His Princess

Pohoda?

Kocour

Marinette mě svým nápadem docela překvapila. Čekal jsem, že to nebude chtít rodičům říkat nebo tak něco, ale ona přišla zrovna s tímhle. No, ale aspoň to nebude nuda.
Když jsme přišli do pekárny, kde byli oba její rodiče, překvapilo je, že jsem tady.
„Pane Kocoure! Kde jste se tady vzal?" zeptal se její táta Tom a já se musel držet, abych se nerozesmál.
„Víte, dneska Marinette nebyla ve škole, protože mi pomáhala vyřešit jeden problém. Ona je chytrá a má nápady, takže proto jsem potřeboval její pomoc. Nemohl jsem vám nic říct předem, protože to bylo nečekané," vysvětlil jsem a Marinette přikývla.
„Jo, vyrušil mě ze spánku. Bylo to horší než budík." Tak tohle jsem od ní nečekal. Nemyslel jsem si, že by byla tak krutá.
„Určitě nebylo," řekla její mamka Sabina a přišla k nám s tácem teplých, čerstvě upečených croissantů. Jakmile jsem je uviděl, dostal jsem zničehonic strašný hlad.
„Nedáte si, vy dva?" podívala se na nás s úsměvem na tváři.
„Páni, croissanty od vás miluju!" řekl jsem a rychle vzal aspoň tři, protože jsem nechtěl čekat, až zmizí.
„To nás těší," usmál se Marinettin táta a Marinette se na rodiče podívala.
„Tak jo, my už půjdeme. Chtěli jsme vám říct jenom tohle, abyste se nelekli, kdyby vám volali ze školy... Teda, ne že by měli, ale pro jistotu," vypadalo to, že se Marinette zapletla do vlastních slov. Upřímně, hodně jsem se bavil. A k tomu to jídlo, prostě paráda...
„Jdeme, Kocoure!" zavelela Marinette a chytla mě za ocas.
„Tak zatím," rozloučil jsem se s jejími rodiči a pak jsme se společně vrátili nahoru do pokoje. Při cestě jsem stihl všechny tři croissanty, které jsem si předtím vzal, sníst.
„Nebyla jsi na mě trochu krutá?" Opřel jsem se zády o zeď a založil si ruce na prsou. Přitom jsem se díval na Marinette.
„Já... Možná kapku, ale chtěla jsem to už mít za sebou. Promiň, Kocoure," vydechla a přešla ke mně.
„V pohodě, když si teď pustíme ten film," usmál jsem se.
„Tak fajn. Klidně vybírej, je mi to jedno," podívala se na mě a já si sedl k jejímu počítači. „Ne, počkej!" vykřikla, jako kdybych právě něco provedl, ale bylo pozdě. Počítač jsem už dávno zapnul a jako první na mě vykoukla tapeta, kde byl všude Adrien Agreste.
„Páni," další překvapení.
„Tak jo, tos vidět neměl," povzdechla si Marinette a sedla si na svoji postel.
„To je tvůj kluk?" zeptal jsem se, protože jsem věděl, že my dva spolu nechodíme. Chtěl jsem jen zjistit, proč má mě jako tapetu na počítači a vlastně moje fotky visící všude po její zdi.
„Kéž by," vydechla a já zpozorněl. „Kluka nemám a asi ani mít nebudu. Miluju Adriena, proto všude mám jeho fotky. Jenže on mě nemiluje a já nevím proč. Ať dělám cokoliv, nemůžu ho nějak zaujmout. Tak a je to venku," řekla a lehla si má postel tváří na polštář. Mně už pomalu začínalo být jasné, proč přede mnou skoro vždycky koktala.
„Aha, tak to je mi líto. Já to mám úplně stejně s Beruškou," povzdechl jsem si. Marinette mi bylo opravdu líto, ale jako Adrien jsem ji prostě milovat nemohl.
„Takže ty taky máš všude po pokoji její fotky?" uchechtla se Marinette a já se zasmál.
„To sice ne, ale mám jí plnou hlavu," přiznal jsem a zamilovaně si povzdechl.
„Hmmm," udělala Marinette a já se radši otočil k počítači.
„Romantika nebo komedie?" zeptal jsem se po chvíli. Doufal jsem, že to druhé.
„Co chceš, je mi to fakt jedno," řekla a já v duchu zajásal.
„A bude se koukat na komedii," usmál jsem se významně.
„Aspoň, že ne horor," oddychla si Marinette a pak si šla sednout na druhou židli vedle mě.
„To bych ti přece neudělal, princezno," mrkl jsem na ni a ona mi věnovala jeden ze svých krásných úsměvů.

***

Tak a máme tu další kapitolu 💞
Jak se vám líbila?^^
Jako vždy budu ráda za všechny komentáře, hlasy a přečtení 💞😘😍
Málem bych zapomněla na jednu důležitou věc...😅
Jak jsem psala včera o tom vydávání, tak jsem se rozhodla, že kapitoly budou vycházet každý den. Snad vám to nebude nějak zvlášť vadit. 😍💞😘

Less216 💞