Pod vládou démona (GF/FF) [Dokončeno]

1. Den jako každý

*o tři roky později*

   Seděla jsem v lavici ve své třídě. Byla hodina matematiky. Neměla jsem nejmenšího tucha, o čem to ta učitelka mluví. Naštěstí jsem z pohledu ostatních poznala, že nejsem jediná. Radši jsem si začala kreslit, to je totiž mnohem zábavnější než nějaká matematika.
   Nechala jsem tužku přejíždět po papíře a nechala ruku ať si kreslí co chce. Po pár minutách to byl jednoduchý sketch. Jednoduchý sketch Billa Ciphera...chyběl mi. Nejen on, ale i ostatní. Ale co já vím, stejně jsem si to všechno vymyslela a totálně se zbláznila. Jak bych se mohla dostat do jiné dimenze. Vždyť to je hrozná kravina. Přemýšlela jsem nad tím, jak ještě zdokonalit Billův sketch, zničehonic však zazvonilo. Díky bohu, konečně konec. Uklidila jsem si rychle věci do tašky a už šla rychle pryč. Nerada bych, aby na mě zase něco pořvávali ty krávy ze třídy...

   Šla jsem do svého pokoje, byla jsem tu na intru protože je tahle škola docela daleko od města kde bydlím. Tašku jsem dala k posteli a zase vyšla ven. Jako většina studentů jsem mířila na oběd.
   Vzala jsem si svůj tác s nějakým blivajzem, který připomínal svíčkovou omáčku s knedlíkama a sedla si jako vždy ke stolu, kde pomalu nikdo neseděl. Cítím se jak černá ovce mezi těmahle lidma. Snědla jsem jen dva suché knedlíky, protože ta omáčka se nedala jíst a stejně jsem neměla hlad. Vyšla jsem z budovy a zamířila zase na intro. Pro mojí ale největší smůlu na této planetě, jsem potkala spolužáky. Pán Bůh mě poslední dobou fakt nenávidí.
   Snažila jsem se kolem nich projít a nevšímat si jich s nadějí, že si ani oni nevšimnou mě. Ale jak už jsem řekla, pán Bůh mě nenávidí.
   ,,Hej Candyno!" Křikla na mě ta nejvíc nafrněná dívčina. Podívala jsem se na ní.
   ,,Ano Delphy?" Zeptala jsem se jí.
   ,,Necítíš se blbě když jdeš kolem nás a ani nás nepozdravíš?"
   ,,Nemám důvod vás zdravit, když se s váma nebavím"
   ,,O důvod víc. Možná bysme tě pak nechali na pokoji" Řekla a ušklíbla se.
   Někdo mi položil ruce na ramena. Ani jsem se nemusela ohlížet a už jsem věděla kdo. Přišla ke mně jedna z těch jejích kamarádek a vlepila mi docela nehezkou facku, málem mi uletěli brýle! Lehce jsem sykla. Už teď jsem ale věděla, že tohle je teprve začátek.
   ,,Dávej bacha Ashi, ať se nerozbrečí" Řekla Delphy a následně se ona a její parta začala smát. Tak moc jsem je nenáviděla.
   Delphy mi chytla bradu a natočila mě, tak abych se jí dívala do očí.
   ,,Tohle tě snad pro příště naučí, abys sis nás příště více vážila" Zasyčí.
   Kopne mě do břicha, nejradši bych se teď svalila na zem v bolestech, ale díky Delphyiným poskocím, kteří mě drží, to je nemožné. Zaskučím bolestí a slyším, jak se ostatní začnou smát. Delphy mi zase chytne bradu aby se mi mohla podívat do očí.
   ,,Máš dost?" Neodpovídala jsem, jenom jsem na ní nenávistně házela pohled.  ,,Vypadá to, že ne" uchechtla se.
   Následně mi dala pěstí, krucifix. Na holku má silnou ránu. A moje brýle zase málem uletěli, jsem celkově ráda, že mi je nerozbila.
   ,,Hej! Nechte ji být!" Uslyšela jsem zničehonic klučičí hlas.
   Ti co mě drželi mě pustili, Delphy a ještě její zbytek kamarádek si odfrkly a odešli. Já skončila na zemi. Ten kluk, co mě zachránil ke mně přiběhl a sklonil ke mně.
   ,,V pohodě?" Optal se.
   ,,Jo! Jo jsem v pohodě!" Vykřikla jsem zničehonic.
   Klučinu to asi překvapilo, protože nic neříkal. Pokusila jsem vstát, trochu se mi ale zamotala hlava. Kluk mi pomohl vstát. Až teď jsem se na něho podívala. Měl tmavé vlasy, o něco delší než mají normální kluci. Šedivé triko s dlouhým rukávem a černé kalhoty. Jeho oči byli oříškově hnědé.
   ,,....díky.." Poděkovala jsem po chvilce.
   ,,Není zač. Jsem Aaron. Ty?"
   ,,Candy....nikdy jsem tě tu neviděla. Jsi nový?"
   ,,Jo, přestoupil jsem"
   ,,Oh, aha...radši už půjdu" řekla jsem spěšně a vydala se rychle do svého pokoje.

Kova aika on juuri nyt,
mutta odota, aurinko kirkastuu nyt.