Pod vládou démona (GF/FF) [Dokončeno]

25. Hledání

    Jdeme s Aaronem lesem a rozhlížíme se do všech světových stran. Nikde nikdo. Ani nějaké zvíře, nebo Gnóm. Prostě nic.
    ,,Možná," promluvila jsem ,,že přeci jen šli do toho města..." řekla jsem a zastavila se. Aaron se taky zastavil.
    ,,Myslíš?" zeptal se s pohledem na mě.
    ,,Já...." začala jsem, ale už nedokončila. Nějak jsem nedokázala najít slova. Cítila jsem z nějakého důvodu z tohohle všeho pocit viny. Cítím se špatně, že jsem sem přivedla Aarona s tím že sem spadla i Delphy a musí teď taky prožívat to peklo. Je moje vina že jsme ostatní ztratily, protože jsem se zastavila pro pitomý keř ze kterého vyskočil jen Gnóm.
    Sklopila jsem pohled a zadívala se do země.
,,Hej..." promluvil Aaron, koukla jsem na něj, stál vedle mě a na tváři měl ustaraný výraz, ,,všechno bude dobrý,jasný?" pozvedl obočí a usmál se. Lehce jsem si povzdechla.
Nakonec udělal něco, co bych nečekala. Přitáhl si mě do obětí. Překvapeně jsem zamrkala, dlouho už mě nikdo neobjal...Po chvilce jsem mu objetí oplatila. Zavrtala jsem svou hlavu do jeho ramene a užívala si objetí. Za chvilku mě pustil a podíval se mi do očí.
,,Dobrý?" zeptal se lehce, jen jsem přikývla. Do mluvení mi úplně nebylo. Jen taky přikývl a otočil se, pravděpodobně chtěl pokračovat v hledání, to jsem po pravdě chtěla i já.
Rozhlédla jsem se kolem a přemýšlela, jakým směrem bychom mohli jít. Zničehonic mě Aaron chytil za ruku.
,,Pojďme tudy." navrhnul a rozešel se. Cítila jsem, jak moje tváře nabíraly červený odstín. Dívala jsem se na naše spojené ruce mezitím co jsme pokračovali v cestě.
Po nějaké době jsme zase došli k městu, až na to, že jsme byli na druhé straně. Takže jsme si to celé oběsili. Aaron pustil mojí ruku a povzdechl si.
,,Co teď?" zeptala jsem se a znova se podívala do lesa. Aaron se zamyslel.
,,Napadá mě jedině se vrátit do chýše." řekl. Okamžitě jsem zavrtěla hlavou.
,,To nemůžeme. Co když se ostatním něco stalo? Měli bychom je stále zkoušet najít." řekla jsem a zamířila do města.
,,Kam jdeš?" zvolal na mě Aaron a běžel za mnou.
,,Jdu se podívat do města když už jsme je nenašli v lese."
Šli jsme městem a rozhlíželi se, Aaron se dokonce par lidí zeptal, jestli je neviděli. Všichni ale jen zavrtěli hlavou. Trvalo nám dlouho než jsme prošli celé město. Kolem hodiny určitě. Skončili jsme v parku kde jsme si sedli na lavičku abychom si lehce odpočinuli. Přeci jen, chodíme celý den. Dívala jsem se na nebe kde už se slunce pomalu začalo posouvat na stranu. Mohli být tak tři odpoledne. Aaron se zničehonic prudce postavil. Vylekaně jsem se na něj podívala. Ukázal prstem na jeden směr.
,,Tam jsem něco viděl." hned jak to řekl mě polilo horko. Naposledy co jsem já něco viděla jsme skončili s Vaxem.
,,Nevím, jestli se mi tam chce jít." řekla jsem nervně. Aaron mě ale neposlouchal, rozeběhl se tím směrem. Rychle jsem vyběhla za ním abych ho neztratila. Několikrát zahnul a vyběhl zase do lesa. Snažila jsem se ho následovat co nejlépe, ale měl jistý náskok. Ani jsem se moc nedivila, když jsem ho nakonec ztratila mezi stromy.
,,Aarone!" křikla jsem a doufala že se ozve nazpátek nebo poběží zpátky, ale ono nic, ,,Aarone!!!" křikla jsem o něco víc nahlas ale nic.
Stále jsem běžela směrem, kterým mohl běžet i on. Ale moje zakopnutí o kámen co se schovával pod listmy a moje následné spadnutí na čumák mě donutilo zastavit. Postavila jsem se a rozhlédla. Takže nejen že nejdříve se všemi necháme Stana a Forda za zády, pak s Aaronem ztratíme dvojčata s Delphy, ale nakonec se navzájem ztratíme s Aaronem. Chvilku jsem se ještě snažila volat jeho jméno, ale žádná odezva se neobjevila. Naštvaně jsem zamručela. Nemohla jsem se ani vrátit do města, totálně jsem ztratila směr. Příště si s sebou beru kompas. Uslyšela jsem zahihňání, velice známé zahihňání. Cukla jsem sebou a rychle se otočila, nikde nikdo. Další uchechtnutí mi ale došlo, že se to ozývá někde ze shora. Zvedla jsem hlavu a oči mi spočinuli na Billovi Cipherovi, který seděl...spíš se trochu vznášel nad větví stromu. Trochu mě polilo horko a ustoupila jsem automaticky dozadu. Bill zvedl pobaveně obočí.
    ,,Copak tady děláš tak sama?" zeptal se a "seskočil" dolů. Znova jsem ustoupila. K odpovědi jsem se nijak moc neměla. Bill ke mně vykročil, do ruku jsem okamžitě popadla svojí šavli a dala ji před sebe, zastavil se a naklonil hlavu.
    ,,S tímhle mě chceš zastavit?" zeptal se a ušklíbl. Podívala jsem se na šavli a pak zase za něj. Je pravda, že bych ho s tím sotva mohla porazit. Normální holka s šavlí versus snový démon? Nemám šanci.

Dneska kratší kapitola protože vůbec nemám chuť na psaní, ale i přesto jsem něco chtěli vydat xd snad neva

(799)