Maybe I love you [CZ] ✅ [Korekce]

#27 ✔️

Alyson

Rozloučím se s holkami před branou. Když zmizely za rohem, otočila jsem se k bráně a naťukala kód domu. Brána se pomalu otevřel, a když projdem, hned se zase zavře. Robin vedle mě skákal radostí, když mu ostatní slíbili, že může jít s námi.

Vezmu za kliku a celým tělem zatlačím na dveře. Tyhle dveře jsou nějakých 5 metru vysoký, ale lehký. Nevím, jaký blbec tohle vymyslel, aby dveře, které váží nějakých 50 kg, neotvíraly automatický. Když je otevřu tak, aby jsme mohli projít a hned je nechala zavřít, malém se mi podlomila kolena, když spatřím halu plných rozbitých porcelánu.

Robin se tím vyděsil a schoval se za mnou. Odhodila jsem naše batohy vedle dveří a šla prozkoumat okolí a Robin se mi držel v blízkosti. Chytil mě za ruku a společně jsme šli zkoumat.

Buď to byl Zack, nebo se někdo vloupal dovnitř. S Robinem jsem zamířila do kuchyně, kde to vypadalo jako po tornádu. Všude na zemi se válely nádobí, příbory, dokonce i jídla z lednici. Přísahám bohu, že ho uškrtím, jestli to byl on! Ale jestli to byl nějaký zloděj... Ani bych se nedivila. Kdo by nenapadl tak bohatou rodinu? A ještě k tomu, když tu nejsou zaměstnanci a jejich syn je sám doma.

Ano, zůstali tu pár bodyguardů, kteří střeží dům. Ale podle bordelu v domě a ještě je tu tma, tak asi si taky vzali na dnešek volno. Ze šuplíku vytáhnu nůž a Robin vytřeští oči. „Klid. Jenom toho zloděje vystraším." Ale asi to moc neznělou přesvědčivě, protože Robin o centimetr ustoupí.

Snažím se ignorovat jeho vyděšený výraz a vydala se nahoru. I přes to, že v ruce držím nůž, Robin se stejně drží mé blízkosti. Na patře, kde máme všichni tři pokoje, je tu míň binec než tam dole. Naše dveře jsou zamčené, ale jedny jsou otevřené. Jeho dveře. Přidám do kroku. Robin mě následuje a u dveří se oba zastavíme. S vystrašenýma obličeji se podíváme tomu druhému do oči a lehce strčím do dveří.

Uvnitř je hrozná tma, větší než tady na chodbě, protože má zatažené záclony. Otevřu dveře dokořán a ucítím hnusnou pach. Pach kovu. S nožem po boku překročím práh a ztuhnu, když pohledem zamířím na postel. To nebylo pach kovu. To byla pach krve.