His Princess

Zrada

Adrien/Kocour

Jelikož jsem dneska nemohl být s Marinette, měl jsem na výběr. První možnost byla jít do toho klubu a ta druhá jenom sedět a nudit se doma. Rozhodně se mi víc líbilo to první, i když bylo jasné, že se tam možná dost opiju a protančím celou noc. Dnes jsem totiž neměl v plánu jen tak sedět, jako minule.
„Můžeme?" Zeptal jsem se Plagga po večeři, které jsem stejně moc nedal.
„A to tam musíš jít zase jako Kocour?" Plagg to asi nepochopil a to už se mnou byl dlouho na to, aby věděl, proč tam nemůžu jít jako já.
„Vždyť už jsem ti to jednou vysvětloval. Zkus si představit, co by se stalo, kdybych tam šel takhle."
„No, všechny holky by vyváděly a tvůj otec taky," začal se hihňat jako nějaká holka. Trochu mi připomněl Marinette a pak mě napadlo, jestli ji náhodou nenapodobuje.
„Nehraj si na Marinette. Plaggu, drápky!" Vykřikl jsem a natáhl ruku s prstenem. Po proměně jsem otevřel ovladačem okno a vyskočil z něj.

*

Když jsem se dostal ke klubu, byla tu stejná atmosféra jako minule. Všude hrála hlasitá hudba, lidé chodili ven a dovnitř skoro každé dvě minuty. Bylo mi jasné, že tam bude plno. Ovšem to mě nezastavilo a nedonutilo změnit všechny plány.
Jakmile jsem seskočil před vchod, zase si mě všichni všimli a nedali pokoj, dokud jsem se s nimi nevyfotil. Pár lidí chtělo podepsat dokonce i fotky. Myslel jsem, že většinou tolik šílí po Berušce, ale teď se nejspíš karta obrátila.
„Kocoure, vyfotíš se s námi?" Zeptala se mě Juleka, která chodila se mnou a Marinette do třídy. Měla s sebou i svoji nejlepší kamarádku Rose.
„Jasně, ale rychle, dámy," mrkl jsem na ně a Rose vytáhla svůj růžový mobil. Já jsem se k nim trochu přitulil a nasadil jeden ze svých úsměvů.
Když to vypadalo, že chvilka slávy skončila, chtěl jsem jít dovnitř, ale v tom jsem uviděl, jak se ke klubu blíží Marinette. Nechápal jsem, co tady dělá, protože měla být s Alyou. Klídek, třeba jenom chtěly jít sem, uklidňoval jsem se v duchu.
Už už jsem za ní chtěl vyrazit, ale vtom jsem po jejím boku uviděl Nathaniela. Neměl jsem ponětí, co tady ti dva dělají a nějak se mi to nezdálo.
Najednou Marinette zmizela za roh budovy klubu a já už tu neviděl ani Nathaniela. Tohle se mi přestávalo líbit, tak jsem vyrazil za ní, bez ohledu na okolí.
Když jsem tam doběhl, vykulil jsem oči. To, co jsem viděl, bylo strašné a moje srdce málem přestalo bít. Marinette byla přitisknutá k Nathanielovi, který jí líbal na rty, podobně jako já tehdy v té uličce. Nemohl jsem tomu uvěřit.
Vtom se Marinette od Nathaniela odtáhla a naše pohledy se střetly. V těch jejích bylo vidět překvapení a pocit viny, ale v těch mých jen vztek, zklamání a smutek.
Tohle jsem nečekal.

*

Marinette

Poté, co Nathaniel vymazal to video, jsem se docela divila, ale když navrhl, ať jdeme do toho klubu, došlo mi, že noční můra začíná. Bylo mi jasné, jestli nás tam uvidí Kocour, je konec. Bohužel, Nathovi se to nedalo vymluvit.
Teď, když se naše pohledy s Kocourem střetly, jsem pochopila, co jsme provedli. Teda hlavně já. Zradila jsem ho a to doslova. Navíc už podruhé za svůj život, zato on mě ani jednou.
„Kocoure, počkej!" Vykřikla jsem, když jsem Nathaniela odstrčila a on vyběhl z uličky. Chtěla jsem ho zastavit, protože to, co viděl, nebyla pravda.
„Na co mám čekat? Abys mi mohla vysvětlovat, že to, co jsem viděl, je lež?" Otočil se na mě a pozvedl obočí.
„Je to lež. On mě sice políbil, ale já ho nemiluju!" Snažila jsem se mu všechno vysvětlit, ale zdálo se, že bylo pozdě. Černý Kocour už mě nejspíš zavrhl.
„A to ti mám jako věřit? Vypadalo to, že ti ta pusa, kterou ti dal, vůbec nevadí," založil si ruce na prsou.
„Není to tak, jak si myslíš, že to je. Já miluju tebe, nikoho jiného," podívala jsem se mu do očí, aby mi věřil, ale pochopila jsem, že jeho důvěru už jsem ztratila před dvěma minutami.
„Je mi z tebe špatně," řekl a vypadalo to, že mu je jedno, že mi právě zlomil srdce.
„Kocoure," vydechla jsem a sledovala ho, jak mi pomocí své tyče mizí z očí.
Už se to nedalo vydržet. Za mnou byla zeď jednoho domu, a tak jsem se o ni opřela zády. Snažila jsem se to zvládnout, ale vážně to nešlo.
Sesunula jsem se podél té zdi na studenou zem a nechala po své tváři stékat slzy. Možná jsem si za to mohla sama. Mohla jsem být kdysi víc opatrnější a tohle by se nestalo. Nikdy.

***

Ahoj, tak máme tu další kapitolu a já doufám, že se vám líbila stejně, jako ty předchozí.😍😘💞💗
Budu ráda, když mi do komentářů napíšete názor, nebo dáte nějaký hlas, prostě cokoliv... 😅😊😍😘

Další kapitola bude zítra, protože dneska to už nejspíš nestihnu. 😊😍😘

Less216💞