Vůně spáleného benzínu

32. Musím

Pootevřela jsem oči a málem jsem dostala infarkt. Asi 30 centimetrů před mým obličeje se vyskytoval Chris a jeho stále ještě vyděšený výraz. Tentokrát jsem měla co dělat abych nezakřičela já. "Ty si.....!" vykřikla jsem místo výjeku, ale on mě hned doplnil podle jeho stylu " úžasný, nádherný, okouzlující,...." a zazubil se na mě z blízka. Měla jsem co dělat abych ho nepraštila. "sice jsem myslela idiot, ale arogantní blb ti sedí víc." a zazubila jsem se na něj já. Aniž bychom si uvědomila tak vzdálenost byla ještě menší a skoro jsem se dotýkali nosy. Koukla jsem se mu do očí a úplně zapomněla co dělat. Oční kontakt byl krátký, ale jeho oči mě skenovali oči stejně jako já jeho. Naštěstí mě zachránil Rick a jeho otázka, ale bohužel stále jsem sledovala jeho oči a otázka byla jen zvukomalebný rytmus v pozadí. Jen jsem zasněně kývla, pak mi došlo že jsem ani nepostřehla otázku. Rychle jsem vyskočila na nohy. "Cože jsi říkal, Ricku?" s pobavením se na mě Rick pozoroval a asi zopakoval ten stejný dotaz. "Ty jsi ta popelka co nám uklízela?" zopakoval tak pomalu až to vyznělo jako provokace a výsměch. "Kdo jiný, ale nějak nepřišli holoubci na pomoc! Tak co kdyby jsi ty douklidil zbytek. Popelka ti bude vděčná, páč je unavená." a s hlasitým popadnutím jsem spadla zpět na gauč. "Kde máš Karotku, popelko?" zeptal se Chris. "Nahoře, asi ještě spinká." na Rickovi tváři se objevil spiklenecký výraz. a hrozně "nenápadně" se snažil dostat ke schodům do patra. "Ricku! To neuděláš!" on na mě mrkl a vzápětí už to bral velkým sprintem do schodů. Snažila jsem se rychle vstát a zachránit Liv, ale příliš pozdě. Po celém domu se odrážel křik a nadávání. Otočila jsem se na Chrise a on měl typický výraz naprostého bosse. Protočila jsem oči a klidu vyšla nahoru za těma dvěma. U mě v pokoji bylo hodně veselo. Liv byla skoro ulechtána k smrti narozdíl od Ricka, který se očividně velice bavil na jejím utrpením. Nenápadně jsem se chtěla připlížit, ale moje taktika lekce krachla. Důvod byl Chris a vyděšení mě samotné. Přehodil si mě přes rameno a mířil směr bazén, proč mě to nepřekvapuje.  Máchala jsem rukama nohama, ale bez výsledku. Nakonec jsem stejně skončila v bazénu společně s ním. Po vyplavání na hladinu jsem se začala smát a cákat na něj vodu. Samozřejmě neotálel a oplácel mi to. Blbli jsme jako malý. Ale v jednu nestřeženou chvíli jsem se dostala do jeho náruči v který mě vlastně chtěl prvně utopit ve vodě, ale myslím že nám obou došla situace v které jsem se nacházeli. Přesněji řečeno-natisknutí na sebe v tváři v tvář, že by stačil jediný pohyb a políbili bychom se. Koukala jsem mu do očí. On se do mých nedíval, díval se mi na rty. Odhrnul mi pramínek mokrých vlasů a pomalu se přibližoval k mým rtů. Automatiky jsem zavřela oči. Jeho rty se otřeli o mé a já se zarazila. Dělám dobře! Ne to rozhodně nedělám!!!!!!! Odstrčila jsem ho od sebe. Nechápaní výraz mu zůstal na tváři i když jsem vylézala z bazénu. "Musím na chvíli pryč." zašeptala jsem a zmizela do garáže k mému miláčkovi.