His Princess

Pozvánka

Marinette

Po všech těch dobrodružstvích s Černým Kocourem, kdy jsme pořád zachraňovali Paříž, jsem byla docela unavená. Tikki na tom byla stejně, a tak jsme se chtěly trochu prospat.
Právě jsme totiž přišly z venku a odpočinek byl prostě potřeba. Jenže jakmile jsem si lehla na postel a chtěla se přikrýt, ozval se můj mobil.
Okamžitě jsem poznala, kdo mi to zase volá, protože tuhle písničku jsem měla jen u jediné osoby. Nechtěla jsem to zvedat, ale mobil stále nepřestával zvonit, takže jsem byla nucena ustoupit a tu prokletím věc vzít do ruky.
„Jo?" zamumlala jsem do mobilu ospale, ale Alya, která mi volala, unaveně rozhodně nezněla. Spíš se mi zdála až moc čiperná.
„Kočko, kde je ti konec? Volám ti snad celý den!" vyčetla mi a já si povzdechla. Tohle byla celá ona.
„Promiň, jsem trochu unavená, takže jsem se potřebovala vyspat... Vlastně ještě potřebuju," snažila jsem se jí naznačit, že ať už má v plánu cokoliv, mě z toho musí vynechat.
„Takže s námi nepůjdeš se trochu pobavit do klubu?" Moje tušení bylo správné. Zase mě chtěla někam vytáhnout. Takhle to poslední dobou dělávala a já jí to neměla za zlé. Jenže dneska jsem taky zachránila město před dalším Lišajovým padouchem a dost se to na mě podepsalo.
„Asi ne, promiň," omluvila jsem se a chtěla hovor ukončit, když vtom řekla větu, díky které jsem si všechno rozmyslela. Únava, jako kdyby zázrakem přešla.
„Adrien říkal, že přesvědčí otce, aby mohl jít taky."
„Tak jo, za chvíli jsem u tebe," usmála jsem se. Bylo mi jedno, kam to jdeme, hlavně že tam Adrien bude se mnou.
„To je moje holka. Tak už se těším," Alya se chvíli smála a pak zavěsila.
Já jsem se mezitím vyhrabala z postele a pak mobil hodila do kabelky. Trochu jsem se upravila, abych před Adrienem nevypadala jako zombie.
„Neříkala jsi, že se chceš vyspat?" ozvala se moje kwami Tikki, díky které jsem byla Beruška. Nebyla to pro mě jenom kwami, ale taky dobrá kamarádka, která mi byla vždycky na blízku.
„Jo, jenže mám možnost si někam vyjít s Adrienem a to rozhodně nechci propásnout. Pak bych si to vyčítala."
„Jenže co když Adrien svého otce nepřesvědčí? Pak budeš smutná," Tikki měla pravdu, ať už se mi to líbilo nebo ne.
„Hele, když tam on nebude, tak tam taky nezůstanu sama. Bude tam Alya a Nino. Navíc, jestli ti jde o spánek, tak budeš celou dobu v kabelce," už jsem to chtěla ukončit, protože Alya už určitě čekala, že jsem na cestě. Jenže já se tady dohadovala se svou kwami a celou cestu měla před sebou.
„Dobře, už mlčím, ale pak neříkej, že jsem tě nevarovala, Marinette," povzdechla si Tikki a nakonec se konečně schovala do kabelky, ve které měla zůstat po většinu dnešního večera.
Já si povzdechla a ještě jednou se naposledy podívala do zrcadla. Nechtěla jsem si brát nic speciálního, přece jenom jsme měli jít někam do klubu, kde stejně všem bude úplně jedno, co kdo má na sobě.
Potom, co jsem se takhle rozhodla, mi nezbývalo nic jiného, než opatrně seběhnout schody vedoucí z mého pokoje dolů do kuchyně.