Maybe I love you [CZ] ✅ [Korekce]

#68

Kulka proletí vzduchem, otře se o jeho kůži na tváři a zabodne se do stromu. „Lynn!" Vyjeknu a skočím po jejím zbraní. Vyhne se mi.

„Co je?" Zakříčí. „Ten blbec nám nejspíš unesl Ellu!" Podívám se na Natea. Pomalu zvedne ruku a dotkne se čerstvé rány na tváři.

„Řekl jsem NESTŘÍLET!" Zařve až ptáci vyletí ven z lesa.

„No právě! Nebyl to rozkaz!" Vrátí mu to Lynn.

„A poslouchala bys moje rozkazy?"

„Ehm... ne." Zvedne zbraň a zamíří na něho. Praštím ji do ruky a Lynn upustí zbraň. „Co děláš?" Zamračí se na mě a skloní se dolu pro zbraň.

„Bude nám sloužit líp živej, než mrtvej." Lynn zvedne zbraň a zamíří na něho.

„Ty debile! Tohle bylo varování! Vyklop nám, kde je Ella!" Zamračím se na ni.

„A myslíš, že ti to řekne, když mu budeš vyhrožovat?" Zašeptam k ni.

„Občas to funguje." Vystrčím dolní ret a pokrčím rameny. „A pořád keca, takže to nebude problém."

„Co to meleš?" Zařve na nás Nate. Obě se vzpamatujem a věnujeme mu naše vražedné pohledy.

„Co ty meleš!" Zakříčí Lynn. „Tak... kde je?"

„Nevím!"

„Keca." Zašepta mi Lynn do ucha.

„Tak co tady děláš?" Teď mu položím otázku já.

„Hledám ji!" Vyměním si pohled s Lynn.

„Tady?" Řeknem obě dvě naráz. Podívá se na mě, pak na Lynn a zpátky na mě.

„Jo. Tady je to její oblíbené místo."

„Co se stalo?" Vyhrknu to dřív, než stihne Lynn otevřít pusu.

„Nevím. Prostě jsem se vzbudil a našel na polštáři zprávu, že se se mnou rozchází a zmizela beze stopy." Podívám se na Lynn.

„Máš tady tu zprávu?" Zavrtí hlavou.

„Spálil jsem ho. Co tady děláte?"

„No, nebudeš tomu věřit, ale taky ji hledáme." Ozve se Lynn sarkastický.

„Vidím, ne? Ale myslím tím, jak jste to sem trefili?"

„GPSka." Zase sarkasmus. Kopnu do ni. „Au!"

„Ale tohle místo není na GPSce." Ukáže na vodopád.

„Děla si srandu." Řeknu, když mu to ještě nedošlo.

„Aly!" Trhnu sebou. Lynn si toho taky všimla. Rozběhnu se k Nateovi, popadnu ho za ruku a společně poběžíme dal od hlasu.

***

„Kdo to byl?" Promluví Nate ke mě. Až moc nahlas, takže ho Lynn praští do hlavy.

„Ticho." Zavrčí. Nate se na mě podívá.

„Můj přítel." Zašeptam a táhnu ho dal za sebou.

„A kam jdeme?" Položí mi další otázku.

„Já nevím! Možná to budeš vědět ty! A víš, že jsi ukecanější než jsem myslela? Protože ty tu hubu asi nezavřeš na minutu!" Vyjede po něm Lynn.

„Hele, já mám o ni strach, takže mám právo mluvit!"

„Mluvit a ne křičet!"

„Není to úplně totéž?!"