Pod vládou démona (GF/FF) [Dokončeno]

10. Prosba

    Za nemalou chvíli jsme byli konečně u Mystery Shack. To jsem byla tak daleko?
    ,,Ano byla"
    ,,Zase mi čteš myšlenky?"
    ,,Můžeš to brát jako odměnu pro mě že jsem tě sem odnesl"
    ,,Já tě ale neprosila aby si mě nesl. Sám si řekl že poneseš. Takže ti nejsem nic dlužna"
    Na to se už pouze uchechtl. Zavrtala jsem pohled do země a nervózně si začala kousat horní ret.
    Když jsme vešli do chýše, Mabel a Dipper už stáli u nás.
    ,,Candy panebože co se ti stalo?! A- a proč tě Bill nese na zádech?" Poslední větu řekla Mabel s jedním obočím zvednutým a nechápavým pohledem.
    ,,Něco si udělala s kotníkem" Uchechtl se Bill. ,,Příště už na stromy lézt už asi nebude" Dodal ještě.
Došel se mnou až do kuchyně kde mě posadil na židli.
    ,,Na strom? Proč si proboha lezla na strom??" Začal se ptát Dipper.
Nechtěla jsem odpovídat. Odvrátila jsem pohled.
    ,,Mám jim to říct nebo to řekneš sama?" Řekl Bill. Když jsem neodpovídala, začal mluvit dál. ,,Fajn, prostě a jednoduše-"
    ,,Viděla jsem to jako jedinou možnost pro to abych se zorientovala kde jsem!" Odsekla jsem dřív než mohl pokračovat.
    Jak ho znám, udělal by z toho něco kvůli čemu by jsem všem byla pro smích.
    Mabel překvapeně zamrkala. Dipper jen lehce přikývl že chápe. Chvíli jsme stáli v tichosti. Já koukala na zem, zatímco jsem cítila ostatních pohled na sobě.
    ,,Hele, kde je Ford? On je asi jediný kdo jí pomůže s tou nohou" Uslyšela jsem Billa.
    ,,Pravděpodobně pracuje" Odpověděl mu Dipper.
    ,,Už zas? Ten chlap je šílenej!" Trochu jsem zvedla pohled a viděla jsem Billa odcházet.
    Tiše jsem si povzdechla. Sklonila jsem se ke kotníku abych se na něj podívala. Byl celý modro-fialovo-červený.
    ,,To nevypadá pěkně" Pronesl Dipper když zahlédl můj kotník.
    ,,Bude to jen naražený, možná ani to ne. Pouze jsem tvrdě dopadla" Řekla jsem a rozhodla se kotníkem zavrtět.
    Jen co jsem jím ale pohla, projela mi jím silná bolest. Malé syknutí mi z úst uteklo, aniž bych chtěla.
    ,,Jen naražený?" Řekl Dipper s tázavým pohledem.
    ,,Jo. Naražený..." Hlesla jsem a dívala se na kotník.
Za chvilinku přišel Ford i s Billem za zády. S kotníkem různě hýbal v rukou a já se mezitím kousala zuby do jazyka abych nevydala ani hlásku. Bolestné cuky jsem už ale zastavit nedokázala.
    ,,Hmmm...nevypadá to zlomené ani zvrtnutě" Pronesl po chvíli. ,,Možná ani naražené, spíš to bude tím dopadem jak si spadla. Prostě velká modřina která bolí víc než ostatní"
    Oddychla jsem si. Nevím co bych dělala kdyby se mi stalo něco horšího.
    ,,Každopádně ale minimálně dva dny zůstaneš v posteli" Tahle věta mě rozbila.
    ,,Dva dny? V posteli? Ale...vždyť to není ani naražený, proč bych měla zůstávat v posteli?" Začala jsem se okamžitě ptát.
    ,,Nevím přesně co s tím je. A nechci aby se ti to zhoršilo. Pokud se ti to za dva dny zhorší pojedem do nemocnice. V opačném případě budeš chodit opatrně" Řekl přísně.
Jen jsem si povzdechla a lehce přikývla. Ford mi kotník stáhl silně obvazem, následně mi Mabel s Dipperem pomohli do schodů a následně i do pokoje. Odmítla jsem spát na jejich postelích - přeci kvůli nějakému nijak vážnému zranění jim nebudu brát postele. Takže jsem si sedla na rozestlanou deku na zemi. Mabel mi dala jeden polštář navíc, abych si ho dala pod nohu.
    ,,No...tak se tu snad nějak zabavím..." Řekla jsem smutně.
    ,,Zabavíš? Nezblázni, budeme tu s tebou!" Řekla Mabel s velkým úsměvem.
    ,,Huh? Počkat, ale to nemusíte-"
    ,,Nemusíme ale chceme. Přeci tě tady nenecháme samotnou napospas nudě!" Mabel rozhodila rukama.
    ,,Akorát bys nám tu umřela nudou" Řekl Dipper s úsměvem na rtech.
Nedalo mi to. Taky jsem se usmála. Každému bych přála mít kamarády jako jsou oni.
    Jenomže ty jsi z jiné dimenze než oni, brzy se s nima zase každý den vídat nebudeš..
    Jak jsme zabili čas? Deskovými hry. Přísahám že jsme si zahráli snad každou hru co existuje. Až po člověče nezlob se na hru kterou jsem v životě nehrála a to Kobky, Kobky a ještě Kobky. Upřímně? Dipper v ní naprosto válel zatímco já a Mabel jsme třičtvrtě tomu nerozuměli. Matiku jsem nesnášela, ale po téhle hře jí nesnáším ještě víc.
    Než jsme se nadáli, byl večer. Stan nám donesl večeři nahoru do pokoje abych nemusela scházet schody. Za něco takového jsem mu byla celkem vděčná. Ještě chvíli jsme se snažili hrát Kobky.
    ,,Fajn" Řekla jsem když jsem hodila 38stranovou kostkou a vyjelo mi číslo 24 a Dipper se mi snažil vysvětlit co dělat. ,,Tohle vzdávám" Zasmála jsem se.
    ,,Ale no taaak! Jsme v tom nejlepším!" Škemral Dipper.
    ,,Promiň, ale něco takového můj mozek už nepobírá" Věnovala jsem mu omluvný pohled.
    ,,A divíš se? Vždyť už je deset večer! Hrajeme to hodinu a půl" Zasmála se Mabel.
    ,,Teprv?" Zeptal se Dipper.
    ,,Můžeme pokračovat někdy jindy" Snažila jsem se sebe a Mabel zachránit od hraní.
    ,,Jako třeba zítra??" Zeptal se nadšeně Dipper.
    ,,Eeeeeeh nic neslibuju" Řekla jsem nakonec.
    Hru jsme uklidili a dvojčata si následně lehla do svých postelí. Já se zavrtala do svého spacáku.
    ,,Dobrou" Řekla Mabel.

