His Princess

Identita

Marinette

Den potom, co nás s Kocourem tak nějak navštívil Nathaniel, jsem se víc hlídala. Připadalo mi totiž, jako kdyby mě někdo sledoval.
Když jsem přišla do třídy, dávno už zvonilo. Jo, zase pozdě. To jsem byla celá já.
„Já se omlouvám. Byla jsem u doktora a ještě jsme se někde stavovali a... Cože jsem to řekla?" Zamotala jsem se do vlastních slov. Už zase.
„Radši se posaď, Marinette," povzdechla si učitelka a já opatrně šla na své místo vedle Alyi, která se na mě jen nechápavě koukala.
„Hele, co se s tebou děje? Tenhle týden je to už potřetí," řekla Alya. Byla pravda, že jsem minulý týden sázela rekordy v chození včas do školy, ale jelikož u mě byl večer Kocour, trochu se to změnilo.
„To je na dlouho," mávla jsem rukou a připravila si na stůl věci.
„Tak jo, po hodině mi všechno řekneš," rozhodla moje nejlepší kamarádka. Já jsem jen pokrčila rameny, protože jsem jí neměla co říct.
„Uvidíme, Alyo."

*

Když zazvonilo na přestávku, chtěla jsem na chvíli zmizet ze třídy a pročistit si hlavu. Ještě než jsem vstala, podívala jsem se na místo před sebe. Na místo, které patřilo Adrienu Agrestovi. Momentálně tam nebyl a mně to kupodivu bylo tak nějak jedno.
S povzdechem jsem se vydala na chodbu a ignorovala Alyu, která na mě něco volala. Chtěla jsem být chvíli sama, a tak jsem se vydala na záchody. Doufala jsem, že tam nikdo nebude.
Jenže jakmile jsem procházela kolem těch klučičích, něco jsem zaslechla.
„Plaggu, tohle není vtipný," poznala jsem, že ten hlas patří Adrienovi,  a tak jsem pootevřela dveře. Když jsem spatřila Adriena otočeného zády k východu a malou černou věc, která se vznášela ve vzduchu, málem jsem omdlela. Adrien je Černý Kocour!!! Tahle věta se mi honila hlavou pořád dokola a nemínila zmizet. Stále jsem ale stála za dveřmi a poslouchala jejich rozhovor.
„Jako je, když jí ani neumíš říct, že ji miluješ. Prostě se jí podívej do očí a udělej to. Třeba teď máš možnost," řekl jeho kwami, který se podle všeho jmenoval Plagg.
„C-co tím myslíš?" vykoktal Adrien a pak se otočil ke dveřím. Já jsem rychle vycouvala a běžela pryč. Přitom se mi do očí nahrnuly slzy. 
„Marinette!" Slyšela jsem za sebou jeho hlas, ale nezastavovala jsem. Moje kroky vedly dál na záchodky.
Chtěla jsem mu zabouchnout dveře před nosem, ale on je rychle chytil. To se dalo od Černého Kocoura čekat.
„Takže ty jsi Kocour?!" vykřikla jsem možná trochu hlasitě, protože si Adrien přiložil ukazováček ke rtům.
„Potichu. Někdo by tě mohl slyšet," řekl tichým hlasem a pak přikývl. „A ano, jsem Kocour."
„C-celou dobu jsi to byl ty. Nemůžu tomu uvěřit," vydechla jsem, tentokrát už o něco klidnější.
„Věř tomu, protože tahle věc vedle mě je důkaz a ten prsten taky," ukázal hlavou na Plagga vedle něj a pak natáhl ruku s prstenem.
Jak jsem mohla být tak slepá?!
„Hele, já nejsem věc," ohradil se Plagg.
„Já vím, sorry," povzdechl si Adrien a pak ke mně přišel blíž. Byla jsem pořád docela naštvaná, ale zároveň chápala to, že tohle bylo tajemství, které jsem nesměla prozradit ani já.
„Co to děláš?" zeptala jsem se opatrně. Bylo zvláštní, že jsem už nekoktala. Asi jsem z toho vyrostla.
„Marinette, potřebuju ti něco hodně důležitého říct a myslím, že to nepočká." Jenže jakmile skončil s tímhle, ozval se zvonek oznamující začátek hodiny.
„Tak jo, ale pospěš si," přikývla jsem a z jeho blízkosti byla trochu v šoku. Kdyby to nebyl Kocour, se kterým jsem byla ve vztahu, odstrčila bych ho od sebe, ale tohle bylo jiné. Moment! Celou dobu jsem vlastně byla s Adrienem! Když mi došlo tohle, musela jsem se sama sobě v duchu zasmát. Ovšem na venek to vypadalo tak, že za chvíli omdlím a mohla za to Adrienova blízkost, nic jiného.
„Marinette Dupain Chengová, já tě miluju," řekl Adrien a naklonil se ke mně. Já jsem mezitím vykulila oči a jen překvapeně stála na místě, když se jeho rty spojily s těmi mými. Ještě víc mě ale vyděsilo to, že se otevřely dveře záchodků.
„Marinette?!"

***
Ahojte, tady máte další kapitolu.^^ Doufám, že se vám líbila a jako vždycky budu ráda za jakýkoliv hlas, komentář nebo přečtení. 😍😘

Less216💞