Pod vládou démona (GF/FF) [Dokončeno]

26. Já...a náhrdelník?

    Bill se na mě s úšklebkem díval a čekal co udělám. Popravdě jsem sama neměla tucha co dělat...stála jsem tam a mířila na něj šavlí a rychle přemýšlela co provést. Bill se pohnul, čímž jsem zareagovala cuknutím, avšak jediný co dělal je že začal chodit kolem mě. Otáčela jsem se za ním, útok do zad doopravdy schytat nechci. Jenže...to už moje tělo začínala pohlcovat temnota. Vax.
    Dřív než jsem stihla nějak zareagovat, Vax mě ze zadu shodil na zem a na záda mi ještě položil jednu svojí nohu aby mi zabránil v jakémkoliv pohybu. Zakašlala jsem, musel mi tím vyrazit trochu dech...
    ,,Tohle bylo jednodušší než jsem čekal." uslyšela jsem Vaxe se smát. Co ode mě čekal?!
    ,,Nic moc jsem od tebe nečekal drahá, ale určitě ne to že se hned svalíš na zem." nepříjemně jsem se zachvěla když mi odpověděl na moji otázku, kterou jsem ani nevyřkla...
    Rozhlédla jsem se kolem, moje šavle ležela dobré dva metry ode mě. Nebo...teď už ji do rukou bral Bill. Nadechla jsem se, moc to nešlo přes Vaxovu nohu.
    ,,Co ode mě chceš?" řekla jsem, trochu jsem i pootočila hlavou abych na Vaxe viděla, muselo mi postačit jen periferní vidění. Vax pobaveně naklonil hlavu.
    ,,Co od tebe chci? To není dobrá otázka. Spíš na co tě potřebuju."
    ,,Huh?"
    Uchechtl se. Kolem mě se začal objevovat černý kouř, než jsem se nadála, na žádné lesní zemině jsem neležela. Naopak to byla kamená podlaha, v nějakém domě mám pocit, moc jsem to ale nedokázala poznat, protože se mi motala hlava. Asi to bude z toho kouře...
    Vaxova noha z mých zad najednou zmizela, ale za to mě daný démon vytáhl za kapuci od mikiny do vzduchu a hodil na nohy. Klopýtla jsem, rychlé vstávání mi nesvědčí už jen kvůli tomu že se mi okamžitě zamotá hlava. Naštěstí jsem to ale dokázala ustát a lehce se rozhlédla. Měla jsem pravdu. Byl do dům, tedy...asi, byla jsem jen v jedné místnosti.
    Podlaha byla jak jsem již řekla kamenná, uprostřed místnosti se na ní však objevoval rudý koberec. Nábytek co tu stál musel být hodně drahý co jsem tak hádala, byl tmavý a dřevo z něhož bylo vyrobené muselo být tvrdé. Nebyla tu okna, což mě trochu znérvózňovalo. A jediným světlem tady bylo několik pochodní.
    ,,Takže," začal Vax co stál kousek za mnou, okamžitě jsem se otočila. To ho, soudě jeho pohledu, celkem potěšilo. Bill v místnosti nebyl, takže jsem tu byla jen já a on. To ve mně vzneslo další vlnu strachu.
    ,,Asi tě zajímá, co tu děláš. Zrovna ty, huh?" promluvil a na tváři mu hrál pobavený úsměv. Zamyslela jsem se.
    ,,Popravdě," začala jsem, jeho úsměv zmizel ,,víc mě zajímá kde jsou ostatní."
    ,,Ostatní?" pozvedl jedno obočí.
    ,,Dvojčata s Aaronem a Delphy." zavrčela jsem.
    ,,Jo ty myslíš tyhle...hmm.." řekl a úsměv se mu zase o objevil ,,pokud tě to tak moc zajímá, já jim nic neprovedl. Nijak moc mě nezajímají." odpověděl mi.
    ,,Nijak moc tě nezajímají? A já tě snad zajímám?"
    ,,Ty celkem ano."
    ,,V čem?" uchechtla jsem se. Tohle mě zajímalo.
