Maybe I love you [CZ] ✅ [Korekce]

#6✔️

Alyson

*píp!*

Zatracený budík! Poslepu nahmatám na nočním stole mobil a schodím pár věci na zem. Jako první vím, že je to knížka, další je hřeben , a něco hranatého... než si to uvědomím, tak už ležím na zemi, nohy na postele a půl těla někde dole. Ale mobil je v bezpečí, i když to chytil můj obličej. Au.

Pomalu se zvednu a něco mi zavazí u nohy. Znovu padám na hlavu, ale tentokrát mi z ruky vyletí mobil a trefí skříň, který se pomalu otevírá a vydá skřípavý zvuk. Au au au!

Pomalu zvednu hlavu, když někdo vtrhne dovnitř. Sakra! Mám na sobě jenom triko a kalhotky! Večer mi bylo strašné horko, takže jsem aspoň odhodila tepláky. Které je mimochodem na druhé straně postele. Myslím. Teplota v této domě je jiná, než u nás doma, kde to bylo akorát. Tady se péču.

Pomoci nohou přitahnu deku a zabalím se. Teď nejsem schopná vstát, protože jsem si odřela kolena. 3x au! A vypadám jako sushi rolka. Dveře se otevřou dokořán.

***
Zack

Probudila mě hlasitá rána. Že by Robin spadl?!? Rychle jsem vystřelil z pokoje a zamířil k jeho pokoji. Pomalu a potichu jsem otevřel dveře a nakoukl dovnitř. Je tu tma. Po zdi tancuji postavičky z lampy a Robin ještě chrápe v posteli. Uleví se mi. Trhnu sebou ve chvíli, když zaslechnu další ránu, tentokrát je to vedle. Doprdele, co ta holka pořád vyvádí? Zavřu dveře a vyrazím k jejímu pokoji, který sousedí vedle Robinova.

Otevřu dveře a najdu tu příšeru na zemi, zabalená v dece jako sushi rolka. Vzhlédne ke mě tváři a nasadí svůj nervózní úsměv.

„Jééé, Zacku, dobré... ráno!" Pozdraví mě v klidu jako by se nic nestalo. Prohlédnu si ji celou a všimnu si, že skříň je trochu otlučená a kousek leží její mobil.

„Co to tu vyvádíš?" Vrátím pohledem zpět k ní. Po ránu nemám sílu být protivný. A jenom bych to plýtval na ni.

„No, víš... ehm.... teda..." Zakoktá, jako by nevěděla, co říct. Ani bych se nedivil. Zavrní se v dece.

„Vstaň."

„Počkej,....teda...." Něco mě donutilo jít k ní a zvednou ji. Chytil jsem ji pod podpaží a zvedl ji do vzduchu. No, je docelá lehká. Spadne z ní peřina a odhalí její holé nohy v kalhotkách. „Počkej, pusť mě na zem!" Začne kolem sebe mávat rukama. Zaznamenal jsem, že má kolem nohy deku. Jak? Tak to nevím.

„Děláš si ze mě srandu?" Zavrčím na ní a opatrně ji postavím na nohy. Dřepnu si na zem a snažím se ji vysvobodit. Sakra, jak se do toho dostala?

„Zacku, nech to být. Zvládnu to sama." Taky si dřepne.

„No jasně. A zase si vyrazíš zub. Nebo zuby. " Hotovo. Hodil jsem deku na postel a odešel z pokoje. U dveří jsem se zastavil. „A hoď něco na sebe." A zavřel jsem za sebou dveře. Ta holka je samé problémy. Jako ona...