Vůně spáleného benzínu

3. Auta

Svírala mě úzkost. Den na který jsem se těšila skoro 4 měsíce, ale teď bych nejradši zalezla někam do skříně. Jenže mě můj brácha učil nikdy to nevzdat před cílovou čarou, jet co nejrychleji a i když prohraješ v závodě tak si překonala další bariéru a to je vítězství samo o sobě. Vstala jsem z postele, převlékla se do sportovní podprsenky a tepláků. Trochu posilovala a zašla si zaběhat, nikdy neuškodí mít dobrou fyzičku.

Když jsem se vrátila seděl můj bratr na gauči a olizoval se s největší krávou kterou znají celé dějiny pouličních závodníků.  Nechápu jak to, že zrovna můj brácha je s takovou Krávou. Otřásla jsem se a abych se na to nemusela dívat, tak práskla dveřmi. Hned se od sebe odtrhli a já mohla zahlédnout Felicii. Prohlédla jsem si jí odshora dolů. No ty vole, ona na sobě má to nejtitěrnější oblečení co jsem kdy viděla a ještě ke všemu v růžové barvě. No fuj. "Ahoj" řekla svým příliš přeslazeným hláskem. "Ahoj, barbie!" a nějakým nedopatřením to znělo moc znechuceně, ups. "Dylanku, slyšel si jak mi řekla. Udělej s tím něco?!!" Dylan se na mě podíval pohledem, asi tě zabiju. Jenže já měla co dělat abych nevyprskla smíchy. Tak jsem radši rychle vzala svůj jogurt z lednice a zdrhla do pokoje. Za sebou jsem slyšela "Ale zlatíčko ona to tak nemyslela." tak jsem otevřela dveře od pokoje a zařvala. " Ale myslela, bráško!" zalezla. Koukla jsem na hodiny a nemohla uvěřit, že už je 10:03. Panebože musím letět. Rychle jsem si dala sprchu a oblékla se do teplákových kraťasů a tílka . Popadla jsem mobil, peněženku, klíče a sluneční brýle. Nenápadně jsem se proplížila okolo těch dvou a kráčela jsem si to přímo ke garáži na druhé kraji města. . Otevřela jsem dveře s pořádným zavrzáním a vklouzla dovnitř. Hned jsem zahlédla dvě auta schovaná pod plachtou.Mám vlastně 3 auta Kabriolet BMW, mustang a sporták BMW. Jen kabriolet mám doma, protože toho mi dala matka k 16 narozeninám. Říkám nežijeme si nejhůř, ale není to můj styl. Strhla jsem první plachtu. Byl to skoro rozpadlý mustang GT dostala jsem ho od bráchy k narozeninám, aby si vyzkoušel jak mě naučil opravovat auta. Postupem času jsem z něj chtěla udělat sporťáka s kterým budu jezdit na závody, ale jak to tak vypadá tak tohle je asi můj poslední závod. Ne, ne, ne mysli pozitivně a zatřepala hlavou, abych na to nemyslela. Přešla jsem k druhé plachtě a strhla jí. Úplně se mi zatajil dech. Jako vždycky, když jsem se podívala na mou BMW M2 bílého metalízového laku s třemi pruhy na středu.(divíte se proč se třemi? No tak nějak jsem chtěla aby moje auto každý poznal. Ať lidi ví že to je ta holka co všechny závody vyhrává. Možná jsme vám ještě neřekla, že mám EGO až na měsíc.) Přešla jsem pomalým krokem k místu řidiče a dala do zapalování klíč a otočila. Motor zahřměl a já hned poznala tě je něco špatně. Takhle nemá znít. Vystoupila jsem a otevřela kapotu. Hned jsem si všimla chyby.  Podívala jsem se do krabice plné nářadí a hned se do toho dala. Po půl hodině  jsem opět zasedla za volat a pustila motor. Teď jsem zaslechla rajskou hudbu a bylo mi jasné že všechno bylo perfektní.