    ,,Dobrou noc" Popřál i Dipper.
 

  ,,Brou..." Popřála jsem nakonec i já a už nikdo z nás nepromluvil.

    Hodina uběhla. Svojí nespavost nenávidím. A taky své myšlenky co mě nenechají spát. A taky to, že se před spaním potřebuju vždycky napít jinak mám sucho v krku. Vzdala jsem se o marné snažení o spánek. Potichu jsem se vyhrabala ze svého spacáku a pokusila se postavit.
    Kotník bolel, nemohla jsem pořádně došlápnout. Nějak jsem se dokulhala ke schodům. Co s nima?.....sjedu je po zadku. Sedla jsem si na schod a pomalu takhle sjížděla až dolů. Tam jsem se opět nějak postavila a doskákala do kuchyně.
Vzala jsem si skleničku a nepustila jí vodou. Následně se i napila.
    ,,Takhle pozdě bys neměla být vzhůru" Málem jsem se zadusila vodou.
    ,,A ty by jsi mě mohl přestat strašit" Řekla jsem a otočila se na něj.
Jeho žluté oko přímo svítí ve tmě, je to až děsivé. Jen tak si sedí u stolu a zírá na mě.
    ,,Já tě nestraším. Jen vždy když promluvím tak to nečekáš" I přes tmu vidím jeho úšklebek.
    ,,A dneska v lese to bylo co?" Řekla jsem tiššeji.
    ,,Kromě dnešní výjimky" Dodal.
Protřela jsem si unavené oči. Pak se na něj znova podívala. Chvíli jsem váhala.
    ,,Díky" Zamumlala jsem potichu.
    ,,Cože?" Řekl překvapeně. ,,Za co?"
    ,,Za to že si mě odnesl sem" Řekla jsem. Pohled jsem opět zavrtala do země.
    ,,To...nic nebylo..každý by to udělal" Řekl spěšně.
    ,,Ne někdo jako ty" Věnovala jsem mu krátký pohled.
    ,,To...možná ne ale co..."
    Znova jsme mlčeli. Cítila jsem jeho pohled. Doslova mě provrtával. Nakonec jsem sebrala všechnu odvahu a zhluboka se nadechla.
    ,,Bille...myslíš, že by jsi byl schopný přivést sem jednoho mého kamaráda?"

Olen pahoillani jälleen.

Jojoooo znova budu chvíli otravovat. Kdo četl první knížku, tak asi ví co to je Billdy. Kdo ne, tak by to v prvním případě měl napravit a až pak si číst tohle. Každopádně, Billdy je ship Bill x Candy. V minulé knížce jste mi tak nějak potvrdili, že to shipujete a asi byste to i chtěli (nějaké ty krásné momenty, více co xdd). Ale....já si nejsem jistá, zda to stále chcete ":D mám ohledně toho shipu trochu smíšené pocity, někdy se mi líbí někdy ne. Proto chci udělat hlasování jako dřív. Napíšu do komentářů dva komenty. Jeden s názvem "Shipuji Billdy" a druhý "Neshipuji Billdy". Opět je mi jedno co tam napíšete, jestli tam napíšete tečku, berle anebo rovnou odvypravíte celý svůj den. Jde mi prostě o to, abych věděla jestli ten ship sem přidat anebo raději ne. Takže, pokud shipujete, napíšete něco pod komentář "Shipuji Billdy". Pokud ne, napíšete něco pod komentář "Neshipuji Billdy". Opět prosím VŠECHNY co tohle čtou. Děkuju za vaši minutu života.

(11300)