Vůně spáleného benzínu

5. Půlnoční války II.

Ahoj lidi, chtěla bych vám říct že se v dílu 4 udělalo mnoho změn. Tak aby jste to když tak dobře pochopili. Tím změny myslím že je jsem tam rozvedla charaktery party a změnila dvou lidem jméno. 

Tuto kapitolu chci věnovat těm si to průběžně čtou. Jsem moc ráda, že se někdo takový našel.

Tak si jí užijte.

___________

Moje srdce přestalo být. Vůbec jsem nevěděla co mám dělat. Jediné co jsem bezpečně cítila,   byla bolest velká bolest. Nedokážu to prostě zastavit. Znovu jsem se tam podívala. Ano byla to Jessica a Peter. Už mi všechno co říkali zapadalo do sebe. Dlouho jsem se snažila zklidnit dech a když už se to konečně podařilo, tak jsem zařvala přes celý auto  "Proč zrovna mě se musí všechno posrat zrovna teď ?!!" Po chvíli se oba dva odtrhli a zahlédly moje auto. Jes se na mě podívala pohrdavě a Peter měl svůj typický výraz takového toho bosse. A to mě srazilo ještě víc. Podívala jsem se do prázdna před sebe. Najednou jakoby se všechno zpomalilo. Všímala jsem si každého detailu. Holka, která drzí kluka za ruku. Jiná zase nějakému klukovi něco šeptala. Holka sedící klukovi na klíně. Líbající se pár. Toto všechno jsem byla kdysi já- zamilovaná ovce. Ach můj bože potřebuji někoho obejmout. Nejlépe Bena, protože ten mě pochopí, ale dřív než jsem stihla se odepnout, tak si to k nám vykračovala dívka s kraťasích a průhledném tričku. Díky bohu že má podprsenku, ale né ona si jí sundala a využila to jako šátek. No fuj. Lidi jste normální......ale jestli to rozptýlí soupeře jsem pro.

Mě to probudilo z transu a zkusila jsem se soustředit na trať, upřímně moc mi to nešlo. Holka mávla na znamení startu a vyjelo se. Ze začátku jsem se dostala dopředu a myslela jen na těžké zatáčky, které teď jedu. Ale pak přišla rovinka a já jsem začala přemýšlet o Peterovi.

Jak dlouho to asi trvá?

Proč mi to udělal?

Doprdele, takhle zjistila Jess že budu odjíždět. Já jsem vlastně slyšela nějaké hlasy, když jsem s ním telefonovala, ale já si myslela že to je jeho segra. ale nééééééééééééééééé

a to byla ta chvíle kdy jsem na chvíli přestala dávat pozor a soupeř mě předjet, ale já si ho nevšimla a když rychle přejel hned před moje auto, aby mě zablokoval, tak jsem se lekla, strhla volant na stranu. Udělala jsem hodiny a kolem mě se udělal vír písku. Zabrzdila jsem na plno a zahlédla zadní světla auta, které se ode mě vzdaluje a přejíždí cílovou čáru. Ale i když jsem věděla, že jsem přišla o auto. Tak moje myšlenky stále mířili jen k těm dvěma. Nemohla jsem tomu uvěřit já jsem chtěla je Petera zeptat jestli se mnou nechce jet do NY a teď vím že to nepřipadá v úvahu. Moje oči byly plné slz, které jsem se snažila zastavit. Rychle jsem vysedla z auta a nechala auto aby tam jen tak stálo. Co nejrychleji jsem šla pryč od toho ruchu, co šla já běžela a slzám jsem už nechala ať si dělají co chtějí. I tak jsem běžela dál a dál. Pryč z areálu celé továrny. Tak daleko, abych neslyšela hudbu a smích. Vůbec netuším kolik jsem uběhla možná 7 kilometrů nebo 15 kilometrů. Vůbec jsem nevěděla, ale i tak běžela dál. 

V dálce jsem zahlédla odpočívadlo s lavičkou. Toho jsem hned vyučila a sedla si na lavičku do klubíčka a usnula.

________

Tak tu mám další kapitolu snad se vám líbí. Budu ráda za jakékoliv ohlasy.

Všem přeji krásné Vánoce. Plné dárků a různých šíleností s lidmi, které máte rádi. <3 

V mediich je strašně krásná písnička u které se mi chce vždycky brečet. Tak se na ní koukněte.

Vaše 93Koob.