Maybe I love you [CZ] ✅ [Korekce]

#5 ✔️

Alyson

Dívali jsme se tomu druhému do oči a nebyli schopni se pohnout. To snad ne! „Halo?" Luskl prsty před mýma očima a já párkrát zamrkala než jsem si uvědomila, že na něho moc dlouho zírám. Cítila jsem, jak mi hoří tváře, takže jsem si musela odkašlat, abych to zakryla.

„Promiň, co jsi říkal?" Znovu zamrkám a otočím se ke dřezu. Pokusit se uklidnit.

„Kdo jsi?" Vyslovil to jako výhružku, když přistoupil blíž. Prohlédl si mě od hlavy k patě a měl na obličeji podezřelí výraz.

„Ehm... Jsem vaše opatrovatelka lomeno chůva na 2 měsíce. Tvoje rodiče tě o tom měli informovat." Otočila jsem se k němu s ručníkem zády a vrátila se k mytí nádobí.

„Ano, říkali to. Ale nenapadlo mi, že moje chůva bude tak... mladá." Cítila jsem jeho pohled za zády. Odfrkl, slyšela jsem jeho chůzi, jak de oddaluje. „Příprav mi sendvič se šunkou a přines mi to do pokoje." A odešel pryč.

Vzala jsem ručník a hodila na místo, kde ještě předtím stal. „Jsem opatrovatelka a ne služka!"

***

„Tak ten je poslední." Udělala jsem 4 šunkové sendviče, protože jsem nevěděla, kolik toho chtěl. A stejně to vyšlo na 4.

Vzala jsem do ruky talíř a balíček chipsu na večer a zhasla. V klidu jsem se procházela na chodbě, pak zahnula doprava a pokračovala po schodech nahoru. Potichu jsem si broukala písničku od Ed Sheeran „Shape of you".

Přestanu si zpívat, když dorazím k jeho dveří. Zhluboka se nadechnu a zaklepu na dveře. Nic. Znovu zaklepu, spíš buším do dveří. Zase ticho. Zaklepu, dokonce už i kopu do dveří, protože mi došel trpělivost. Ještě chvíli stojím před jeho dveří asi 5 min. Strčím ruce do kapes kalhoty. „Doprdele." Zakleju a vzpomenu si, že jsem nechala mobil dole. Naposledy zaklepu. Nic. „Zacku, prosím, otevři mi dveře." Nic.

Už mě to nebavilo a tak jsem se rozhledla po chodbě, jestli nenajdu nějaké místo, kde bych mohla položit talíř. Nic. Kurva! Jsou bohatí až to bolí a nemůžou si ani pořídit nějaký stůl na chodbě! Všechno je tu holé! I ta váza v rohu je bez kytek! Hluboko se nadechnu a pomalu se uklidním. „Dobře, Aly. Je to jenom 2 měsíce, takže klid. 2 zatracené měsíce, a pak můžeš z toho domu zdrhnout. Nic víc." Položím talíře na zem a chvíli se nad tím nakláním. Hmm, možná by mu nevadilo, kdybych... Rozhlížela jsem se po chodbě. Ani živá duše. Popadla jsem jeden sendvič a ukousla si velký kus toho a položila zpátky na talíř.

Se spokojenou náladou jsem dohopsala dolu, kde jsem z kuchyňské lince sebrala svůj mobil a zase vyběhla nahoru. V pokoji jsem nemusela rozsvítit a rovnou zalezla pod peřinou. Chvíli se válím na posteli, ale po pár změn polohy a obětování ďáblu svoji duši, jsem usnula.

***
Zack

„Jsem opatrovatelka a ne služka." Slyšel jsem její hlas za sebou, ale to už jsem zavřel dveře a slyšel, že něco trefilo do dveří. Pokrčím rameny a vydám se nahoru do svého pokoje.

V pokoji skočím na posteli, kde se pohodlně lehnu a dám si sluchátka přes hlavu. Zavřu oči a přestanu vnímat. Jediné, na co myslím je její obličej. Byla ji tak podobná. Spíš to byla ona. Mám pocit, že mám halucinaci. Každé její křivka a rysy na obličeji mi ji strašně připomínaly. Zvednu se do sedu, sundám si sluchátka a promnu si spánky.

***

Vzbudí mě hlasité „Doprdele!" Sundám si sluchátka, z které stále hraje hudba, a doplazím se ke dveřím. Chytnu za kliku, když mě zarazí její zoufalý hlas. „Zacku, prosím, otevři mi dveře." Ten hlas mi ji připomíná. Její jemný hlas, který skoro zní jako cinkaní rolniček. Ztuhnu. Co to vyvadím? Je dávno pryč. Měl bych přestat. Tohle není ona. Zaslechnu, že něco položila na zem, a pak slyším její kroky, které se oddaluji a, za asi 5 min, se vrátí a zavřou se nějaké dveře.

Potichu otevřu svoje dřevěné dveře a malém šlápnu do něčeho kulatého. Talíř se sendvičem! Zvednu to ze země a všimnu si ukousnutého sendviče. To si nemohla udělat vlastní? Ale má malou pusu, takže ukousla asi jenom centimetr toho. A asi si zapomněla odličit, protože na sendviči zůstala její rtěnka.

Zvednu si sendvič a kousnu tam, kde předtím ochutnala ona. Hmm, jde to, až na jahodovou rtěnku. Sendvič položím na stolek a lehnu si na postel. Přešel mě chuť k jídlu.