Pod vládou démona (GF/FF) [Dokončeno]

3. Nový přítel?

   Už jsem neusnula. Jen jsem se převalovala po posteli. Vstala jsem z postele. Bylo brzo, ale v tom je ta výhoda. Můžu se jít rychle vysprchovat, dokud tam nikdo ještě není. Popadla jsem všechny potřebné věci a potichu vyšla z pokoje, ze kterého jsem zamířila do sprch. Všude vládlo ticho. Vešla jsem dovnitř a zavřela se do jedný kabinky. Následně si dala rychlou sprchu.
   Vyšla jsem ze sprchy asi po deseti až patnácti minutách, podívala jsem se na sebe do zrcadla. Stále ta holka s jizvama na sobě.... Vzala jsem si všechny své věci a šla do pokoje. Začala jsem si sušit vlasy, no co. Nemůžu do třídy s mokrými vlasy. Začal mi zvonit budík na mobilu, jedním tahem jsem ho vypla pokračovala v sušení a následného rozčesávání. Na chodbách už šly slyšet hlasy těch, kteří se ráno taky sprchují. Oblékla jsem lehkou šedivou mikinu s černým trikem a modré džíny.
   Sedla jsem si ke stolu, že si připravím věci do školy, protože jsem to včera zapomněla, ale zase mě zaujal náhrdelník. Zírala jsem na něj nějakou chvilku, pak jsem si přitáhla tašku a začala se připravovat. Za dveřmi jsem uslyšela hlasy. Ohlédla jsem se. Něco se chystá či co...? Pod dveřma mi proletěl papírek, následné utíkání od mých dveří radši nekomentuji...vzala jsem papírek. Když jsem ho otočila, stálo na něm "Loser seš!". Jo, skvělý začátek dne... Podívala jsem se zase na náhrdelník. Možná...možná by mě zase přenesl do Garvity Falls...nejsem si ale jistá, zda to není nějaký vtip. Tady nemůžu pomalu ani věřit pokoji ve kterým žiju, jestli tu není náhodou skrytá kamera.
   Povzdechla jsem si. Vzala náhrdelník a dala si ho do kapsy od džín, kde přistál i mobil. Je čas na snídani, takže jsem se samozřejmě vydala do jídelny. Nebyla jsem sama, hodně lidí už šlo na snídani.
   K snídani nebylo nic jiného než Švédské stoly. Rohlík s marmeládou mi stačí, nic jiného tu k snídani snad ani nejím...sedla jsem si k tomu nejodlehlejšímu stolu v jídelně a potichu si namazala rohlík a začala ho jíst. Byla jsem zábraná do svých myšlenek, takže jsem si nevšimla, když někdo přišel.
  ,,Smím si přisednout?" Zeptal se někdo a já lehce cukla.
   Byl to Aaron, s lehkým úsměvem na rtech a talířem s dvěma rohlíky a salámem v rukou.
  ,,Jo.." Hlesla jsem i s přikývnutím, on si následně sedl naproti mně.
  ,,Ty tvoje rány vypadají lépe jak včera" Pronesl. Pouze jsem přikývla.
   Pokud chce být se mnou kamarád, bude mít co dělat. Jen tak s lidmi nekamarádím. Tentokrát už mlčel a začal si mazat rohlíky.
  ,,Panebože děláš si ze mě srandu?!! Seš normální?! Víš kolik za halenka jako stála?!!!" Začal zničehonic dívčí řvát na celou jídelnu.
   Kdo jiný by to mohl být, než Delphy. Aaron se ohlédl přes rameno a i já se nahla, abych viděla co se děje. Vypadá to, že jeden prvák na ní omylem vylil šťávu.
  ,,J-Já se ti hrozně omlouvám! Zakopl jsem a-a-"
  ,,To tě neomlouvá!! Máš si hlídat kam šlapeš, zvlášť když si v mojí blízkosti!!! Teď se budu muset kvůli tobě jít převléknout!!" Dál křičela.
   A i by pokračovala, kdyby nezasáhl jeden z učitelů. Aaron se zase otočil.
  ,,To je hrozná hysterka.." Zamumlal.
  ,,To mi povídej...když mě bije tak jí nevadí když je špinavá ale když na ní někdo něco vylije tak je hned úplně jiná.." Zamumlala jsem zase já. ,,Možná bych já byla i vděčná kdyby na mě někdo něco vylil, alespoň by si mě někdo všiml" Pronesla jsem zase.
   Aaron se začal smát. Hodila jsem na něho nechápavý výraz.
  ,,Přesně vím jak to myslíš" Odpověděl mi s úsměvem.
   Pousmála jsem se.
   Od této chvíle jsem se s Aaronem lehce rozpovídala. Zjistila jsem, že má rád hraní na flétnu a skládá různé písně. Chodí se mnou do třídy, což je samozřejmě plus. Celý den dělal různé kraviny, jen aby mě rozesmál. Po dlouhé době...po tak dlouhé době jsem se smála skoro každých pět minut. Po dlouhé době, jsem cítila od někoho pravé přátelství. A po dlouhé době, jsem zase cítila pocit lehkého štěstí.
   Byl konečně konec vyučování, s Aaronem jsem se dohodla, že s ním půjdu ven. Rozešli jsme se až na rozcestí do intra. Kluci a holky jsou oddělení, takže jsme oba museli do jiné budovy. Vešla jsem do svého pokoje a dala tašku na zem. Vzala si tašku přes rameno a do ní naházela věci na kreslení, mobil a i nějaké ty domácí úkoly. Nezdržovala jsem se s převlékáním, takže jsem si dala tašku na rameno a už chtěla vyrazit.
   Zničehonic jsem ale ucítila příjemné teplo na svém stehně, nebo hlavně z kapsy, kam jsem si předtím dala náhrdelník. Vytáhla jsem ho, zářil. Zlatě zářil a vydával ze sebe teplo. Nechápala jsem to. Co to má znamenat? To už se v mém pokoji zvedl vítr, počkat co? Vždyť mám zavřené okna! A i dveře!

Uskokaa häntä, uskokaa minua.
Otan sinut meille, muista vain..

(821)