His Princess

Pizza

Kocour

Když jsem uviděl na schodech Nathaniela, tak trochu mě to zaskočilo. Nevěděl jsem, že je zrovna on, proto jsem se od Marinette rychle odtáhl.
„J-já.. Omlouvám se, že ruším, ale nemám moc času a tu knížku potřebuju hned, takže..." vykoktal Nathaniel, když jsem od Marinette odstoupil.
„Jo, promiň, ta učebnice," vydechla Marinette a šla na stůl pro knížku. Tahle situace mi přišla trochu komická, ale nemohl jsem se smát.
„Tady," řekla Marinette a dala Nathanielovi do ruky učebnici. Pak spolu šli dolů a v momentě, kdy  scházeli schody, znovu zazvonil zvonek. Tentokrát to určitě musela být ta pizza.

*

Marinette

Zaplatila jsem za pizzu a chtěla Nathanielovi říct, aby šel ven, jenže on se mi podíval do očí.
„Takže ty teď chodíš s Kocourem?" zeptal se a já najednou dostala vztek. Co ho to vůbec zajímá?!
„Jo asi jo a co má být?"
„No já jen, že kdyby se někdy něco stalo, tak tu budu pro tebe, jo?" usmál se mile a já to najednou pochopila.
„Tak hele, mezi námi je to vážné a já ho mám opravdu hodně ráda. Nemusíš si dělat starosti, fakt. Navíc mezi mnou a tebou nikdy nic nebylo," vydechla jsem, ale pak mi došlo, že to bylo možná trochu kruté. Ale co už.
„Jasně, ale... Já tě miluju, Marinette, a navždy budu. Udělal bych pro tebe cokoliv," mrkl na mě a já na něj chvíli zmateně zírala.
„Marinette? Zlato, máš už tu pizzu?!" křikl najednou Kocour z mého pokoje a jeho hlas mě probral. Dokonale probral.
„Hned jsem nahoře!"
„Myslím to vážně, Mari," řekl mile Nathaniel, ale já už toho měla docela dost.
„Hele, Kocour na mě čeká a ty už tu knížku máš, takže..." nechtěla jsem ho vyhánět, ale tohle se mi přestávalo líbit.
„Já už jdu, ale pamatuj na to, co jsem ti řekl," naposledy se na mě podíval a pak se vytratil po schodech dolů.

*

Kocour

Marinette to trochu trvalo, tak jsem za ní chtěl zajít dolů, ale jakmile jsem udělal krok, uviděl jsem ji přicházet.
„Tady jsi," usmál jsem se na ni a sledoval, jak položila krabici s pizzou na postel.
„Promiň, Nathaniel potřeboval ještě s něčím poradit," řekla rychle a přitom ke mně přešla.
„To nic, já jenom, že už mám docela hlad," začal jsem se smát a ona spolu se mnou.
„Tak se do toho dáme, ne?" navrhla, vzala krabici s pizzou do ruky a sedla si na postel.
Já se posadil vedle ní a pustil film na jejím notebooku.

***

Ahoj, tady je další kapitola a já doufám, že se vám líbila, i když byla trochu kratší. ❤💞😍😘
Jako vždy budu ráda za jakýkoliv hlas nebo komentář. 💞

Vaše Less216💞