His Princess

Skutečnost

Marinette

Už uběhlo několik týdnů od doby, co jsem byla s Nathanielem venku. Adrien se mi po tom incidentu ve škole vyhýbal a když jsme spolu měli mluvit, šlo to jen krátce. Jako Kocour za mnou ani jednou nepřišel.
Nevěděla jsem, co mám dělat. Když jsem se k němu ve škole snažila přiblížit, nebo mu chtěla něco říct, jednoduše mě odbyl. Ani Alya nechápala, co se mezi námi dvěma stalo. Naposledy nás totiž viděla jako šťastný pár a v ten jeden den se to prostě zvrtlo. Tak moc, že jsme spolu pořádně nemluvili.
Jenže já to takhle už dál snášet nemohla. Mojí jedinou nadějí bylo mé druhé já, tedy Beruška. Věděla jsem sice, že nesnáší jak mě, tak i ji,  ale když za mnou nepřišel dobrovolně, musela jsem si ho zavolat sama. Jinak to nešlo.
Když skončila škola, rychle jsem se proměnila na Berušku. Dlouho už jsem se takhle neukázala, jen když někoho posedl akuma. Naposledy to bylo minulý týden, ale když jsem si chtěla s Kocourem promluvit, musel jít. Jinak bych se prý dozvěděla jeho identitu, jako kdybych ji snad nevěděla.
Dostala jsem se dál od školy a ode všech lidí na místo, kde jsem byla jenom já. Stála jsem na střeše, kde byl krásný výhled na velkou část Paříže. Vzala jsem do ruky své jojo a použila ho jako telefon. Chtěla jsem mu zavolat. Naneštěstí mi to nebral, tak jsem mu nechala aspoň vzkaz.
„Kocoure, potřebuju s tebou nutně mluvit," v ten moment mi něco došlo. Jestli s ním mám mluvit, měl by všechno vědět. Už žádná tajemství. „Jsem na střeše nedaleko tvého domu, odkud je krásný výhled na Paříž. Prosím, ozvi se."
U té poslední věty zněl můj hlas možná trochu zoufale, ale já ho opravdu potřebovala vidět a mluvit s ním. Kvůli tomu jsem byla schopná čekat tady třeba do půlnoci.

*

Adrien / Kocour

Poslední dobou jsem se snažil užívat si života. Ať už jako Adrien, nebo Kocour, bylo mi to jedno. Jen, když nebudu muset být s Marinette nebo Beruškou. Na obě jsem byl pořád naštvaný, ale taky jsem na to nechtěl myslet. Ublížily mi a mou nenávist si zasloužily.
„Je čas vyrazit," usmál jsem se na Plagga, když jsem přišel domů z šermu.
„Jako vždycky. Že tě to pořád baví," povzdechl si Plagg a snědl přitom dva kousky camebertu. Snažil jsem si na tohle zvyknout, ale nějak to nešlo.
„Nemůžu pořád trčet tady," pokrčil jsem rameny. „Plaggu, drápky!" Jakmile jsem vykřikl tahle slova, proměnil jsem se na slavného pařížského superhrdinu bojujícího proti zlu.
Najednou se ozval můj mobil, na který mi mohla volat jediná osoba. Povzdechl jsem si, protože jsem zrovna dvakrát netoužil po tom slyšet její hlas, ale co když mě Paříž zase potřebovala? To jsem nehodlal riskovat, a tak si poslechl záznam.
„Kocoure, potřebuju s tebou nutně mluvit. Jsem na střeše nedaleko tvého domu, odkud je krásný výhled na Paříž. Prosím, ozvi se."
Když mi došel význam té předposlední věty, něco ve mně se změnilo a já začal panikařit. Jestli mi to dobře myslí, tak Marinette je Beruška. Celou dobu to byla ona a já jí jenom hloupě naletěl!!
Takhle jsem přemýšlel ještě dlouho předtím, než jsem udělal další krok. Pak mi ale došlo, že si to neověřím, když tam nepůjdu. Proto jsem tedy vyskočil z okna na naší střechu, ze které jsem téměř hned uviděl Berušku. Opírala se zády o komín a nezdála se mi, že je zrovna ve své kůži. To mi ale bylo tak nějak jedno, protože jsem si potřeboval ověřit svoji teorii. Nic jiného mě nezajímalo.

***

Tak jsem se rozhodla dát sem ještě jednu kapitolu. Za to, že to je dneska už druhá, můžete poděkovat LeXyytcz, které bych jí chtěla i věnovat za všechny komentáře, hlasy a celkově podporu, hodně to pro mě znamená. 😍😍

Jinak doufám, že se vám tenhle díl líbil a jako vždycky budu ráda za jakoukoliv odezvu. 💞😍😍

Zítra nás čeká už jen epilog a já vám k tomu pak ještě něco povím.^^ 💞

Less216💞