His Princess

Okouzlení

Adrien / Kocour

Doufal jsem, že otce přesvědčím, abych mohl jít s mými přáteli ven, ale jako vždycky byl proti. Co jsem taky čekal? Že když budu dělat všechno, co po mně chce, bude mě pouštět ven každý den? Možná. Proto jsem byl taky tak zklamaný.
„Myslel jsem, že mi to dneska dovolí!" kopl jsem nohou do své postele. Měl jsem chuť něco zničit, protože tohle mě už nebavilo. Vážně jsem si ve svém domě připadal jako ve vězení a nepřišlo mi, že by to mohlo být někdy v budoucnu jinak.
„Jako kdyby se měl někdy změnit," zaslechl jsem svého kwamiho Plagga, který vyletěl zpod mého saka. Jako kdyby mi četl myšlenky.
„Máš pravdu, Plaggu. Bylo bláhový si myslet, že mě pustí," povzdechl jsem si a sedl si na postel. Potom jsem složil hlavu do dlaní. Nebrečel jsem, jenom jsem si potřeboval na chvíli rozmyslet, co dál. Bohužel se mi to moc nedařilo.
„Nedáš mi místo toho fňukání radši camebert?" zeptal se Plagg a já najednou dostal nápad. Samozřejmě, že díky němu. Proto jsem mu taky za odměnu hodil kus toho plesnivého sýra, který byl okamžitě v něm.
„Ty jsi geniální!" Řekl jsem s úsměvem a stoupl si.
„A to jsi na to přišel až teď?" podivil se Plagg a já zakoulel očima. Tohle byl prostě on.
„Jdeme pařit!"
„Nezakázal ti to fotřík náhodou?"
„Adrienovi ano, ale Kocourovi nikdo nic nezakázal," podíval jsem se na Plagga, kterému to už nejspíš došlo.
„Už zas?" Jeho otázku jsem ale ignoroval a natáhl ruku s prstenem.
„Plaggu, drápky!" Po transformaci jsem vyskočil z okna na střechu našeho domu, ze které jsem se dostal ke klubu, kam jsem měl jít jako Adrien s mými přáteli. Jenže díky otci z toho sešlo. Když jsem tam tedy nemohl jít v mé pravé podobě, byla na řadě tvář Černého Kocoura.
Jakmile jsem skočil dolů, všimlo si mě několik lidí. Pár holek nadšeně vykřiklo, tak jsem rozdal trochu autogramů a vyfotil se s nimi.
Když jsem přišel do klubu, nikdo si mě tam nevšiml, což bylo jedině dobře. Každý si totiž hleděl svého a většina lidí na parketu tančila v doprovodu hlasité rockové hudby. U baru jsem potom uviděl asi pět volných židlí, jinak všechny stoly někde mimo byly buď obsazené, nebo na nich byly pozůstatky od jiných osob. Na ta místa se mi opravdu nechtělo.
Posadil jsem se tedy na jednu stoličku k baru a řekl barmanovi o panáka. Vážně jsem měl na něco chuť a jelikož jsem tu byl jako Kocour, nikdo se mě nevyptával kolik mi je. Že mi je šestnáct by mi stejně nevěřili.
Chvíli jsem jen tak koukal před sebe s prázdnou skleničkou v ruce a snažil se přemýšlet, což se mi ale díky té hlasité hudbě moc nedařilo. Po nějaké době zírání do prázdna jsem si všiml třech postav, jak přicházejí dovnitř přeplněného klubu. Na můj vkus až moc.
Byli to Nino, Alya a Marinette, ze které jsem zničehonic nemohl spustit oči. Stáli před vchodem. Marinette na sobě měla krásné růžové šaty a vypadala naprosto nádherně. Alye to samozřejmě v těch oranžovo bílých šatech taky slušelo, ale její nejlepší kamarádka byla prostě nejvíc okouzlující. Možná proto jsem od Mari nemohl odvrátit zrak.
Chvíli trvalo, než mi došlo, že na ni koukám s otevřenou pusou. Radši jsem nasadil normální výraz a doufal, že si toho nikdo z nich nevšiml. To by byl totiž pořádný trapas!

***

Další kapitola je tady! Podařilo se mi ji udělat trochu delší, tak snad splnila vaše očekávání z částí minulých.^^
Jakýkoliv komentář nebo hlas mě moc potěší 😍😇🐱🐞