Vůně spáleného benzínu

33. Tam nejdu

Nasedla do auta a rychle vyjela z garáže. Málem jsem srazila Chrise, který se mi postavil před auto abych zastavila. Objela jsem ho vyrážela směr opět dálnice. Mokré oblečení mě začalo studit tak jsem zastavila u krajnice a převlékla se do oblečení, které jsem nosila do servisu. Naštěstí jsem si tam tu tašku nechala. Věděla jsem přesně kam jedu- pláž. Jen jsem jela mnouhem větší oklikou abych si užila jízdu co nejvíc. Našla jsem si starou skoro opuštěnou cestu a stáhla okínko. Pomalu jsem přidala na plynu a jela asi 170. Endorfíny mi na tváři vytvořili úsměv a zase jsem si připadala jako doma v LA. S partou která mi vždy pomohla a já jí nadevše milovala. Moc mi chybí. Slzy se začali drát na povrch. Zamrkala jsem a soustředila se na řízení. 

U pláže jsem zastavila asi v době oběda. Neměla jsem hlad tak jsem si jen bosá sedla do písku. Pozorovala jsem vlnky na hladině a přemýšlela. Důvod proč jsem utekla od  Chrise byl pro mě jasný. Měl podobnou povahu jak Peter a bojím se, že by mi taky ublížil a taky jsem se chtěla takovým lidem vyhnout. Což mi očividně opravdu nejde. Nechtěla jsem aby někdo věděl kdo jsem ale ve škole se mi to v celku už nepovedlo na té párty se taky určitě věčer bavilo hlavně o mě. Zoufala jsem vložila hlavu do dlaní a nechala slzám volný přístup. Po další hodinách mi došlo, že sama sebe nedokážu změnit. Jen dokáže potlatit svoje hlavní vlastnosti. Za chvíli mi bude 18 dokončím toto školu a zmizím někam pryč. Seděla jsem tam ještě dlouho a nevnímala naprosto nic, nebo jsem se alepson snažila. "Kohopak to tu máme za krasotiku." parta kluků mi zakryli výhlad na moře. Na to fakt dneska nemám náladu. Zvedla jsem k nim oči, ale nevstala jsem. "Ale holčička se s námi nebaví." vykřik povýšenecky jeden z nic. Rozhodla jsem se je ignorovat. Jeden z nich se přikrčil na mojí úroveň a..."Ona nám tu brečela! Kluci ona bude malá chudinka. Určitě jí někdo sebral hračku a ona s brekem utekla." Cože to ten idiot řekl. Stále jsem se rozhodla je ignorovat protože jinak by mi asi bouchli nervy. Ten idiot si znovu stoupl a flusl mi před nohy. "Jak se jmenuješ?" Nereafovala jsem. Neodpověděla jsem. Zeptal se znovu zase jsem neudělala vůbec nic. Jeden mě vzal za ruku a vytáhl nahoru. " Na něco jsme se ptali?!" protočila jsem oči. Pokrčila jsem ledabile rameny a chtěla se otočit a jít ke svému autu. Chytl mě za zápěstí a já se na ně poprvé pořádně podívala. Zjistila, že zase nejsou tak vysoký jak se zdáli max. 180 a to já měřím asi jen o 5 cm míň. Taky měli na sobě oblečení, které muselo stát majlant a určitě to byla poslední móda. Idioti! "Holčičko nechceš přece utéct, že ne." oslovení holčička se mi naprosto nelíbilo. Vytrhla jsem ruku z jeho sevření. "Nemám náladu se bavit s někým jako jste vy." a znechuceně jsem na ně ukázala. "Ale holčička umí mluvit! Pánové nezdá se vám moc drzá, myslím že by potřebovala lekci." všichni s úšklebkem přikývli a dva mě chytli za ruce. Nechápavě jsem se dívala na 'bosse' této skupinky. Škodolivě se mě usmál a začal se mě dotýkat. Kurva oni mě plánují znásilnit! Moje hlava začala křičet. Ten hajzl mě začal líbat. Hrubě jsem ho kousla do rtu a snažila se vypanit se sevření. "Ty mrcho." a vlepil mi facku. Nebyla to jediá rána co jsem dostala. Po další ráně jsem se svalila na zem a dostávala jsem rány i do břicha. Snažila jsem se co nejvíc chránnit hlavu a břicho, ale schytala jsem to skoro všude. Nakonec zdrhli a mě nechali ležet v písku. Nikdo na pláži nebyl tak jsem tam ještě chvíli ležela a pak se snažila vstát to není dobrý. Dokulkala jsem k autu a vlazla do něj každý pohyb mě bolel. Zamčela se v autě a pozorovala v zrcátku jak se mi začali vytvářet modřiny všude po těla. Rozhodně budu mít monokl a rozthlí ret na obličeji. O zbytku radši nechci nic vědět. Nastartovala jsem musím domů. Jela jsem strašně pomalu. Na příjezdovou cestu jsem se dostala asi kolem 11 hodiny. Ale věděla jsem víc než dost, že z toho auta se jen tak nevyhrabu. Dlouho jsem seděla v autě a začala pomalu usínat. Od hlavních dveří se ozvala rána a na okínko mého auta se přilepil obličej Liv. Vyděšený výraz jasně vypovídal o mém krásně vzhledu. Chtěla otevřít dvěře ale bylo zamčeno. Bolavou rukou jsem otevřela. "Katttt!!! Jsi v pořádku??? Slyšíš mě!" přikývla jsem. Liv rychle odběhla a vzápětí se objevil u mých dveří Rick s podobně vyděčeným výrazem. "Katt! Panebože musíš do nemocnice!" Zavrtěla jsem hlavou a naznačila že potřebuji do pokoje. Opatrně mě snažil zvednout, ale já to nevydržela a zařvala bolestí. Liv se v očích zobrazila hrozná starost a lítost. Rick mě odnesl do pokoje a položil na postel. "Potřebuješ ošetřit" přikývla jsem. Zmizel z pokoje a Liv se začala hrozně strachovat. "Musíš do nemocnice. Cokdyž to je něco vážného. Nebo alespoň doktora zavoláme!" než jsem začala odporovat ona už začala volat na záchranku. Neměla jsem energii, tak jsem jen zavřela oči. Po chvíli se Rick vrátil. "Nespi!! Musíš být vzhůru. Za chvíli přijede doktor." Sotva to dopověděl do pokoje se přiřítil muž v bílém. Začal mě pozorovat a skoumat. Příšerně to bolelo. "Máte lehký otřesk mozku a zlomené žebro. Měla byste jet do nemocnice, ale slyšel jsem že do nemocnice opravdu nechcete. Tak vás tu necháme." byla jsem docela ráda. "Ale budete muset prát tyto prášky. Mazat týmto modřiny a zavážemě vám hrudník." Přikývla jsem a zoufale jsem skuhrala. Doktor odešel a u mě se objevil Rick a Liv. "Klidně spi Katt. Budeme tě hlídat."

_____________________________________

Doufám že si užíváte vánoční prázdniny. Snad se kapitola líbila.

Pac a Pusu Vaše 93Koob