His Princess

Epilog

Beruška

„Takže Marinette, jo?" Zaslechla jsem za sebou jeho hlas a oddechla si. Nejenže přišel, ale dokonce pochopil i skrytý význam té předposlední věty a já byla ráda, že ho zase vidím.
Když jsem se ale otočila, poznala jsem, že to už není ten samý Kocour, kterého jsem znala. Na tváři měl arogantní úšklebek a propaloval mě nenávistným pohledem. To druhé se sice nezměnilo, ale stejně se mi to nelíbilo...
„Jsem ráda, že jsi tady. Bála jsem se, že už nepřijdeš," vydechla jsem přes všechny své obavy.
„Přemýšlel jsem nad tím, jestli to má cenu nebo ne. Ale pak mi došlo, kdo vlastně celou dobu jsi a chci vysvětlení, princezničko." Oslovil mě přezdívkou, to je dobrá cesta... Snad.
„Já... Vůbec nevím, jak začít-"
„Když nevíš co říct, tak jen marníš můj čas. Zrovna ty bys měla vědět, že ho nemám tak moc jako někdo," řekl Kocour a už chtěl zmizet, ale já ho zastavila chycením za ruku.
„Chci se ti omluvit. Jo, omlouvám se za to, co se stalo. Totiž... Víš, Nathaniel mě vydíral." To Kocoura zřejmě zaujalo, a tak se na mě podíval. Já mezitím pustila jeho ruku.
„Cože? Jak a-a proč?"
„Nevím, jak je to možné, ale měl na mobilu video, kde jsem se měnila z Berušky zpátky. Říkal mi, že když s ním jednou nepůjdu ven, ukáže ti to. Oba dva jsme věděli, že mě pak budeš nenávidět, jak nejvíc to jde. Proto jsem souhlasila a šla s ním do toho klubu. Nemohla jsem si dovolit tě ztratit. Všechno šlo dobře, jenže když tě tam najednou uviděl, něco jakoby se změnilo. Zatáhnul mě za ten roh a silně přitisknul ke zdi. Začal mě líbat a já jsem se odtamtud nemohla vůbec dostat. Kdyby ses tam neobjevil, kdo ví, k čemu by došlo..." když jsem dokončila svůj monolog, uvědomila jsem si, že mi po tváři tečou slzy.
„Omlouvám se, Kocoure. Je mi to strašně líto, ale prostě jsem ti nemohla v tu chvíli říct, kdo vlastně jsem." Tohle jsem řekla z posledních sil a pak se objala rukama.
„Ne. To já se omlouvám," vydechl Kocour a já se na něj jen překvapeně podívala. „Měl jsem si to od tebe nechat vysvětlit už na začátku a vůbec nemuselo k tomuhle všemu dojít. Navíc jsi kvůli svému tajemství málem zažila noční můru a možná taky kvůli mně." Kocour se mi zdál trochu smutný, ale já na tom, nebyla jinak. Ty slzy na mojí tváři se nedaly přehlédnout.
„Ale..." Chtěla jsem něco namítnout, ale on mě zvednutou rukou zastavil. Pak ke mně přišel blíž a slzy mi setřel palcem. Zmateně jsem na něj zírala a pořád se objímala rukama.
„Teď už vím, že to byla i moje chyba, a proto bych chtěl něco udělat," usmál se na mě snad poprvé od té doby, co sem přišel.
„Co tím myslíš?" Pořád jsem to tak nějak nechápala. Celá tahle situace byla zvláštní a pro někoho možná komická.
Kocourovi i přes to všechno na tváři pořád hrál ten jeho krásný úsměv. Pochopila jsem, že ho věnoval mně. Jenže na otázku, na kterou jsem se ho ptala, neodpověděl. Už jsem se začínala bát, co má zase v plánu, přece jenom to byl právě Kocour. Ten, u kterého nevíte, jak se v následující situaci zachová. Nebo tak mi to aspoň připadalo.
Vtom se ke mně začal naklánět a vtiskl mi polibek na rty. Překvapilo mě to, ale téměř hned jsem začala spolupracovat. Zajela jsem mu rukama do vlasů, pohrávala si s nimi a on mě při polibcích hladil po zádech. Bylo to kouzelné.
Trvalo dlouho, než jsme se od sebe dokázali odtrhnout. Konečně jsme totiž byli zase spolu a já to nechtěla překazit. Nakonec udělal krok Kocour, ostatně jako vždy.
„Miluju tě, Marinette," řekl s úsměvem a já ho pohladila po tváři. Dívala jsem se mu do očí, ale nic jsem na to neříkala, musela jsem to všechno zpracovat a myslím, že moje chování to i dokazovalo. Nadechla jsem se.
„Miluju tě, Adriene," řekla jsem a bez váhání ho políbila.
Tohle nebyl nějaký obyčejný konec. Tohle byl šťastný konec a můj splněný sen. Nikdy jsem si nic jiného nepřála, než políbit Adriena a teď se zdálo, že on si celou dobu přál to samé, co já.

KONEC

***

Ahoj, tak tady je úplně poslední kapitola tohoto příběhu. Já tomu nemůžu uvěřit, protože mě tenhle příběh bavil psát stejně, jako všechno o Miraculous. Celé to skončilo strašně rychle a já jsem z toho trošičku mimo 😂😅😅😍

Chtěla bych vám strašně moc poděkovat za všechny hvězdičky a komentáře. Vždycky, když jsem vydala kapitolu, mi přišlo upozornění na něco z toho a já byla strašně happy 😍😍 prostě to bylo neuvěřitelný a máte můj obdiv 😍. Nečekala jsem, že tenhle příběh bude vůbec někdo číst... ^^

Momentálně nemám moc nápadů na další knížku, tak uvidíme, jestli se mi něco poštěstí napsat. Každopádně vám dám když tak vědět. 😍😘💞

Ještě jednou vám moc děkuju za to, že jste tenhle příběh četli a za veškerou podporu, hodně to pro mě znamená. 💞
Doufám, že se vám poslední kapitola líbila a snad se uvidíme u další knížky,

Less216💞