Pod vládou démona (GF/FF) [Dokončeno]

22. Záchranáři

    Všichni jsme ztuhli a rychle se otočili směrem odkud se ozval hlas. Stalo tam něco....co se podobalo zvířeti. Ale chodilo to po dvou, mělo tlapky jako ruce a na zádech jsem i viděla křídla.
    ,,A co jsi proboha ty?!" Vykřikl okamžitě Stan, až jsem se sama upřímně lekla.
    Tvor lehce naklonil hlavu.
    ,,Nejsem nikdo kdo vám chce ublížit, naopak vám chci pomoct," řekl opatrně, ,,a ten maličký vám chce pomoct též."
    Mluvil v klidu a snažil se znít přesvědčivě. Kupodivu mu to šlo a mezi Stana a daného tvora vešel Ford.
    ,,Tak fajn, Stane v klidu a ty, co jsi zač? Jak si se ty a tenhleten," ukázal na neznámou potvoru za Stanem, ,,objevili tady u nás?"
    ,,Jak už jsem řekl, chceme vám pomoct. Slyšeli o Vaxovi, že?"
    ,,Bill nám o něm říkal." řekla jsem potichu, stále jsem z něj měla jistý strach, proto jsem ho nedokázala ani zakrýt ve svém hlase.
    Tvor přikývl.
    ,,Bill byl vlastně s náma, pomáhal nám ho nějak zneškodnit. Ale...řekněme, že teď je dost mimo. Vax ho, dalo by se říct, zmanipuloval. A teď dělá jen to co on chce." Vysvětlil rychle, malá potvůrka za Stanem už dávno přeběhla k němu.
    ,,Takže Candy neublížil úmyslně?" Zeptala se rychle Mabel.
    ,,Ublížil?" trochu se zděsil, pravděpodobně nad tou myšlenkou že už stihl někomu ublížit, zavrtěl pak ale hlavou, ,,Určitě nebylo schválně."
    ,,Takže ty a tamten dole," začal Dipper, ,,nám a ostatním pomoct?"
    ,,Nejen já a Kyle, jsme čtyři dohromady." Řekl a lehce se pousmál.
    Zaznamenala jsem vedle sebe pohyb, proto jsem se otočila. Bohužel jsem toho hned litovala. Vykřikla jsem a odskočila a od dalšího neznámého tvora se strašně dlouhým krkem, zakopla jsem ale o vlastní nohy a skončila na zadku.
    ,,Propáníčka!" uslyšela jsem a hned na to uslyšela i rychlé kroky. Přede mnou se objevila věc, s dlouhým krkem a jedním okem. ,,Neublížila sis dítě? Pomohla bych ti na nohy, ale moc nemůžu..."
    Jenom jsem na ni zírala, slova jsem nějak nenacházela. Nakonec mě někdo chytil pod pažemi a vytáhl, ten někdo byl Aaron. Cítila jsem, že mé tváře nabraly barvu nachu. Zamumlala jsem jen něco ve smyslu 'děkuju'.
    ,,Říkal si že jste čtyři, teď jste tu tři. Kde je ten čtvrtý?" Ozvala se poprvé za celou dobu Delphy.
    ,,Jeffrey je ve vedlejší místnosti, moc se přes dveře nevejde." Řekla rychle ta kvůli které jsem skončila na zemi.
    Nevím proč, ale když to řekla takhle, nedokázala jsem si představit nic jiného než nějakou obrovitánskou věc.
    ,,Ještě jste nám neřekli co děláte tady a jak jste se sem dostali." Zavrčel Stan.
    ,,Mohli bychom vedle za Jeffreym? Všechno vám pak vysvětlíme, ale chtěl bych abysme na to byli všichni." Promluvil ten, který vypadá jako zvíře.
    Překvapeně nikdo nic nenamítal, všichni jsme se odebrali do vedlejší místnosti, která představovala obývák. Nebyla jsem daleko od svojí představy toho Jeffreyho. Byl opravdu obrovský, na jeho výšce však přidávali i jeho rohy nebo co to bylo co měl na hlavě. Mohl mít snad kolem tří metrů. Byl ale oproti ostatním dost děsivý, možná proto jsem se v jeho přítomnosti necítila dost...bezpečně.
