His Princess

Schůzka

Marinette

Adrien ke mně chtěl večer zase přijít jako Kocour, ale tentokrát v tom byl jeden háček. Nathaniel mi řekl, ať s ním jdu ven a i přesto, že jsem nechtěla, musela jsem. Nemohla jsem mu přece dovolit ukázat Adrienovi to video, kde se vyzradí moje identita. Bylo jasné, že by mě pak milovat přestal a to jsem prostě nemohla dovolit. Nejlepší způsob, jak tomu zabránit, byl jít na tu schůzku a donutit Nathaniela video vymazat.
Doufala jsem, že se mi to i přes veškerou nervozitu, kterou jsem cítila, podaří.
„A proč za tebou vlastně nemůžu přijít?" Nechápal pořád Adrien.
„Prostě... Už jsem na něčem domluvená s Alyou, jo?" Nerada jsem mu lhala, ale tohle bylo jen mezi mnou a Nathanielem.
„Jasně, takže dámská jízda," uchechtl se Adrien a já přikývla.
„Tak nějak."
„Dobře, nebudu vám to kazit a zajdu si do toho klubu, kde jsme se potkali," mrkl na mě a já nasadila nervózní úsměv.
„Dobře." Snažila jsem se znít normálně, ale podle mě to musel prokouknout, nebo hrál strašně blbého.
„Tak ahoj, zítra," dal mi pusu na tvář a pak nasedl do limuzíny, která se rozjela hned poté, co zavřel dveře. Já ji jen zasněně sledovala. Všechny starosti, jako kdyby zmizely, ale když jsem limuzínu ztratila z dohledu, zase se vrátily.

*

Právě zbývalo patnáct minut do schůzky s Nathanielem. Byla jsem nervózní ještě víc, než odpoledne. Doteď mi nebylo jasné, jak jsem mohla dopustit, aby mě viděl.
„Tikki, proč jsem nebyla opatrnější?" Podívala jsem se zoufale na svou malou kamarádku, která poletovala vedle mě.
„To zvládneš, Mari," snažila se mě povzbudit, ale nějak to nezabíralo.
„No nevím. Co když to všechno stejně praskne i přesto, že s Nathem půjdu ven?" Nemohla jsem přestat panikařit.
„To se nestane, když si dáš pozor a donutíš ho to video vymazat."
„Jo, ale co když má někde udělenou kopii, kterou pak stejně ukáže Adrienovi? Co když-"
„Marinette, už se uklidni!" Zvýšila Tikki hlas, až jsem se jí skoro lekla. Takovou jsem ji ještě nezažila. „Promiň, ale měla bys už jít," řekla o něco tišším hlasem, ale měla pravdu.
„Jo, to bych měla," povzdechla jsem si a vzala si svou kabelku. Tikki se do ní schovala a já se snažila uklidnit.
Když jsem usoudila, že se mi to nejspíš nepodaří, naposledy jsem se podívala na mobil. Bylo na čase jít.

*

Když jsem dorazila na místo, na kterém jsme si domluvili setkání, Nathaniel tam už čekal. Jednu ruku měl schovanou za zády a na tváři milý úsměv, jako kdyby tahle schůzka byla úplně normální. Jenže nebyla, alespoň ne pro mě.
Na sobě měl oblečení, které jsem na něm dosud neviděla. Bylo to nějaké černé sako, stejnobarevné kalhoty a já musela uznat, že mu to i docela slušelo. Pod sakem měl šedé tričko, které bych skoro přehlédla. Když jsem k němu přišla blíž, pokusila jsem se o malý úsměv. Moc mi to nevyšlo, a tak jsem té hry nechala.
„Ahoj, Marinette. Jsem moc rád, že jsi přišla," stále se usmíval a na tváři neměl náznak pochybností. Já tohle o sobě říct nemohla.
„Jako kdybych snad měla na výběr," řekla jsem tónem, který dokazoval mou velikou radost z toho, že ho vidím.
„Měla jsi. Mohla sis vybrat, že nikam nepůjdeš, ale to bych někomu ukázal jedno krásný video, ze kterého by asi radost neměl. Ale už o tom nemluvme," podíval se mi do očí a já se snažila mu dát najevo, jak mi to všechno vadí. „Něco jsem ti přinesl," konečně ukázal to, co schovával za zády. Byla to kytice růží.
„Růže mám ráda, ale ne od tebe," řekla jsem rázně. „Zahoď to koště a už někam pojďme, chci to mít co nejrychleji za sebou." A vydala jsem se směrem k východu z parku.
Nathaniel mě rychle doběhl, kupodivu bez té kytice. „Marinette, počkej!" Zastavil mě tím, že mě chytil za ruku.
„Co je? Copak ti nestačí, že jsem tady?" Byla jsem možná trochu tvrdá, ale nemohla jsem za to. To on mě vydíral tím, že když sem nepřijdu, vyzradí moji identitu osobě, která by mě pak začala nenávidět. Už takhle stačilo, že Adrien nenáviděl moje druhé já. Tohle bych od kluka, který tvrdil, že mě miluje, rozhodně nečekala.
„Chtěl jsem ti jenom říct, že jsem rád, že jsi tu a jelikož ty jsi svůj slib splnila, tak já vymažu to video. Ale musíš se mnou být celý večer."
„Nemůžu být venku déle, než do deseti," vymyslela jsem si tuhle lež, abych s ním nemusela trávit tolik času.
„Tak dobře. V deset tě doprovodím domů," přikývl a potom vymazal to video.

***

Jelikož dneska mám víc času, rozhodla jsem se dát sem hned dva díly najednou.💞
Doufám, že se vám tahle kapitola líbila a další nás čeká zítra. 💞
Jako vždycky budu ráda za jakýkoliv hlas, komentář nebo přečtení...😍😘😍💞

Less216💞