Maybe I love you [CZ] ✅ [Korekce]

#14✔️

Alyson

Po škole mě Lynn přemluvila, ať ji s esejem pomůžu. Proč ne? Jacksonová ji zadala úplně stejný úkol jako mně minulý rok. Dostala jsem za to jedničku. Bylo to docela jednoduchý, když víte, kde hledat informace.

Společně jsme šli do knihovny. Lynn si sedla k počítači a já vytáhla svůj notebook, který občas mívám v batohu kvůli úkolu. Asi hodinu jsme se tiše hádali, která stránka je lepší. Vyhrála, takže jsme to dělali podle ní. Koneckonců, je to její esej. I když stránka neobsahovala moc informaci o autorovi. Měly jsme polovinu úkolu hotovy a mě už nudilo sedět a hledat nějaké informaci o autorovi. „Jdu najít nějaké knihy na povinnou." Zvedla jsem se ze židli.

„Hmm..." Zamumlala Lynn, ale neodtrhla oči od monitoru.

Zamířila jsem do uličky regálu, kde byly klasické knihy. Ten učitel z literatury nás donutil přečíst Romeo a Julie. Znám ten děj. Sousedé, kteří se nenávidí, zakázána láska a na konci dramatický smrt. Každý víme, že se v té knize ukrývají něco víc, takže jsem se rozhodla si to dobrovolně přečíst.

Zastavila jsem se u díla od Shakespeara a hledala Romeo a Julie. Po 10 minutách hledání jsem to vzdala. Pokračovala jsem dal do hloubi knihovny. Jestli tu knihu nenajdu, asi skočím do knihkupectví. Doma už mám těch knih dost, že mi rodiče z podkroví udělali mini knihovnu. Každý by si řekl, že tam bude plíseň a zima nebo bordel. Ne, je tam utulno a teplo. Rodiče tam dali i pohovku, ať nečtu na koberci. Jak to dostali nahoru, tak je mi to stále záhada.

Zahnula jsem za roh a všimla si, že se tu valí všude knihy. Zvedla jsem jednu knížku z hromadky a prolistovala si je. Čistý. Úplně prázdna kniha. Položila jsem zpátky na zem a prolistovala další, některé stránky se rozpadli a vznesli se k zemi, jiné byly tak nažloutle, že se nedali přečíst. Posbírala jsem je a vrátila zpátky na poličky.

Přeskočila jsem kopec knih, když jsem pokračovala v hledání, zakopla o jednu hromadu knih. Dopadla jsem tvrdě na zem mezi knihy. Zvedla jsem hlavu a zadívala se na kluka s kapucí přes oči před sebou. Zvedl hlavu od knihy a zadíval se mi do oči. „Promiň! Nechtěla jsem tě vyděsit! Teda otravovat." Pak jsem si všimla knihu v jeho klíně. Taky si toho všiml a zavřel knihu. Rychle jsem se zvedla do sedu.

„Chceš?" Zamával ve vzduchu s knihou. Přikývla jsem. Hodil mi knihu pod nosem. Vzala jsem ho. Než jsem stihla něco říct, zvedl se a odešel.

„Díky, Zacku!" Ale to už zmizel. Prolistovala jsem Romeo a Julie a našla v tom vzkaz. Zvedla jsem ho a přečetla jeho krásné písmo. Myslím.

Ten kdo tuhle knihu čte, až to přečte do konce. A pak zjistí, že to byla kravina.

- Z