His Princess

Ráno

Adrien

Když jsem se další ráno probral, strašně mě rozbolela hlava. Nevěděl jsem, čím to bylo, protože jsem toho včera moc nevypil. Vlastně jsem měl asi jenom tři skleničky rumu a pak odešel s Marinette k ní domů.
„Sakra," zaklel jsem a chytil se rukou za čelo. Hlava mě bolela jako kdybych propařil celou noc.
„Co ti je?" nejspíš jsem probudil i Plagga.
„Asi kocovina," řekl jsem tichým hlasem.
„Ty a kocovina?" podivil se Plagg a já jenom zakoulel očima.
„Všechno je jednou poprvý," pokrčil jsem rameny a pak se zkusil posadit. Trochu se mi motala hlava, ale jinak to bylo v pohodě. Do školy jsem rozhodně jít musel, protože by mě otec určitě neomluvil. Rychle jsem potom do sebe naházel snídani, protože už jsem chtěl odsud vypadnout.

*

Když jsme dorazili před školu, bylo tam jako vždycky hodně lidí. Nikde jsem ale neviděl Marinette a napadlo mě, jestli ještě není ve své posteli. Včera jsme to asi trochu přehnali, protože jsem od ní odešel asi v půl jedné ráno. Ani bych se nedivil, kdyby přišla pozdě, protože vypadala hodně unaveně.
Vystoupil jsem z limuzíny, která hned potom odjela. Nestačil jsem ani udělat krok a hned se ke mně přihnala Chloé, která se mi vrhla kolem krku.
„Krásné ráno, Adrienku!" Tuhle přezdívku jsem nesnášel a ještě víc se mi příčila ta pusa, kterou mi dala na tvář.
„Ahoj Chloé," snažil jsem se, abych se falešně neusmál, ale nešlo to. Naštěstí si toho Chloé nevšimla.
„Čau brácho!" ozval se hned vedle mě Nino, který mě přátelsky poplácal po zádech. Nevypadal moc opile. Možná toho včera večer neměl tolik, jak jsem si myslel potom Marinettiným hovoru s Alyou. Jakmile Chloé uviděla Nina, otočila se na podpatku a beze slov odešla. Trochu jsem to nechápal.
„Kde máš svoji holku?" zeptal jsem se mého nejlepšího kamaráda se zájmem. Alya tady ještě nebyla, což bylo zvláštní, protože většinou sem chodila i s Ninem.
„Alye je blbě z toho včerejška, takže dneska bude doma. Jak já jí závidím," povzdechl si Nino. Na chvíli jsem nevěděl, jestli to bylo zamilovaně nebo závistivě. U něj bylo možné všechno.
„Jasně a o Marinette nic nevíš?" zeptal jsem se jakoby mimochodem.
„Marinette byla z toho, že jsi tam jít nemohl, celkem dost smutná, nebo mi aspoň tak přišla, ale nebyla tam s náma ani půl hodiny," Nino pokrčil rameny. Já se jen usmál, protože jsem věděl, kam Marinette potom zmizela.
„Slyšel jsem, že někam zmizela s Černým Kocourem," dodal Nino vzápětí a já jakoby udiveně pozvedl obočí.
„Marinette a Kocour, jo?" zahvízdl jsem obdivně.
„No představ si to. Chvíli jsem je nenápadně pozoroval a vypadalo to, že si docela rozumí, ale nevím, jestli mezi nima něco je."
Ta poslední část věty mě zaskočila. Nenapadlo mě, že by ten náš včerejší odchod z baru někdo mohl brát takhle. Nino si změny mého chování hned všiml a starostlivě se na mě podíval.
„Jsi v poho, kámo?" zeptal se potom.
„Jo, jen jsem se zamyslel, je to dobrý," ujistil jsem ho. „Nepůjdeme už? Za chvíli bude zvonit," navrhl jsem a pomalu se vydal směrem ke škole smířený s tím, že Marinette dneska buď přijde pozdě nebo vůbec.

***

Ahojky, tak jsem se rozhodla vydat další kapitolu už dnes. Jako vždycky doufám, že se vám líbila a budu ráda za všechny hlasy, komentáře nebo přečtení. 😍😘💕😆