Vůně spáleného benzínu

18. Slunce, pravda

Volno jsem si udělala v mém stylu. Popadla jsem klíče od mého autíčka, které už teď miluji a nastartovala. Uslyšela jsem rajskou hudbu motoru. Tak moc mi to chybělo. Myslím to jak ti poskočí srdce, když uslyšíš zvuk svého miláčka(auta). Tento pocit jsem naposledy zažila ve svém sporťáku BMW. No nic teď mám toto auto. Bylo to totálně super. Vyjela jsem na nedalekou dálnici a šlápla na plyn. Super pocit. Zařadila jsem pětku a jela směr oceán. Chvíli před zapadnutí slunce jsem dojela na místo. Vysedla jsem z auta a sedla si na kapotu svého miláčka. Opřela jsem se rukama o kapotu a nastavovala jsem se Slunci. Slunce začalo pomalu zapadat. Slezla jsem z kapotu a mířila k moři. Sundala jsem si boty a vlezla do vody do půlky stehen tak abych si nenamočila své kraťasy. Užívala jsem si to na pláži už nikdo nebyl. Byla jsem tu jen já, moře a západ Slunce. Zavřela jsem oči a ruce nechala volně spadnout k okraji vody. Namočila jsem prsty do vody a prohrábla si vlasy. Západ slunce byl u konce a já pozorovala poslední paprsky slunce na obzoru. Připadala jsem si volně. Jako pták, který může letět jak chce. 

Slunce zapadlo. Měla bych jet zpět, abych se do 20:00 vrátila. Cestou k autu jsem popadla boty a nasadila si je. Na tuto pláž budu chodit, když mi bude nejhůř. Právě kvůli té volnosti, kterou tu pociťuji. 

Nasedla do auta a vyjela zpět k domu. Byla jsem asi 10 km od sjezdu z dálnice a najednou mi začalo zpomalovat auto. "Sakra benzín. Úplně jsem zapomněla." a zajela na kraj dálnice. Chvíli jsem si říkala, že bych mohla někoho stopnout. Tak jsem to zkoušela, nikdo nezastavil. Tak jsem se rozhodla k věci, kterou jsem doufala že nikdy nevypustím z úst. "Musím zavolat Rickovi!" ano i mě samotnou to překvapuje, že mě to napadlo. Ale co mám dělat?!

Telefonát:

K: Ricku?

R: Katt? Co se děje, co se ti stalo? Jsi v pohodě? 

Chvíli jsem si říkala co šílí

K: Sakra, proč bych neměla být v pohodě?

R: No myslel jsem si, že to musí být vážný. Když voláš mě.

K: Ha ha ha moc vtipný. Ale máš pravdu potřebuji pomoc od svého bratránka.

Chvíli bylo ticho. Asi šok nebo se směje.

K: Halo. Zem volá Ricka.

R: Jo jasně! Co potřebuješ?

K: Došlo mi palivo. Potřebuji benzín a to akutně. 

R: Ty jsi někde s autem jo? ....a začal se smát

K: Zmlkni ty debile a hned přijeď s benzínem na dálnici ve směru od moře. Jsem na 352 kilometru.

R: a co za to? 

K: Že by velký vděk.

R: No to se mi zrovna nezamlouvá, ale za 20 minut jsem tam. 

K: Dík

a ukončila jsem hovor. Snad přijede. Mezitím jsem si sedla na kapotu a pozorovala auta projíždějící kolem mě. Za chvíli jsem uslyšela Rickovo auto. "Teda Gray. Nepochlubila jsi se, že máš nové auto." a přišel ke mě. "Nebyl důvod." a chtěla mu vzít kanystr benzínu, jenže ho zvedl nad hlavu a nechtěl mi ho dát. "Co chceš za ten benzín?!" řekla jsem s klidným hlasem. "Chci vědět kdo vlastně jsi!" už je to tu zas. "Na co ti to bude? Nejsem zajímavá." a otočila se k němu zády. " Teď vím, že lžeš." zase se k němu otočila. "Tak fajn co chceš o mě vědět." docela ho to zaskočilo." No co nejvíc." tak jsem si sedla na kapotu, protože jsem věděla že pokud mu to všechno neřeknu tak se od suď nedostanu a tak nějak jsem cítila, že to bude na dlouho. Sedl si vedle mě. "Tak ptej se?" a otázky začali. "Dobře, takže jestli jsem to dobře pochopil tak máš bratra....Proč tu není tady?" "No moje matka chtěla, abych odjela jen já protože bráchovi zařídila nějakou roli ve filmu." jen kývl. "Proč se převlékáš do školy jako šprt a stará panna?" ježiš fakt vypadám až tak?" No nějak nechci, aby všichni věděli jaká jsem doopravdy." nechápal, ale to mi je jedno."Fajn, takže jaká jsi doopravdy?" tušila jsem tuto otázku."Fakt to chceš vědět?..kývl.. tak se psychicky připrav, že nejsem hodná holka." "Katt to už vím." Fajn, jsem holka která létá z průseru do průseru a hlavně to co ti teď řeknu tak nikomu nesmíš říct neví to ani moje matka, ale je pravda že ta toho moc neví o mě a o bráchovi. Slibuješ, že to nikomu neřekneš!" trochu nejistě kývl. Vydechla jsem a řekla dost potichu. " Jsem jedna z nejlepších pouličních závodnic v celé Kalifornii."na to se jen zasmál."Tak tento vtip se ti povedl." podívala se mu do očí." Kamo, já nežertuji." nejistě se na mě podíval. "Jak to můžeš dokázat?" zamyslela jsem se "Máte tu nějaký starý areál továrny." a usmála jsem se. Kývl. "Tak pojď. Dokážu ti to." a naplnila jsem nádrž benzínem. "Ricku veď mě." kývl a jel. 

Do 15 minut jsme se dostali k továrně. "Ricku pojď si sednout na místo spolujezdce v mém autě." díval se na mě jako na blázna. " No chtěl jsi abych ti dokázala, že jsem pouliční závodnice. Jinak to nepůjde. Ale jestli nechceš tak můžeme jet domů." jenže on nasedl na místo spolujezdce. "Dobře dokaž to, ale jestli mě zabiješ tak chci na hrob napsat: Zemřel díky své sestřenici v autě." dobře tvé přání ti ,když tak vyplním. ""Víš že jsem chtěl aby jsi mě ujistila, že nenabouráš?!" usmála jsem se a kývla."Zapni se bude to jízda." rychle se zapnul a já začala túrovat. Vyjela jsem a hned jsem začala kličkovat mezi překážkami. Na chvíli jsem se podívala na něj šlo vidět, že si to užívá , ale přitom se bojí. "Katt mohla by jsi se prosím tě dívat dopředu." "Jasně!" a zase se dívala dopředu. Před sebou jsem zahlédla takový ostrůvek z věcí. Ukážeme mu pár triků. Prudce jsem zvedla ruční brzdu a začala kolem toho driftovat. Zastavila jsem se a popojela o kus dál a udělala jsem hodiny a zakončila to rychlou jízdou zpět k jeho autu. "Už mi věříš?" když jsem zabrzdila. "Jasně. To je úžasný to mě musíš naučit. Ale mám ještě jednu prosbu....chvíli ticho a on si začal hrát s tričkem. On je nervozní...."Co potřebuješ?" "No viděl jsem že se bavíš s.....Víš co neřeš to jedem domů." i když mě zajímalo co řekne tak on vysedl a šel ke svému autu. 

_____

Ahoj další kapitola. Snad se vám líbila. 

S láskou vaše 93Koob