Maybe I love you [CZ] ✅ [Korekce]

#46✔️

Alyson

„Taaaaaaakže jsi byla včera na té závodě, o jakém tvrdila Ella?" Vyslýchá mě Lynn. Otevřu dveře od auta a vlezu na místo spolujezdce. Lynn rychle otevře dveře a sedne si dovnitř. „Nooooo?"

„Jo! Byla jsem tam!" Řeknu a podívám se z okna. Musí být zrovna teď, když se Lance u okna otočí ke mně a zamává mi?

„S ním?" Koukne se mi Lynn přes rameno, stáhne okýnko a zamává Lancovi.

„Byla jsem tam s Taylor, ale odešla jsem s Lancem." Nemůžu ji říct, co se stalo včera. Ta nehoda a oba Lockwoodic dvojčata skončí v nemocnici. Prostě to je moc na mě...

Lynn vypískne. „Co je?" Otočím se na ni.

„Tys...?" Pozvednu jedno obočí a nasadím nechápající výraz.

„Já...?"

„Však víš..." mrkne na mě.

„O můj bože! Lynn!" Lehce ji poplácám po hlavě.

„Au." Ale stejně se hihňá. „Vážně nic?"

„Nic." Řeknu a zvednu okýnko.

„A viděla jsi Taylor Lovkwoodovou?! Jaká je? Je bezva jako ve filmu? Je její hlas andělský jako na videu? Je tak hezká jako v časopisech?!"

„Ehm... jo? Mohla bys toho nechat?"

„Dala ti autogram?"

„Cože?! Proč?"

„Protože je to celebrita!"

„Ne."

„Tak mi ji sežeň příště!"

„Fajn! Už můžeme jet?"

Lynn pustí písničky a začne zpívat. Mlčky pozoruju okolí a naslouchám falešný zpěv.

***

O půl hodiny se auto zastaví u obrovského domu, které patří Elle. Už z dálky jsem viděla na její pokoj. Vystoupím a otočím se k Lynn, která taky vystupuje. „Něco mi uniká?"

„Aha... Pyžamová partyyyyy!" Vyhrkne Lynn.

„Co... cože?" Zámkne a obejde auto. Zakotví se mi kolem krku a vede mě ke dveřím.

„Dnes nám ze školy volali, že se tam něco stálo. Prý vražda!"

„Děláš si srandu?!?" Vyhrknu. Lynn má na obličeji vážný výraz, takže se z ni nedá nic vyčíst.

„Ano." Její vážný výraz zmizí a začne se řehtat. Praštím ji po paži. „Sorry. Ale něco se tam stalo. Celý týden máme volno, takže super. A! Za tři týdny máme prázdniny, takže Bora-Bora!" Vypískne a zvedne ruce do vzduchu.

„No... já nevím, jestli tam pojedu."

„Co?" Zastaví se přede dveřmi budovy. „Jak jako nevíš?"

„Poslední dobou se stálo tolik věci a nejsem ještě schopná to všechno zpracovávat. Potřebuju... potřebuju prostě čas." Povzdechnu si. Lynn přistoupí ke mně a lehce mi pozvedne bradu.

„Ten čas ti dám, ale nebudeš se sama s tím prát. Na to jsou přece kámoši, aby ti pomohli." Řekne a líbne mě na čelo. Už cítím slzy na krajíčku, takže ji rychle utřu než poteče po tváři.

„Ach... Lynn." Usměje se a obejme mě.

„Jsme tu přece pro tebe, přes dobré i zlé."

„Počkat!... Nemám tu oblečení! A... a... a rodiče neví, kde jsem...!" Lynn mě chytne za zápěstí, aby mi odvedla pozornost. Zasměje se.

„Buď v klidu. Než jsem odjela, stavila jsem se u vás doma. Nakukala jsem vašim, že jsi u mě a dnes přespíš dva dny u Elle nebo víc, protože její rodiče nejsou doma, takže máme celý dům pro sebe. A taky jsem ti vzala oblečení na týden, protože, jak jsem říkala, možná tu budeš dýl!" Zírám na ni s otevřenou pusou.

„Jsem mimo." Zamrkám.

„Já vím, tak půjdem dovnitř."

„A dvojčata?"

„Jsou u prarodičů."

„Vážně mysleli na všechno."

„Opravdu. Kdybys teď viděla jejich ledničku. Je přeplněná pro 10 lidí na měsíc." Obočí mi vyletí nahoru. „Já vím." Lynn se chystá vzít kliku, když se otevřou dveře zevnitř a u dveří se objeví Ella.

„Konečně! Aly, někdo tě hledá." Vyměním si pohled s Lynn.

***

Ella je ve svých typických šatech a džísku. Lynn položí tašky u schodů a Ella nás povede do kuchyně. Vstoupí jako první, pak Lynn a já. Všude je ticho a čisto, ale moje oči pak zabloudí k černovlasemu klukovi s tetování a hrnkem v ruce.

Ella se nakloní ke mně. „Snažila jsem se ho poslat pryč, ale pořád trvá, že tě chce vidět. Ani nevím, jak mohl zjistit, že tu budeš." Pokrčí rameny a odtáhne se. Zack položí hrnek na stůl a vstane. „No, já půjdu s Lynn vedle."

„Počkat! Ale... ale já chci zůstat! Chci vědět, co ten hajzl udělá Aly!" Vyhrkne Lynn, ale to už ji Ella odtáhne vedle.

„Pšššt! Dej jim soukromí!" Zasyčí Ella a odtáhne ji pryč.

„Jasně, soukromí na to, aby ji mohl v klidu ublížit!" A ticho. Trapné ticho. Zatímco Zack zírá na dveře, já zase na své boty.

„No..." začneme oba.

„Ty první!" Taky naráz.

„Ty." Pobídnu ho.

„Ne ne, ty první." Zamračím se na něho. „Fajn! Dnes jsem ti volal a psal a tys mi vůbec neodpověděla. Myslel jsem... myslel jsem, že ti Lance nějak ublížil." Pokrčí rameny, jako by to nic nebylo. Vážně nechápu jeho reakci. „A... a omlouvám se, jo?" Tohle jsem chtěla slyšet. Prohrábne si své černé vlasy a podívá se mi do oči. „Jo, omlouvám se. Prostě jsem nějak zpanikařil. Oba dvojčata skončili v nemocnici a kdybych se ti něco stalo, asi bych to už nedál. Za jednu noc toho bylo na mě moc, jasný? Takže sorry."

Odvrátím pohled, ale Zack vezme můj obličej do ruky a donutí mě se na něho podívat. „Je mi to vážně líto, jo?" Řekne. I když má hlas pevný jako skála, jeho oči jsou plný smutku.

„Zacku... já... já... já nevím." Nevychází ze mě žádná slova a ani nevychází, když se Zack skloní a přitiskne rty na ty moje.

Odtáhne se ode mě. „Tak nic neříkej." Zašeptá a znovu mě políbí. Má jemné a sladké rty. Pochvíli protestů, toho pak nechám. Nevím, jak je možné, ale líbí se mi to. Ano, líbí. A taky ochutnám jeho piercing na jazyku, který jsem nikdy neokusila. Ale v tom polibků bylo něco víc. Něco co se mi i nelíbilo a bála jsem se toho.