něho zírala a taky šokem. 10,000? „Alyson? Řekni něco?" Zeptal se nervózně, skoro zoufale, když jsem hodiny nepromluvila a nechala ho, aby to všechno vysvětlil.

Toho zloděje jsme zpoutali a zavřeli do malé skříni, kde na něho dohlíží kluci, než vymyslíme, jak ho předat policii a dobrou historkou. Lynn je tady se mnou u výslechu a párkrát po něho řvala místo mě. Protože mi u půlky vět došla hlasivky, takže jsem nebyla schopná slova.

„Zacku," konečně spustím a vidím, jak se trochu uvolnil. „Nemohu tomu uvěřit, že jsi to dělal za mými zády." Promnula jsem kořenu nosu. „Mohla jsem z toho mít průšvih!"

„Ty? To všechno je moje vina." Nervózně se usměje.

„Ty to pořad nechápeš? Mám za tebe odpověď! Cokoliv se vám stane, je to na mě!" Prohrabnu si svoje propocené vlasy. Vážně nevím, co s tím klukem?

„Alyson-" Lynn ho zarazí. Zmlkne, ale zírá na mě s prosbou, ať ho vyslechnu. Nemám na to sílu. Je to teprve pár dní, kdy se z něho stal takový kréten a teď tady, skoro na kolenou, mě prosí o opuštění. Spíš by o to měl poprosit rodiče za ten svinstvo.

Otočím se na odchod. „Nechci s tebou mluvit. Jdu zavolat policajty, takže..." otočím se u dveří, které vedou do kuchyně „někdo z vás půjde zavolat uklízecí firmě!" Lynn vytáhne mobil a hodí ho Zackovi do klína.

„Volej!" Vyzývá ho Lynn. Otočím se a vejdu do kuchyně. Vytáhnu si mobil a vytočím číslo.

„Ano?" Ozve se z druhé strany.

„Paní Rossová? Tady Alyson, musíte se i hned vrátit." Žena jako by mi četla myšlenky, souhlasila hned bez otázky.

„Zítra večer budeme doma." Řekne a do něčeho ťuká.

„Dobře." Zavěsím a teď opravdu zavolám policii. „Ano?"

***

„... to je všechno."

„Děkuji vám, slečno." Řekne polda a něco si ještě napíše k sobě do bloku. Poldové přijeli o dvacet minut později. Zatkli toho parchanta a každého z nás si nechali vyslechnout. Já jsem poslední. Jsou dvě hodiny ráno, takže Ella odnesla Robina do pokoje a zůstala s ním. Kluci pomohli uklízecí firmě všechno vymetat a odnést, které krátce přijeli po policajtech.

Promnula jsem oční víčky a sledovala blikající světla na střeše auta. Poldové pobíhali sem a tam a něco si mezi sebou povídali. Povzdechla jsem si a sedla na ledové schody přede dveřmi. Nemohla jsem jít dovnitř, protože by mě za chvíli měli zase vyslechnout. Víc jsem se zachumlala do příkrývky, které mi dali. Už chápu, na co jsou, je mi strašně zima a poldové mě nechtějí pouštět dovnitř!!!

„Alyson?" Zvedla jsem hlavu na postavu stojící vedle mě. Pomalu si vedle mě sedl.

„Ryane."

„Co uděláš, až se Rossovi vrátí?" Pokrčila jsem rameny. „Odejdeš z toho domu?" Znovu pokrčím rameny. „Alyson." řekl to tak něžně. Posunul se blíž ke mně a objal mě kolem ramen. Položila jsem mu hlavu na rameno a v tichosti sledovala naše nohy.

Po chvíli přišel nějaký chlap na další výslechu. „Slečno Collinsová? Můžete na chvíli?" Přikývla jsem se a odtáhla se od Ryana. Nejradši bych seděla v jeho objetí a na nic nemusela myslet. Zvedla jsem se na nohy a odešla za tím chlapem.

***

Vůbec jsem nespala. Prostě nemohla. Po tom, co se stalo, se nedá jenom tak zapomenout. Abych přišla na jiné myšlenky, pomohla jsem firmě a klukům uklidit zbytek, Lynn usnula na gauči v obýváku s bazénem, protože tam bylo čistší než v druhé. Ella stále nevylezla z pokoje. Mike říkal, že tam usnula vedle Robina.

Když jsme to všechno dokončili, bylo krátce po šest hodin ráno. Své dlouhé vlasy jsem si dala do drdolu a šla se převlíknout. Vzala jsem na sebe šaty, džínovou bundu a černé sandalky. Pořadně jsem si umyla obličej, a potom šla dolu udělat snídani. I když jsem na něho nasraná, stejně ho musím krmit.

Díkybohu, že jsou jídla v pořádku. Vytáhla jsem ingrediencí a dala se do práce. Musím nakrmit spoustu lidí.

***

„Zavolali mi a řekli, co se stalo!" Vtrhl dovnitř Daniel. Otočila jsem se od sporáku a pohlédla na něho. V oči měl paniku a byl celý zpocený, jako by běžel maratón. Usměju se na něho.

„Ahoj. Neboj, všechno už je pořádku." S úlevou si povzdechl a sedl si na židli u stolu u okna.

„Díkybohu." Pak pohlédl na mě. „Jsi... jsi v pořádku?" Přikývnu. „Já toho krétena zabiju!" A sílou praštil do stolu, že jsem měla strach, že se rozbil další nábytek. Dnes jsme přišli o polovinu toho. Rossovi by si měli začít šetřit.

„Uklidni se." Řekla jsem a ukázala na něho lžíci. „Nejdřív se najez, a pak si dělej, co chceš." Ušklíbl se na mě.

Jako vždy mi pomohl prostřít stůl a přinést jídlo. Dnes jíme v kuchyni, protože v jídelně to vypadalo, že někdo zápasil na stole. Ano, je na dvě dokonalé poloviny. Tady v kuchyni je málou míst, takže někdo musel jíst u ostrůvku. Na konci jsem připravila asi 3,5l čaje.

Poslala jsem Daniela, aby šel oznámit všem, že je snídaně hotova. Za minutu se všichni sešli u stolu i Ella s Robinem. Zack se objevil o pět minut později. Když vstoupil dovnitř, vůbec jsem si nevšimla, že se všichni na něho mračí, dokud se vedle mě neozval Ryanův vrčení. Zack  nevypadal vystrašeně, spíš klidně a vyrovnaně.

Přešel od dveří k ostrůvku a sedl si. V tichosti se dál do jídla. Všichni nechtěli sedět blízko něho, takže si přitáhli židli ke stolu a veselé se dali do jídla. „Aly!" Ozve se Lynn. „Holka, přitahni si židli a pojď k nám." Vyzvala mě Lynn. Pohledla jsem na Zacka. Bože! Proč mám tak měkké srdce. Došla jsem k ostrůvku a sedla si o jednu židli dal od něho.

„Aly! Máme tu pro tebe místo! Pojď!" Vyzval mě Mike. Otočila jsem se s úsměvem a snažila si to udržet na tváři, když jsem to odmítla. Viděla jsem, jak se Ryan na mě mračí.

„V poho, budu tady!" A otočila se zpátky. Koutkem oka jsem zahledla, jak se Zackovi zvedají koutek úst. Hodila jsem po něho drobek svého snídaně. S ušklebkem se na mě podíval tak, aby si toho nikdo nevšiml. „Ještě si promluvíme." Zasyčela jsem. Ale to mu spíš dávalo naději, že si může se mnou mluvit.