His Princess

Zmatení

Marinette

Když pomalá melodie dohrála, tak jsme s Kocourem stále ještě kroužili po místnosti. I když další písnička byla trochu rychlejší, pořád jsme se od sebe nedokázali odtrhnout. Aniž bych si to uvědomila, bylo mi s ním dobře a cítila jsem se v jeho obětí bezpečně.
„Tančíš skvěle, princezno," zašeptal potichu Kocour, jako kdyby snad nechtěl narušit tuhle atmosféru.
„Díky, ty taky," vrátila jsem mu to stejně tichým hlasem, jako on a bylo zvláštní, že s ním a v těhlech šatech jsem si jako princezna skutečně připadala.
Najednou jsme se zastavili. Jenom jsme se drželi za ruce a dívali si navzájem do očí. Ty jeho zelené mě propalovaly pohledem a někoho mi strašně připomínaly, jenom jsem v tu chvíli nevěděla koho.
Nemohla jsem se od jeho pohledu odtrhnout a zničehonic si dokonce začínala přát, aby tahle chvíle neskončila. Chtěla jsem, aby se zastavil čas.
Byla jsem sice zamilovaná do Adriena Agresta a věděla, že nejspíš navždy i budu, ale s Kocourem jsem se cítila taky jinak.
Do těch jeho očí bych se mohla koukat věčně, kdyby mě ovšem nevyrušil mobil. Zase mi volala Alya, to jsem poznala hned, jenže jsem se nechtěla od Kocoura odtrhnout. Věděla jsem totiž, že by se to pouto, co je mezi námi teď, přetrhlo. Jestli navždy, to bylo záhadou. Jenže mobil zvonit nepřestával a mě už to trochu vytáčelo.
„Měla bych to vzít," řekla jsem tichým hlasem a chtěla od něj odejít.
„Počkej," řekl Kocour a dal mi pusu na tvář. Podívala jsem se na něj nechápavým a hlavně zmateným pohledem, protože jsem nevěděla, co to do něj vjelo. „Už můžeš," dodal, když se ode mě odtáhl.
„Jo?" přijala jsem hovor a vzadu na Alyině straně slyšela hlasitou hudbu. Pochopila jsem, že jsou pořád v tom klubu.
„Marinette, kam jsi zmizela?"
„Šla jsem domů, vždyť jsem vám to říkala."
„Vážně?" ozvalo se v telefonu a já pozvedla obočí. Kocour si mezitím sedl na mou růžovou židli ke stolu a hrál si se svým páskem, který představoval ocas.
„Alyo, seš v pohodě?" Měla jsem o ni opravdu starost.
„Jo, naprosto," řekla a pak už jsem nic neslyšela.
„Alyo?" zeptala jsem se, ale žádná odpověď. „Típla mi to," řekla jsem a podívala se na Kocoura. Potom jsem mobil položila na stůl.
„A co chtěla?" přesně tuhle otázku jsem čekala.
„Jenom se ptala, kde jsem, ale nechápu to. Vždyť jsem jim říkala, že jdu domů."
„Tak to neřeš. Nechceš si pustit nějaký film?" zeptal se zase Kocour a díval se na mě.
„Když tak až příště, Kocoure. Už vážně potřebuju spánek," usmála jsem se mile a on přikývl.
„Jasně, už tě tady nechám. Děkuju za pěkný večer, princezno," rozloučil se se mnou. Upřímně, čekala jsem další pusu, ale on se mi jen uklonil a pak zmizel z mého pokoje.

***

Ahoj, tak jsem tu s další kapitolou. Jak se vám líbila? Budu ráda za každý hlas a komentář💕💞😍