Pod vládou démona (GF/FF) [Dokončeno]

6. Mystery Shack

   Mabel se usmála a okamžitě mě objala. Nečekala jsem to, takže jsem se lehce zaklábosila, naštěstí jsem to udržela a nakonec jí objala zpátky. Dipper se taky přidal do objetí. Bylo příjemné...cítila jsem se pomalu jako mezi svými. Chvilku jsme tam tak stály v objetí, dokud nás nevyrušil Bill.
  ,,Hodláte takhle stát dlouho?"
   Místo odpovědi jsme se všichni zasmáli a pustili.
  ,,Je to šílené! Jak si se tady zase objevila?" Zeptala se Mabel.
  ,,Nooo, mám pocit, že za to může zase Bill" Řeknu a pohlédnu na Billa.
  ,,Ts, kdo jiný by za to mohl" Uchechtl se.
  ,,Pravda" Zasmál se Dipper.
  ,,Co teď?" Zeptala jsem se po chvilce ticha.
  ,,Pojďme do chýše! Zlejdové tě určitě rádi uvidí!" Ozvala se okamžitě Mabel.
   Nikdo neprotestoval, takže jsme se tam i vydali. Upřímně, vypadá i docela více pohromadě jak předtím. Pravděpodobně ji rekonstruovali. No, asi určitě. Vnitřek však vypadal furt stejně. Teda, více uklizeně, ale stejně.
  ,,Zlejdo Stane! Zlejdo Forde! Kde jste?!" Zavolala Mabel na celou chýši.
  ,,Zkus hádat!" Ozval se nabručený hlas. Stoprocentně Stan.
   Všem uteklo lehké uchechtnutí. Následně jsme se vydali do obýváku odkud se ozval hlas. U vchodu mě všichni zastavili.
  ,,Přijdeš až ti řeknem, jasný?" Zeptala se potichu Mabel. Jediný co jsem mohla bylo přikývnutí.
   Poté všichni vešli do místnosti. Mluvili nejdříve o něčem, čemu jsem nerozuměla. Nějaké asi dobrodružství nebo vědátorské věci. Pak ale přišlo to, na co jsem čekala.
  ,,Zlejdové? Jak by vám bylo, kdybyste viděli někoho koho jste dlouho neviděli?" Zeptal se Dipper.
  ,,Jak to myslíš?" Zeptal se Ford.
  ,,Že by normálně?" Odpověděl Bill.
  ,,Moc vtipný Bille. Pokud to chápu tak jak to vy myslíte, tak já bych byl překvapený. Pokud to by to byl někdo koho bych nesnášel tak bych ho ignoroval nebo mu jednu vlepil. A pokud by to byl někdo koho mám rád tak bych ho pozdravil a dal se s ním do řeči" Odpověděl Stan.
Tak teď doufám, že mě má rád. Pomyslela jsem si.
  ,,Asi bych reagoval stejně. Kromě toho, že toho koho nesnáším bych normálně ignoroval a nevšímal si ho" Odpověděl následně Ford.
  ,,Proč se vůbec ptáte?" Ozval se opět Stan.
  ,,Nnnnooo je tu takové malé překvapení" Chichotala se Mabel. ,,Pojď k nám!" Křikla na mě.
   Nadechla jsem se a vyšla ze dveří. Očekávala jsem jakoukoliv reakci co mohla přijít.
   Mé oči se střetli s těmi Stanovými a následně Fordovými. Vypadali ještě víc staré než pravděpodobně byli.
   Dívali se na mě a já na ně. Zavládlo ticho a byl slyšet pouze náš dech.
  ,,Um...ahoj.." Hlesla jsem a pokusila se o menší úsměv.
   Ford se zvedl z gauče na kterém doteď posedával a přišel ke mně. Byl stále vysoký jako si ho pamatuji.
   Prohlížel si mě. Od hlavy až k patě a zase zpátky. Nervozita projížděla celým mým tělem a bála jsem se co přijde dál.
   Možná se snažil najít nějaké mé rysy obličeje, které se nezměnili. Nedokázala jsem určit na co myslí. Byl nepředvídatelný.
   Zamručel a jeho oči se lehce přivřeli. Sehnul se ke mně tak aby byl v mé úrovni obličeje.
  ,,Odkud tě já znám..." Řekl si.
   Rozhodla jsem se napovědět.
  ,,Před třemi roky jsem tu byla...vy jste se o mě starali protože nejsem z tohohle světa"
   Jeho oči se rozzářili a na tváři se objevil úsměv.
  ,,Candy!" Vykřikl a okamžitě sevřel v objetí.
   Tak...tohle jsem doopravdy nečekala. Čekala jsem cokoliv, ale ne to že mě obejme.
   Chvilku jsem zaváhala. Ale i já ho poté objala. Když jsme se pustili pohlédla jsem na Stana.
  ,,Tušil jsem že to budeš ty, ale nějak mi to stále nesedělo" Promluvil dívajíc se na mě.
   Musela jsem se zasmát. Nejen já, spíš většina z nás se zasmála. Byl to krásný pocit být v blízkosti zase lidí, na kterých mi záleží.

(621)