Maybe I love you [CZ] ✅ [Korekce]

#60

Tyler
Zapnu motorku a vyrázím napřed. Zachvíli by měl vypuknout závod, musím dojet na  místě maximálně pět minut před začátkem. Zabočím do práva a malém se s někým srazím. Auto i tak odjede a nechá mě za sebou. Debil. Pokračuju v cestě a už slyším výstřel. Právě to začalo. „Tak bracho! Kde seš?" Ozve se Jacob ze sluchátek.

„Jsem na cestě." Odpovím.

„Tak si pohni! Závod právě začal."

„No jo, furt." Přidám plyn a řítím se ulici, kde není ani stopa. No... když jsme tuhle ulici nelegálně uzavřel, žádný pitomec by nevytáhl ani patu z domu, protože by věděl, co by se stále. Jinak by si mohl užit závod.

Přede mnou se objeví modrá motorka a jezdec mě propalí pohledem. Zastavím se před něho. „Co tě zdrželo? Nějaká holka." Kopnu do jeho motorku, malém spadne, ale hned najde rovnováhu.

„Sklapni." Uchechtne se a nasadí si hlemu, právě včas, když kolem nás projede první auto. Taylor. „Tak do práce." Nastartuju motor a pojedu za Taylor, zatímco Jacob bude hlídat vzadu. Už jedu na maximum, abych dojel Taylor, ale ta jezdí snad neexistující rychlosti, protože je snad několik metru ode mě. Jestli neuvolní rychlost, kdo ví, může nabourat. Pojedu po její pravici, protože to je bezpečnější část. Přidám rychlost, dokud ji nedojedu. Marně. Ona přidá plyn, i když už má cíl před sebou. Otočím motorku a vezmu to zkratkou. Vydam se temnou ulici, a pak kolem obchoďaku a parkovišti, dokud se přede mnou neobjeví cíl. Když vyjedu z uličky, projede kolem mě Taylor. Je zatraceně rychla. Ale teď už trochu zpomalila a to je moje šance. Když konečně srovname rychlost, koutkem oka si všimnu brunetku bez tváře. Něco je tu špatně. Než si uvědomím, že jsem je předběhl, vedle mě se objeví světlo a ze stínu pojede auto, které mě malém srazilo. Chystám se zastavit, ale je pozdě. Narazí do mě a pak mě pohltí tma. Tma a temnota.

***

Trhnu sebou a otevřu oči. Sen. Byl to jenom zkurveny sen. Zavřu oči a snažím se klidně dýchat. Byl to jenom sen, ale jsem zpocenej a lepkavej jako prase. Prohrabnu si vlasy a natáhnu se pro signalizaci, ale zarazím se, když si všimnu dívku sedící na gauči vedle mě. „Jak ses vyspal, lásko?" Zamračím se.

„Co tady děláš?" Zabručím. Na tohle zrovna nemám náladu.

„Slyšela jsem, co se ti stalo, tak jsem přijela tě navštívit." Usměje se. Uhnu pohledem.

„Vidíš, že žiju, tak zmiz!"

„Vážně?"

„Myslíš, že si dělám srandu?"

„Možná." Podívá se na mě tím psí očima, nebo jak se to kurva říká. Vůbec to není roztomilé. Vypadá jako nepovedená Barbína.

„Víš, co? Mám žízeň, přinést mi ledové frappe." Mávnu na ni, aniž by se k ni otočil. Stále zíram do stropu a snaží vstřebat ten sen. Dívka bez tváře.

„Dobře." Zvedne se a zamíří ke dveří. „A Tyi, nevíš, kdy tě propustí."

„Ne." Povzdechne si a odejde. Když se dveře zavřou, zavřu i já své oči. Spal jsem asi šest hodin. Sotva se ty dveře zavřely, už se znovu otvírají. To stihla doběhnou tak rychle dolu, a pak nahoru. „To bylo rychlý." Řeknu, aniž bych otevřel oči.

„Myslíš? Bylo to jenom den." Prudce otevřu oči a otočím se ke dveří, kde stojí. Usměje se na mě. „Ráda tě zas vidím, i když nevíš, kdo jsem." Hodí své dlouhé hnědé vlasy za rameno a dojde ke gauči, kde předchvíli seděla Cassidy. Stále má na sobě stejně šaty, které měla i včera. Podívám se ji do oči.

„Kdes byla?" Zvedne hlavu a podívá se na mě.

„Není to tvoje věc." Řekne chladně. Natáhnu se pro ovladač a zvednu postel, abych si mohl sednout.

„Tak co tady děláš? Zack tě hledá po celém Kalifornii." Smutně se na mě podívá.

„Já vím. Neříkej mu, že jsem tu." Chvíli váhám, ale pak přikývnu. „Přišla jsem, protože... protože... ani nevím proč." Nervózně se zasměje a svírá mezi prsty sukni. „Vážně si nic nepamatuješ na mě?" Zeptá se po chvíli. Podívám se na ni, ale ona se divá zase na květiny, které beztak přinesla Cassidy.

„Vůbec nic." Povzdechnu si.

„Ani si nepamatuješ, kdy jsi mě poprvé potkal? V tom zábavním parku?" Zeptá se s naději v hlase, že mám strach ji říct ne. Nic si nepamatuju. Jenom vím, že jsem tam potkal Lynn.

„Já..." otevřu pusu, šle ona se zvedne a zamíří ke dveří.

„Promiň. Já už půjdu, byla to chyba sem jít. Promiň." Natáhne se pro kliku a najednou cítím po celé těle divný pocit.

„Počkej!" Vyhrknu. Tylere, proč jsi ji zastavil? A když už, tak co ji řekneš, hm? Nevím, nevím proč jsem to udělal, ale nelítuju toho. Pořad stojí ke mě zády a prsty má na klice. „Hm... Ehm... v pondělí mě propouští. Řekl jsem, no... jestli bys nechtěla přijet mě vyzvednout?" Proč koktam? Tohle se ještě nestalo.

„Možná." Než stihne otevřít dveře, dovnitř vejde Cassidy s dvěma kelímky kávy v ruce. Zastaví se a propalí Alyson očima.

„Kdo jsi?" Řekne chladně.