Adrien
Když jsem zaslechl hlas Marinettiny nejlepší kamarádky Alyi, okamžitě jsem se od ní odtáhl. Jakmile jsem se na Alyu podíval, měla vykulené oči a pusu otevřenou dokořán. Zřejmě tohle nečekala a ani my dva ne. Pro jistotu jsem se rozhlédl kolem sebe, abych zjistil, jestli se Plagg někam schoval. Naštěstí ho to napadlo.
„V-vy dva jste spolu?" vykoktala překvapená Alya až mi připomněla ten včerejšek, kdy nás takhle načapal Nathaniel. My tu chvilku pro sebe nebudeme mít snad nikdy...
„J-jo, už to tak vypadá," řekl jsem, protože když můj pohled padl na Marinette, tak ta jenom stála na místě a dívala se někam před sebe.
„Tak to je boží!" Vykřikla šťastně Alya, ale pak se otočila za sebe.
„No, ale kde se tady bereš, Alyo?" Marinette se zřejmě probrala.
„Jo tohle, no poslala mě sem učitelka. Řekla jsem, že jsi šla na záchod, protože je ti špatně, tak já jsem tě měla dojít zkontrolovat," řekla a vypadala u toho trochu zvláštně.
„Aha, tak to už bychom asi měli jít," usmál jsem se a Mari přikývla.
Společně jsme tedy všichni tři vyšli na chodbu směrem do třídy, kde se po otevření dveří všechny pohledy obrátily na nás.*
Marinette
Nevím, co se stalo, ale všichni jako by pochopili, že já a Adrien jsme spolu začali chodit. Ale horší bylo, že Nathaniel viděl, jak mě Adrien políbil v podobě Kocoura. Nemohl mu říct, že to on je Kocour, ale nechtěl, aby z toho byly problémy. Dokonce i Chloé to nějak přijala, až jsem se divila.
Když jsem si brala věci ze skříňky, abych pak mohla jít domů, zastavil mě Nathanielův hlas.
„Marinette, máš chvíli čas?" V ruce držel můj spolužák mobil, na který se potom podíval.
„Pár minut jo," přikývla jsem. „Potřebuješ něco?"
„Co říkáš na tohle?" usmál se Nathaniel a natáhl ruku s mobilem, kde bylo nějaké video. Poznala jsem tam samu sebe schovanou za nějakým komínem, jak se měním z Berušky do normální podoby.
„Ale ne! Kde jsi to vzal?!" Vyděsila jsem se a podívala se na něj.
„Už vím o tobě všechno, Marinette. Víc než Adrien, nebo bych spíš měl říct Kocour? Jo, přesně tak. Vím, kdo jste, ale to je jedno. Nikomu to neřeknu, pokud se mnou večer někam půjdeš." Jakmile to dořekl, pochopila jsem.
„Nathe, ale... To je vydírání," vydechla jsem.
„Není to vydírání, jenom domluva, Marinette. Pokud se mnou půjdeš a strávíš se mnou večer, video vymažu. Neukážu mu to," pokrčil rameny a já složila hlavu do dlaní. Nechtěla jsem ztratit Adriena, když jsem ho teď získala a Kocoura už vůbec ne. Milovala jsem je oba dva.
„Tak jo, půjdu s tebou kamkoliv budeš chtít. Jenom to prosím tě nikomu neukazuj a hlavně ne Adrienovi," poprosila jsem ho.
Nemohla jsem Adrienovi říct, kdo jsem, protože by mě pak nenáviděl. Bylo to víc než jasné, když Berušku potom přestal milovat. Se mnou by to bylo to samé.
„Tak jo. Sejdeme se dneska v šest večer v parku. Jenom my dva, ano?" Zeptal se Nathaniel, evidentně spokojený. Jenže já spokojená nebyla. Jestli Adrien uvidí to video, tak je po mně!
„D-dobře," vydechla jsem nakonec.
„Děkuju, Marinette. Neboj, nebudeš toho litovat," usmál se a jemně mě poplácal po rameni. Já toho ale litovala už teď...
Nevěděla jsem, co to všechno mělo znamenat. Věděla jsem, že mě Nathaniel pořád miluje, ale tohle jsem od něj nečekala. Doufala jsem, že až s ním večer půjdu, to video opravdu vymaže a nebudou z toho žádné problémy.***
Ahoj, tady je další kapitola. Chtěla bych vám moc poděkovat za 383 přečtení, 53 hlasů a tolik komentářů, jste vážně skvělí... 😍😘😍
Jsem ráda, že se vám tenhle příběh tak líbí a snad se vám bude líbit i konec, protože už nám zbývají přesně 4 kapitoly. Jo, taky tomu nemůžu uvěřit...😅😍😘💞No nic, uvidíme se u další kapitoly, kterou vydám pravděpodobně ještě dneska❤
Less216💞
ČTEŠ
His Princess
FanfictionCo může změnit jediná návštěva místního klubu, kam půjde šestnáctiletá Marinette se svými přáteli? Odpověď je jednoduchá: všechno! 12.1.2019 - 17.2.2019