    ,,V čem? Nech mě se zamyslet...před pár lety se tobě objevil daný náhrdelník co ti i teď visí na krku. Zrovna tobě se povedlo přivést slavného Billa Ciphera zpátky k "životu" když ho rodina Pinesových zničila. Zrovna ty jsi dokázala v démonovi který bral vraždění lidí za zábavu objevit lásku a přimět ho se chovat přátelsky. A kdo před lety s démonem zachránil městečko před běsnícím skrčkem? Nech mě hádat. Ty." usmíval se celou dobu co to říkal a chodil kolem mě. Vůbec jsem ho nechápala.
    ,,Jediná věc se kterou můžu s tebou stoprocentně souhlasit je ten náhrdelník. Ve všem ostatním jsem žádnou velkou roli nehrála. A to že jsem ho přivedla k "životu"? Jediný co jsem udělala je že jsem si nějakou pitomou cetku co jsem našla venku na zemi dala na krk-"
    ,,To je přesně to!" přerušil mě uprostřed věty ,,Dala sis na krk něco, co už několik lidí před tebou zahodilo že to je jen cetka co nic nestojí."
    ,,Co.." nechápala jsem.
    ,,Tvůj náhrdelník se teleportoval z místa na místo. Vždycky čekal než ho někdo našel. Pokud ho jeho nálezce zahodil, teleportoval se dál. Ale víš proč se objevil zrovna ve tvém bydlišti?"
    ,,Protože ho někdo předtím zahodil?" odpověděla jsem jednoduše. Nemluvil o tom tady teď celou dobu?
    ,,Protože vycítil, že tam je konečně někdo, kdo by vypustil jeho tajemství. Ten náhrdelník tam přišel úmyslně za tebou." řekl s očima upřenýma do těch mých.
    ,,Pokud o mně věděl, proč se tam nedostal už dřív." na tuto otázku se Vax jenom více pousmál.
    ,,Protože se předtím objevoval daleko od tebe, kde tě nedokázal zaznamenat. Ale jakmile tě zaznamenal, donutil tě ho najít. Nepamatuješ si snad jak si přišla domů a pak si měla hned nutkání vyjít hned zase ven?" čím dál víc se tvářil jako totální psychopat. Poslední věta mě od něj děsila nejvíc, protože to je přesně to co se stalo. Jen lehce přikývl, věděl na co myslím.
    Zničehonic nasadil klidný obličej, a pronesl jako by to nic nebylo: ,,Ty a ten náhrdelník, dítě, jste jistým způsobem propojení."
    Hrklo ve mně. Já a náhrdelník? Ne, jak by to mohlo být. Zavrtěla jsem hlavou.
    ,,To není možný. Seš šílenec." pronesla jsem.
    ,,To jsem, ale v tomhle mám pravdu."
    ,,Meleš totální kraviny! Jak by člověk mohl být spojený s věcí? Není to možný." lehce jsem se zasmála. Tenhle člověk- pardon, démon, se totálně zcvoknul. Nevím co bral za tu dobu co byl uvězněn a pak co přišel sem, ale rozhodně to nebyl matroš pro něj dobrý.
    ,,Samozřejmě že ti to přijde nemožný, přeci jen," pobaveně se uchechtl ,,ve světě ze kterého pocházíš neexistují žádné nadpřirozené bytosti nebo kouzla. Spoléháte se jen na fyziku a chemii."
    ,,A když pocházím ze světa ze kterého pocházím, jak je možný že jsem "propojena" s věcí?" řekla jsem.
    ,,Náhrdelník není z tvého světa."
    ,,To dává smysl."
    ,,Už předem bylo určené že ho najdeš ty."
    ,,Tak proč ke mně prostě nepřišel už na začátku? Proč byl u jiných lidí? Jak je možné, že si ho nikdo z nich předtím nenasadil a neobjevil se Bill jim?"
    ,,Ty si myslíš, že si ho předtím nikdo nenasadil?" zasmál se ,,Hodně lidí si ho nasadilo, ale nic se nestalo. Nikdo z nich nemá v těle tu Jiskru, co máš ty."

(1054)