    ,,Takže," začal ten co vypadá jak zvíře, ,,měl bych nás asi představit. Já jsem Roland, jsem něco jako vůdce téhle skupinky a zároveň funguju i na odposlouchávání. Tady tenhle," ukázal na malou potvůrku která nás předtím tak vyděsila, ,,to je Kyle, vejde se do míst kam my ne, taky dokáže dost rychle rozveselit. Neumí mluvit, ale většinou poznáte když po vás něco bude chtít. Tohle," ukázal na tu s dlouhým krkem, ,,je Terr, vidí všechno a na velkou vzdálenost, taky se o nás stará. A nakonec on," ukázal na obra, ,,to je Jeffrey, ví snad skoro všechno a většinou nám dělá plán, když někam musíme do akce." Dopověděl Roland a podrbal se na zátylku.
    ,,A proč jste přišli k nám?" Měl hned otázku Dipper.
    ,,Bill nám říkal že tu má přátelé o které by nerad přišel. A navíc jste pravděpodobně jediní kteří ví o Vaxovi, neměli jsme moc na výběr." Odpověděla mu Terr s úsměvem.
    ,,Ale proč zrovna k nám? Proč nechytáte toho Vaxe?" Měla otázku i Delphy.
   ,,Momentálně se o něj starají...dalo by se jim říkat vojáci. Snaží se ho odradit nebo nejlépe zase zatknout. Bohužel....jak jsem již řekl, ovládá Billa, takže ho má na své straně." Řekl klidně Roland.
    Překvapuje mě jak klidně zní. Jak všichni klidně zní! Jakoby to bylo něco normálního, s čím se setkávají každý den!
    ,,To vám často utíkají psychopatičtí vězni?" Zeptala se jsem zničehonic. Všichni se na mě překvapeně podívali.
    Roland lehce zavrtěl hlavou.
    ,,Tak proč o tom dokážete mluvit jako o normální věci?" Aniž bych si to pořádně uvědomovala, lehce jsem začínala zvyšovat hlas.
    ,,Není to normální věc, a my to víme dítě, jen se snažíme nepanikařit a vše řešit v klidu." Dostala se mi odpověď od Terr. Už jsem nic neřekla. Buď jsem se na to nezmohla nebo jsem nechtěla, nebyla jsem si moc jistá.
    Nakonec nás Mabel taky představila, i přesto že už vypadali, že nás znají. Jeffrey a Terr se mi podívali na spáleninu od Billa. Jeffrey držel mojí ruku v jeho a různě si jí prohlížel. Se vší upřímností, jeho ruce byli OBROVSKÉ. Byla jsem vedle něho jak trpaslík, nebo jsem si tak alespoň připadala. I přesto se mně dotýkal jemně a snažil se na spáleninu nesahat.
    ,,Bill je možná silný démon, ale tohle by nemělo být nic než pouhá spálenina," promluvil hlubokým hlasem, ,,ale zůstane jizva, a ne malá. Obávám se taky aby se tohle nějak nezvýraznilo a tys nebyla jím podepsaná." Řekl s tím že ukazoval na jednotlivé znaky které zůstávali stále červené.
    ,,Podepsaná? Jako...aby to nebylo nějaké tetování, nebo tak něco?" Zeptala jsem se potichu.
    Jeffrey pouze přikývl.
    Takže teď budu mít díky Billovi tetování do konce života. Skvělý. Neříkám že jsem nějaký nechtěla, vždycky jsem nějaké chtěla, ale ne po celé ruce. Terr se ujala obvazovaní, s malou pomocí od Jeffreyho, přeci jen, nemá ruce.

(987)